Na kontě má sedm ligových titulů, pětkrát hrála euroligové Final four. Na finále, které ji čeká od neděle, ale i tak zkušená vítězka jako Jana Veselá hledí s pokorou. Za svůj Seattle Storm, nejlepší tým basketbalové WNBA, nastoupí v boji o titul proti Atlantě. A bude to obrovská událost. Pak se hned připojí k reprezentaci na mistrovství světa.
Kam se podívá, tam najde stopu po basketbalu. Lidé chodí v dresech po ulicích, ve výlohách visí plakáty. Je to sice hlavně pozůstatek po mužském týmu SuperSonics, který se z města odstěhoval do Oklahoma City, ale i ženské družstvo přitahuje v Seattlu pozornost. Zejména letos, kdy jde do finále po vynikající sezoně s bilancí 28:6. Všichni čekají jedině titul.
Jaká je ve městě nálada? Je tam basketbal momentálně sportem číslo jedna?
„Fanoušci ho tady mají hrozně rádi. Máme jich hodně, deset tisíc diváků na zápas není výjimkou. Když to srovnám s městy, kde hrajeme, někde jsou i prázdné haly. U nás ne. Všude člověk vidí nějaké basketbalové věci, plakáty v obchodech.“
Taky jste na plakátech?
„Ne, já ne.“ (směje se)
Jsou lidé vděční za tuhle sezonu Storm o to víc, že o mužský tým nedávno přišli?
„Určitě je to i tím. NBA tady chybí, oni byli zvyklí chodit na Sonics, na svůj super tým. Vídám je na našich zápasech v tričkách a dresech Sonics. Možná i díky tomu máme širší publikum.“
Navíc vám fandí i skutečné legendy.
„No jasně, Bill Russell (s Bostonem 11 titulů v NBA) je náš největší fanoušek, chodí na každý zápas. Byl nás navštívit i na tréninku, nechal se vyfotit, to byl velký zážitek. Při zápasech sedí naproti naší střídačce přímo na palubovce.“
Fandí, nebo se jen dívá?
„Nemám až tak čas to sledovat.“ (úsměv)
Jak se takový tým jako Seattle Storm chystá na finále?
„Finále začíná v neděli, tak máme celý týden na přípravu. Trénujeme jednou denně, napřed jsme hodně běhaly, teď děláme speciální basketbalové věci. Každý den se chodí na video, na to koukáme pořád. Jeden den vidíme jednu část zápasu Atlanty, další den jiný úsek. Další den máme sestříhané akce jednotlivých hráček, pak sledujeme obranu, pak zas ukázky útoku. Je toho dost. Plus na každý trénink chodí média a jeden den byla velká tiskovka.“
Co chtěli novináři vědět od vás?
„Šlo tam sedm hráček a já jsem mezi nimi nebyla, po mně moc rozhovorů nechtějí. V celé WNBA je to hlavně základní pětka a pak zbytek týmu.“
Přitom jste mezi nejlepšími nováčky soutěže.
„Průběžně jsem se v tom žebříčku pohybovala, vím o tom. Jeden měsíc jsem byla kolem třetí příčky v pětce nováčků. Ale že by byl nějaký zájem, to ne. Řeší se hlavní hvězdy.“
Je pro Seattle povinnost vyhrát titul?
„Nebere se to tak. Nám vyšla výborně sezona, takže všichni věřili, že půjdeme do finále a titul můžeme získat. Vyhrát chceme, uděláme pro to všechno, ale povinnost ani samozřejmost to nejsou.“
Není to jako kdysi v Brně v dobách jeho dominance?
„S tím se to nedá srovnávat, protože v Brně jsme kralovali a bylo v té době od začátku ligy jasné, že titul uděláme. WNBA je jiná. Každý může vyhrát. My jsme sice vyhráli hodně zápasů, až jsem z toho počtu byla překvapená, ale museli jsme o ně o hodně víc bojovat. Nebylo to snadné, kolikrát to skončilo o pár bodů.“
I proto berete blížící se finále jako největší ve své kariéře?
„Asi jo. Je to určitě velká věc. Tím, že tady hrají nejlepší hráčky na světě, hraje se ve velkých halách, tím, že je to nejlepší liga na světě. V Seattlu bude plná hala, deset tisíc lidí, velká show. V mém týmu jsou Sue Birdová a Lauren Jacksonová, nejlepší rozehrávačka a nejlepší pivotka na světě. Bude to veliké.“
Zahrajete si?
„Pořád jsem ještě nepřišla na to, kdy budu hrát a kdy ne, takže netuším. Někdy se mi povede zápas a další stejně nehraju. Budu se modlit, ať se dostanu na pár minut na hřiště, a to je tak všechno.“
Vyhraje Seattle v minimálním počtu tří zápasů?
„Atlanta hraje výborně, rychlý a agresivní basketbal, všechny akce hrají do koše. Snadné to nebude. Ale pokud se nám bude dařit naše hra, tak na tři zápasy můžeme vyhrát.“
Což by bylo výborné i z hlediska reprezentace, která finišuje v přípravě na mistrovství světa.
„No právě, kvůli tomu se modlím, ať je to rychlé. Abych byla co nejdřív doma.“
Děsí vás, že případný pátý zápas finále se hraje dva dny před startem turnaje?
„To by moc dobré nebylo. Hrozí, že naskočím až do mistrovství. Trochu mě mrzí, že to tak dopadlo. Psala jsem si ohledně toho s trenérem, bavili jsme se, že to není ideální, ale uklidňoval mě, že to mám brát, jak to je. Píšu si i s holkama, které mě povzbuzují, že mám přijet s titulem. To je příjemné.“
Učíte se reprezentační akce a systémy, které vám trenér Blažek předal?
„Nedávno jsem se na ně koukala, nakreslila jsem si je a proběhla je, abych věděla, co budeme hrát. Nebude to takový problém. Některé si dokonce pamatuji z USK, jak se kdysi dávno hrávaly.“
Jak termíny řeší americké reprezentantky, kterých je ve finále hodně?
„Základ týmu už někde trénuje a postupně je doplňují hráčky, vyřazené z play off . Hvězdy, co ještě hrají finále, tam samozřejmě nejsou. Ty taky budou až na poslední chvíli.“
Berou cestu na mistrovství světa vážně?
„My jsme se na to téma ještě moc nebavily, takže nevím. Akorát včera se mě ptala Sue Birdová, jaké je v Čechách počasí. To asi jediné je zajímalo.“
