Profesor a mechanik: duel koučů ve finále NBA
Jeden nosí drahý oblek, druhý pod sakem tričko. Jeden je pečlivě upravený, druhý zpocený a rozcuchaný. První jí ve vybraných hollywoodských restauracích, druhý byl vyfocen, jak si v hypermarketu rukama utírá bradu od kečupu z pizzy.
Tací jsou trenéři, vedoucí svoje týmy ve finále NBA, které v noci pokračovalo druhým duelem.
Američtí komentátoři se baví. „Stav Van Gundy připomíná mechanika, který vám skočí pod auto, protože tam zapomněl šroubovák a teď ho nemůže najít,“ užívají si příměrů. Trenér Orlanda Magic je nejvýstřednějším koučem, který se v posledních deseti letech objevuje v tak prestižní události jako je finále NBA. „Potí se tak, že možná i ráno vstává z postele mokrý jako ze sauny,“ trefují se zámořská média do brunátného mužíka.
Vybrané způsoby Phila Jacksona, trenérské legendy, která z lavičky Los Angeles Lakers usiluje o rekordní desátý titul, dostávají drsný kontrast.
Zatímco Jackson pracuje spíš jako vědec, kázající na přednášce, Van Gundy lítá kolem čáry, řve jako pominutý, mává rukama, rve si vlasy. Jeho zaměstnavatel si nedávno nechal proklepnout jeho zdravotní stav.
„Nejvíc si přejeme, aby jeho srdce sezonu vydrželo,“ řekl Rich DeVos, majitel klubu. „Já se budím ve tři ráno a bojím se, že neubráníme Bryanta. Jak si můžete ve finále užívat? Vždyť to je každý den stres, jak to dopadne,“ podotkl bezelstný Van Gundy a šéfova slova tak potvrdil.
Tenhle bezprostřední excentrik dostává sebe i fanoušky NBA do varu denně. Blízcí lidé o něm tvrdí, že je velmi organizovaný, ale na place to tak nevypadá.
I hráči se do něho trefují. Dwight Howard paroduje jeho vřískání, bývalý svěřenec Shaquille O'Neal ho nazval „mistrem paniky“ a současný hráč Orlanda Marcin Gortat prohlásil, že trenér panikaří pořád a hráče během zápasu znervózňuje.
Rozehrávač Rafer Alston ho zkritizoval přímo při zápase Orlanda, když zkazil akci a dostával vynadáno. „Co řveš, když vedeme o čtyřicet,“ reagoval na kritiku.
Všichni, až na Shaqua, se později omluvili. „Jednou vyhraje titul. Dává do toho vše,“ řekl Gortat.
Pozor, Van Gundy sice vypadá jako křupan, k jehož tváři není těžké představit si mokasíny, bílé ponožky, olivově zelené sako a tenkou kravatu doprostřed břicha, ale trénovat umí.
Dříve, než Orlando vyvedl z podpalubí až do finále, se učil od proslulého Pata Rileye v Miami. Tam si také připsal svůj první a jediný velký úspěch, když sezona 2005/06, kterou bilancí 11:10 rozjel, skončila titulem Heat.
„Ale ten titul není můj. Byla to jen náhoda, že jsem tam byl. Ani nevím, kde prsten za něj mám. Asi někde ve skříni,“ mávl rukou. Letos si může vybojovat svůj vlastní.
Sám tvrdí, že finále nebere jako souboj s Jacksonem. „On vyhrál víc sérií v play off než já zápasů. Není to tak, že bych já bránil a on měl míč, i když s jeho špatnými kyčlemi se pozice trochu srovnává,“ uculoval se. Na systémy moc není. „Všichni musí makat,“ tak zní jeho krédo.
Se vší vervou bere nejen zápasy, ale i komentáře k nim. Do soupeřů se naváží, že simulují „jako děcko, co se učí chodit a pořád padá“, tiskovky zahajuje vyznáváním lásky svojí manželce, hráče peskuje nočním posíláním mailů s pokyny a připomínkami.
Způsob, jak s ním vyjít, naťuknul rozehrávač Alston. „Pořád si musím říkat, že nesmím brát na vědomí, jak hlasitě řve, ale jen to, co mi chce říct,“ pochopil. Určitě i díky tomu je letos finalistou NBA.
