Při řádění Jana Veselého byl druhým nejlepším střelcem týmu. Patnácti body pomohl Vojtěch Hruban k vítězství českých basketbalistů v přípravě na olympijskou kvalifikaci nad Tuniskem 87:74 a ukázal, že se na něj v boji o Rio bude spoléhat. „Doufejme, že jsem si něco nechal na Bělehrad a všechno si to nevystřílel. Cítím se dobře, musím to zaklepat,“ usmíval se Hruban.
Po zápase s Tuniskem tedy převládají pozitivní dojmy?
„Je to další účastník olympijské kvalifikace, nemají špatný tým. Spousta hráčů je z Evropy, jsou vysocí, rychlí, mají několik vynikajících osobností a hlavně střelců. Jakmile jsme jim nechali metr volna, byla z toho trojka. Náš výkon ale šel postupně nahoru. První půle byla hlavně v obraně taková nejistá, pak se to zvedlo a dokázali jsme to utrhnout a mít trochu klidu.“
Co jste si tedy řekli v kabině o půli?
„Že prostě nesmíme dělat takové krávoviny. Snažili jsme se tlačit, ale nic z toho nebylo. Naopak z toho těžil soupeř, co nás lehce obcházel a my byli všude pozdě. Prostě hrát agresivně, ale trochu s rozvahou. To pak ale začalo vycházet a nedostávali jsme tolik jednoduchých košů.“
Pomohl tomu i Jan Veselý a jeho energie?
„To jo. On byl hlavním strůjcem vítězství. V první půli se do toho tolik nedostal, zdvojovali ho, ale ve druhé to naopak vzal na sebe a měl několik krásných akcí, kvůli kterým asi diváci přišli. Jsem rád, že to mohli vidět na živo.“
Bylo znát, že jsou Veselý a Satoranský zase v týmu?
„Samozřejmě to bylo znát. Oni jsou velká část týmu a úspěchu. Bez těch dvou bychom těžko mohli pomýšlet na dobré umístění na Evropě, nedej bože na kvalifikaci. K tomu, abychom hráli dobrý basket, je potřebujeme. To je fakt.“
Ve středu vás čeká opět duel s Tuniskem, ovšem v uzavřené hale bez divácké kulisy. V čem může tohle „tajné“ utkání zase pomoci?
„Doufám, že budeme víc střídat. Dneska se to odehrálo v úzké sestavě, máme ale čtyři zápasy za pět dní. A k tomu cestování, Basketbalista roku, mediální akce… docela šílený program. Ale doufám, že si zkusíme něco, co jsme před kamerami nemohli a rozložíme síly, abychom před diváky zase vypadali čerstvě a netahali nohy. Snad to budeme ve středu řešit líp, tahle výhra nás stála moc sil.“
Nervozita z kvalifikace se tak ještě nedostavuje?
„Myslím, že přijde až s prvním rozskokem, do té doby je to v pohodě, klídek. Nebo s tím, až přijedeme na první zápas do haly, bude konec srandiček. Ale ani tak snad nebude žádná velká. My tam jedeme v pozici, kdy toho nemáme moc co ztratit, můžeme jenom překvapit. Takže proč být nervózní?“
