Domácí prostředí? Víc výhoda než tlak, říká Veselá
USK Praha je tam poprvé v historii, ona ale už bude bojovat o třetí euroligový titul v kariéře. „Pro každého, kdo hraje basket je Final Four top, čeho se dá dosáhnout. Chceme si to proto hlavně užít,“ říká Jana Veselá, která už od pátku bude jednou z opor českého celku v události sezony. Vždyť turnaj pro čtyři nejlepší týmy Evropy bude hostit pražská hala Královka.
Hostit Final Four Euroligy může být dvojsečná zbraň. Vnímáte tedy víc podporu nebo tlak?
„Pro nás je to určitě podpora. Hrát před našimi fanoušky, kteří nás poženou dopředu a budou tím domácím publikem, to je pro nás velké plus.“
Berete to tedy stejně jako vaše spoluhráčky? Že budete outsiderem a můžete překvapit?
„Ano, přesně to si myslím také. Favoritem rozhodně nejsme. Už jen Fenerbahce, proti němuž půjdeme v semifinále, bude favorit. My ale můžeme jít do zápasu v klidu, bez tlaku s tím, že si můžeme zahrát a jen překvapit. Určitě to bude pro nás výhoda.“
Trenérka Hejková však říkala, že kdybyste si mohly pro semifinále vybrat, Fenerbahce Istanbul byste z těch tří soupeřů braly nejvíce…
„To je těžké říct, ve Final Four už jsou jen ty čtyři nejlepší. Mezi Jekatěrinburgem a Kurskem je Fenerbahce asi nejhratelnější, ale pořád je to super tým. Nejslabší, ale pořád silný soupeř.“
Je trenérka Hejková, která už Euroligu čtyřikrát vyhrála, vaším skrytým trumfem?
„Rozhodně. Má velké zkušenosti a těch Final Four nebo eight co už za ty roky hrála, to se jen sčítá. V určitých situacích nám to může pomoct a to je jen dobře.“
Jenže i vy sama víte, jaké je to vyhrát Euroligu. Vždyť je to váš útok na třetí titul v kariéře…
„Je to úžasné a určitě by mě to lákalo vyhrát znovu. A ještě doma, to by bylo něco neuvěřitelného, co by rozhodně nikdo nečekal. Byla by to bomba, ale uvidíme.“
První titul jste vyhrála v roce 2006 v Brně. Cítíte teď od té doby na sobě větší vůdčí roli?
„Možná, ale asi tím, jak jsem starší, tak to beru trochu volněji. V Brně jsme tehdy byly mladé, a tak nějak jsme to žraly a těšily se na každý zákrok. Teď to bude víc s nadhledem, že je super, že jsme tam postoupily, a i když neprojdeme do finále, svět se nezboří a život půjde dál. Bereme to jinak.“
Podruhé jste vyhrála ve Valencii, jež v roce 2012 také Final Four hostila. V čem je to výhoda?
„Prakticky odpadá cestování a organizace toho, že se musíte přesunout do jiného města. Vládne u vás jen ten režim, že musíte tréninky. Když hrajete doma, nemusíte mít rutinu a nic měnit. Jste doma, můžete se projít a nebýt furt s družstvem. Je tam větší volnost. Asi je to lepší.“
A stejně jako ve Valencii vás v útocích v USK Praha opět diriguje rozehrávačka Laia Palauová. Špičkujete se s ní, že tentokrát jste doma prakticky vy?
„Bavily jsme se o tom. Ono, když jsme byly ve Valencii, tak mi dělala průvodce a furt mě někam tahala, ukazovala památná místa. Teď, když však sem vloni přijela ona, tak říkala: teď je to na tobě, teď děláš průvodce ty mě. Od té doby jsme proto byly několikrát ve městě, ale ona tu už za dva roky také poznala nějaké Španěly v komunitě, takže je tu jako doma.“
