Basketbalový svátek v Berlíně začíná!

Basketbalisté CSKA znuděně driblují a zlehka nahazují míče na koš. Jako by se pohybovali ve ztichlé zapadlé tělocvičně, působí spíš ospale a nevzrušeně.

Jenže okolo hrací plochy se mačká téměř stovka novinářů a četné televizní kamery těkavě kopírují u hvězd každý krok. Obhájci trofeje jsou v kursu. I ve chvílích, kdy se jejich dlouhá těla složí k zemi a nastává čas protahování. Až v té chvíli oči ležícího dlouhána Erazema Lorbeka zvědavě pozorují šrumec mimo kurt.

„Pořád je to vzrušující. Jak stárnete, ztrácíte mladický respekt, ale získáváte o to důležitější zkušenosti,“ povídá do kamer americký kanonýr Trajan Langdon, majitel ocenění MVP za loňské finále v Madridu. A přidává fráze o síle protivníka a očekávání náročného utkání.

Kousek od něj už se ale mezitím houfují hráči Barcelony. To působí jako startovní výstřel na španělské reportéry, kteří se ženou do opačného rohu haly zpovídat reprezentanty jediného zástupce elitní ACB ligy.



Navarro, Andersen, Ilyasova, Lakovič, Basile, Vazquez... A také Luboš Bartoň. Ti všichni ochotně vstávají ze židliček na střídačce, aby poslali fanouškům domů skrz mikrofony a diktafony první berlínské dojmy.

„Ale to je normální,“ říká Bartoň. Vzápětí ho volá jeden z členů realizačního týmu. Žádá si jej totiž televizní štáb Euroleague.TV.

Usmívá se. Ochotně povypráví. „Je to tvoje první Final Four, že?“ ptá se reportér české opory. „Jo jo, párkrát mi chyběl kousek,“ naznačuje prsty na ruce Bartoň. Pak se přidává ke spoluhráčům s míčem.

Bartoň: Ve Final Four máme velkou čanci >>>

Narozdíl od hvězdného Juana Carlose Navarra, jenž je navlečený do mikiny a elastických kalhot, pobíhá spokojeně „nalehko“ v zápasové výbavě.

Dlouháni z Barcelony se po rozklusání scházejí v hloučku ve středovém kruhu k tradičnímu rituálu. Spojí ruce a křičí do prázdné haly: „Un dos tres! Raz dva tři! Barca!“ Následuje hromadný potlesk.

V pátek večer už bude jasno, zda dojde i na oslavy postupu do finále.