Labilní hříšník Haslem udržel hvězdné Miami ve hře
LeBron James? Samozřejmě, jeho 29 bodů se počítá. Dwyane Wade? I on si nastřílel svoji porci. Ale pokud někoho v týmu basketbalistů Miami lze považovat za zachránce série finále Východní konference NBA proti Chicagu, je potřeba zabrousit na lavičku náhradníků. Tam, kde sedá Udonis Haslem, podivín s copánky a věčně nepřítomným pohledem.
Kouč Erik Spoelstra ho označil za „naprostého válečníka vítězných bitev“ a férově uznal, že si musí sám položit otázku, proč Haslema nevyužíval víc v předchozím průběhu play off.
Za svých 23 minut zápasu číslo dvě přinesl Haslem na hřiště tolik energie, že jí doslova zaplavil celé Chicago jako žhavá láva, a pomohl Miami k výhře 85:75 a vyrovnání série na 1:1.
„Děkuji tomu nahoře. Kdybychom nevyhráli jako tým, byl by můj příspěvek k ničemu,“ řekl pateticky.
Na to, že mu vloží do rukou víc důvěry, ho Spoelstra připravoval od pondělí, kdy se tým Miami začal chystat na druhý duel série. Ten první ostudně prohrál, což vyvolalo změny.
Jedna z nich se týkala i bojovníka s číslem 40 a jednoho z pamětníků titulu Miami z roku 2006. Aby mohl být znovu svému mužstvu nápomocen, musel se přehoupnout přes mnoho osobních strastí.
Zhruba pět měsíců této sezony mu ukradlo složité zranění nohy, z něhož se dodnes zcela nevzpamatoval a kulhá. Vloni v létě přišel o matku, která podlehla v boji proti rakovině, a před začátkem sezony ho chytili s marihuanou a pravděpodobně i zkouřeného v autě.
Výsledek? Haslem trpěl depresemi, pocity marnosti a zbytečnosti.
„Nikdy jsem nevěděl, kdy moje číslo bude voláno do hry,“ přiznal.
Spoelstra na něho vsadil v situaci, která byla pro Miami docela kritická. Po první prohře v Chicagu muselo nutně ukázat svaly.
Proto za nevyzpytatelným Haslemem v pondělí zašel.
„Ptal jsem se ho, zda je připraven, a on odpověděl, že samozřejmě ano,“ referoval Spoelstra. „Je jasné, že každý hráč, který dostane tuto otázku, odpoví kladně. Ale jemu jsem viděl na očích, že to myslí skutečně vážně. Byl jsem si jistý, že odvede maximum.“
V době, kdy před klíčovým zápasem dozněla americká hymna a hráči se za vřavy 23 tisíc diváků odebrali k lavičkám pro pokyny, Haslem ještě stál na ploše, oči zavřené, hlavu skloněnou a kýval se ze strany na stranu. Modlil se.
Myslel na matku, na cestu, kterou musel urazit i na to, co musí dokázat. „Kdyby žila, nevynechala by za celý svět tenhle zápas. Naštěstí tady byl její duch se mnou,“ přiznal Haslem.
Třiadvacet minut je nejvíc, co v play off letos dostal. Vedle 13 bodů září v jeho kolonkách ještě pět doskoků, dvě asistence, jeden blok a jeden zisk. Z úst mu často trčel chránič na zuby a jeho oči byly nečitelné tak jako on sám. Každou vteřinu zápasu vypadal jako v tranzu.
„Bez doskoků nejsou prsteny,“ vykládal svoji teorii úspěchu. „Musíme se s nimi srážet, musíme jim ukázat sílu. Když jdou pod koš, je potřeba, aby je to bolelo,“ popisoval přístup, hodící se spíš do hokejového play off.
Z plochy, kterou Spoelstra přirovnal k ulici a zápas k pouliční bitce, Haslem odkulhal, noha ho stále bolí.
„Byl hráčem zápasu, bez něho bychom nevyhráli,“ pochválil ho i Dwyane Wade. „Je bojovníkem, je naším srdcem. Dnes to ukázal.“
Na odpočinek bude mít Haslem i jeho spolubojovníci čas do neděle, kdy se v Miami hraje zápas číslo tři.
