Mají nadosah historickou šanci. Poprvé urvat medaili v Eurolize. A navíc doma! „Někde vzadu tam ta myšlenka je,“ přiznává opatrně basketbalistka USK Praha Kateřina Elhotová před pátečním semifinále Final Four proti Fenerbahce Istanbul (18.00). S 51% má třetí nejlepší úspěšnost trojek v soutěži a třeba tak zacelí mezeru po Evě Vítečkové, která ohlásila kvůli těhotenství konec kariéry.
Převládá těsně před startem Final Four nervozita nebo těšení se?
„Převládá těšení se. Ta nervozita je většinou jen na začátku a pak to z vás odpadá. Navíc, nervozity se nebojím, ta mě spíše nakopává k lepším výsledkům.“
Jak bylo ovšem limitující, že zatímco ostatní celky hrály těžké zápasy ve svých ligách, vy jste musely kvůli zvýšení zátěže trénovat i s kadety?
„To je relativní. Ono, co je ideální? Já přesto doufám, že jsme se připravily dobře. Vždy je totiž důležitá chemie v družstvu, jak spolu hráčky komunikují, a myslím, že to teď funguje moc dobře. Určitě máme šanci na úspěch.“
Co tedy bude na silné Fenerbahce Istanbul platit?
„Musíme začít od dobré obrany. Když nebudeme dobře bránit, tak nedáme víc bodů než náš soupeř. Všechno bude vycházet z obrany, a když něco zabráníme, máme velkou šanci. Ale musíme se na to soustředit a dát hodně do téhle činnosti.“
Kdyby se vám podařilo postoupit, měly byste už minimálně jistou stříbrnou medaili…
„Ta vidina úspěchu někde vzadu v hlavě je. Na druhou stranu ale víme, jaké je tu složení ostatních týmů. Myslím, že naši fanoušci nás mohou posunout dopředu a být naším šestým hráčem na hřišti. Ohromně se na to těším a musíme si to užít. Být mezi čtyřmi týmy Euroligy něco znamená a jde jen o to, zúročit tu práci za celou sezonu.“
Může vám pomoci, že sice budete doma, ale zároveň ne úplně v roli favorita?
„Těžko říct. Já mám třeba v hlavě přípravné zápasy s Fenerbahce, a i když nebyly tehdy v takové sestavě, tak člověk bere dojem, že se s nimi dá hrát a může je porazit. Chtěla bych si ten dojem uchovat. Vím, že to nepůjde samo, ale můžeme to dokázat.“
Budete na to mít i nějaký speciální rituál?
„Ne, já žádný rituál nemám. Mě tyhle věci přijdou hrozně svazující, pak musím myslet na to, jestli jsem si ten rituál udělala nebo ne a jsem z toho mimo. Já tomu proto moc nevěřím. Věřím spíše na dobrou připravenost a trénování.“
