Veselý: konec v pekle!
Už jen jeden český basketbalista pokračuje v cestě do Berlína. Luboš Bartoň a jeho Barcelona zůstává ve čtvrtfinále Euroligy ve hře o Final Four, naopak Jan Veselý a jeho Partizan Bělehrad končí. Doma nestačil potřetí na CSKA Moskva, prohrál 56:67 a vypadl.
Stalo se tak v pekle, které vytvořilo 25 tisíc fanatických fanoušků! Deník Sport byl u toho, když buráceli zřejmě nejlepší diváci v Evropě.
Naražte si na hlavu hrnec, nechte se do něho mlátit vařečkami a dovnitř si ještě pusťte vysavač. A pokud možno to nabarvěte černou a bílou barvou – dostanete tak lepší vjem ohlušujícího kraválu, jaký vytvořili fanoušci Partizanu Bělehrad, vyznávajícího černobílé barvy, při čtvrtfinále basketbalové Euroligy proti CSKA Moskva.
Bělehradská Arena, ohromná stavba na břehu řeky Sávy, byla svědkem výjimečného představení. Padl divácký rekord, ušní specialisté po něm možná měli práci navíc.
Partizan, jehož dres 18letý Jan Veselý obléká, si ale večer nebude pamatovat v dobrém, byl letošním posledním v Eurolize. Klub po třetí prohře s CSKA vypadl a s vidinou berlínského Final Four se musí rozloučit.
Ani Veselý to neměl lehké. Nezačínal v základní sestavě, což se mu letos stávalo výjimečně. Ze všeho nejvíc dřel bez míče v obraně, přihrávku dostal výjimečně a ani jednu do běhu na smeč, jak to má rád.
Dává šest bodů, čtyři z pole a dva ze šestek. Málo známého Chrjapu ubrání solidně, na Šiškauskase už se mu tolik nedaří a trenér ho pravidelně střídá.
| TŘETÍ ZÁPASY ČTVRTFINÁLE EVROPSKÉ LIGY BASKETBALISTŮ |
| Partizan Bělehrad–CSKA Moskva 56:67 (za domácí VESELÝ 6 bodů, 1 doskok), konečný stav série 0:3; Tau Cerámica–FC Barcelona 69:62 (za hosty BARTOŇ 7 bodů, 4 doskoky), stav série 2:1; Real Madrid–Olympiakos Pireus 71:63, stav série 1:2; Montepaschi Siena–Panathinaikos Atény 53:72, stav série 1:2. |
Jak jen se mohou slyšet hráči na ploše? Jen osm vteřin trvá, než je tady odpověď: nijak. Na hřiště přiletí několik smotaných rolí papíru a rozhodčí kvůli nim přerušuje hru, ale J. R. Holden dál vede první útok CSKA. O tom, že sudí pískali, nemá tušení, až musí rozhodčí přiběhnout k němu a zaklepat mu na rameno. „Pane, zaražte, nehraje se!“
Bouře je neskutečná. Ne nadarmo se říká, že Partizan má nejdivočejší publikum v Evropě. Jeho „navijači“ stojí namačkání na železné bariéry, oddělující v Areně hlediště od plochy, a mačkají se jeden na druhého. Že by jich bylo „jen“ dvaadvacet tisíc, jak zní kapacita haly? „Možná tak pětadvacet,“ pousměje se Veselý.
Vstupenky jsou číslované, ale tím se nikdo netrápí a narve se tam, kde je zrovna místo. Přestože byly lístky čtyřikrát dražší než na zápasy v základní části Euroligy, zmizely za čtyři hodiny předprodeje. A to místní nemají Arenu rádi, protože se v ní povzbuzování tolik nevyjímá jako v jejich stařičké hale Pionir, na kterou jsou zvyklí.
Co útok, to většinou nový chorál. Fanoušci zpívají a zpívají, až klubové heslo „Všem se fandí, jen Partizan se miluje“ naplní dosyta a svoji lásku ke klubu vyzpívají do konce. Ani když se Partizanu nedaří střelba, nespokojenost není slyšet. Jen krátce diváci zalomí rukama, pokud zrovna jejich hráč váhá se střelbou nebo pošle špatnou přihrávku.
Víc hněvu schytávají rozhodčí. Přísnější jsou na domácí a brzy to mají pocítit. Uběhne osm minut a na plochu prší první zapalovače. Ve druhé čtvrtině znovu. Vyběhne muž v obleku, skope je za čáru a hraje se dál. Ke konci už ale musí být zápas kvůli výtržnostem na pár minut přerušen.
Domácí prostředí má sice Partizan, ale ve velké Areně, nesrovnatelné s menší halou Pionir, se lépe orientují hráči CSKA. Po zásluze vyhrávají, fanoušky ale neumlčí.
