Na středeční 5. etapu Gira d'Italia slovinský cyklista Luka Pibernik nejspíš do konce kariéry nezapomene – jen bohužel ne ve smyslu, v jakém by si přál. V přímém přenosu ze sebe 23letý závodník udělal klauna, když vítězství slavil už při průjezdu do posledního kola, zatímco za ním se stále naplno závodilo. V šoku pak sice pokračoval dál, ale už toho ze sebe moc nevymáčknul a ve „skutečném“ cíli figuroval až na 148. místě.
Slovinští cyklisté jsou v popředí posledních dnů na Giru d'Italia. Po úterním heroickém vítězství Jana Polance po dlouhém úniku na sopku Etnu se o den později do pozornosti zapsal jeho krajan Luka Pibernik; ten ale výrazně bizardnějším způsobem.
V ohromné euforii v dojezdovém sicilském městě Messina, kde mnoho tisíc fanoušků oslavovalo svého rodáka Vincenza Nibaliho, podlehl Pibernik emocím, spletl si cíl a už jedno kolo před koncem se domníval, že v etapě vítězí.
Poodjetý před pelotonem, ze všech sil spurtující, si Pibernik nevšímal zvonění, signalizujícího tak jako všude jinde na světě, že se pojede ještě jedno kolo. Rozpřáhnul ruce, zvolnil a radoval se.
Jaký omyl!
That awkward moment when you celebrate too early 🙈
— Eurosport UK (@Eurosport_UK) May 10, 2017
A shocker for @Bahrain_Merida rider Luka Pibernik #Giro100 pic.twitter.com/AfWQAW1Ria
Stalo se mu navlas to samé jako řadě jezdců před ním. Například vloni na mistrovství světa v cyklokrosu Adamu Ťoupalíkovi. Ten stejně jako on slavil zlato, načež se musel zklidnit, absolvovat ještě jedno kolo a bojovat o medaile znovu.
Ťoupalíkovi se tehdy podařilo z rozčarování vyhrabat a vybojovat ještě stříbro.
Ne tak Pibernikovi.
V Messině etapa končila na malém městském okruhu, měřícím 6,2 kilometru. V momentě, kdy se Pibernik nechal opájet radostí, mu tedy chybělo ještě 6200 metrů.
Marně se ho kolegové z týmu pokoušeli upozornit, v jakém omylu se ocitnul. Týmové rádio mělo vybité baterky, nebylo jak 23letého nadšence zastavit.
„Strašně jsem se soustředil… rádio nic nehlásilo, nemyslel jsem na nic jiného a zaměřil jsem se jen na spurt…“ soukal ze sebe popleta po cestě do týmového autobusu už ze skutečného cíle, do kterého dojel zdeptaný na 148. místě.
Ironicky je Pibernik v týmu Bahrajn-Merida kolegou opěvovaného Nibaliho. Už se asi viděl, jak slavnému Italovi věnuje etapový triumf v jeho rodném městě, jak si užívá životního úspěchu.
Marně.
„Problém byl v tom, že baterie týmového rádia byla vybitá. Takové věci se stanou. Luka nevěděl, že má před sebou ještě jedno kolo,“ krčil rameny Nibali.
V Messině měl přidělenu policejní ochranu, ne však jen kvůli němu byl autobus bahrajnského týmu obklopen lidmi. „Všichni chtějí Pibernika, ne Nibaliho,“ referoval od autobusu komentátor Ashley House. „Pibernik nevychází ven. Ani já bych nevyšel,“ podotkl reportér.
Slovinský mladík nemusel chodit daleko pro zkušenosti, jak se s pokořující situací vyrovnat. Jeho týmový parťák Ramunas Navardauskas si myslel, že na Giru vyhrál etapu v roce 2013 – ani on neměl v klíčové chvíli spojení s rádiem, takže nevěděl, že už před ním zvítězil po sólovém úniku Giovanni Visconti. Dalším se stalo to samé co Pibernikovi. Eloy Teruel oslavoval vítězství na závodě v Kalifirnii před třemi lety taky jedno kolo před koncem.
A nakonec je zde český hrdina-popleta Adam Ťoupalík.
Takhle mluvil vloni na cyklokrosovém MS: „Byl jsem v transu a chtěl jsem na trati nechat úplně všechno. Zvonec jsem na té cílovce, kde jsme jezdili asi 45 kilometrů v hodině, vůbec neslyšel. Nic jsem nevnímal. Koukal jsem kolem sebe a nevěděl, co se děje. Jsem blbec. Nic víc, nic míň,“ svěřil se tehdy cyklokrosař.
Nějak podobně se asi musel cítit i Pibernik.
Související články
