Když cyklista Roman Kreuziger (24) mluví o svém novém angažmá v kazašské Astaně, je na něm vidět, jak moc se těší na změnu, na pozici lídra, na sžívání se s týmem. Už se pomalu začíná připravovat na rok, v němž by měl zazářit na Giro d’Italia. Ze srdce však nevypouští ani Tour de France.
K obědu si cyklista Roman Kreuziger poručil smažený sýr s hranolky, jednu z dobrot, kterým v době volna neodolá. „V zimě se moc nevážím. Ale s přibývajícími roky opouštím rychlá občerstvení, radši si dám dobré, teplé jídlo někde jinde,“ říká devátý jezdec Tour de France.
Jak ještě vypadá volno profesionálního cyklisty?
„Je to spíš vyřizování restů, měsíc jsem se nezastavil. Byl jsem na dovolené v Mexiku, ale jela se tam akce pro Haiti a kritérium, takže si člověk stejně neodpočinul tak, jako kdyby se zavřel doma. Ale ještě prosinec je klidný, trénink je relativně krátký v poměru k dalším měsícům. To si odpočinu nejvíc. Teď už jsem začal chodit do posilovny, možná ještě zvládnu odjet na lyže, udělám si aktivní volno. Hokej jsem stihnul jen jednou, rád bych si ještě zahrál.“
„Já jsem ji tak nečetl, ale určitě tam nebezpečné sporty jsou. Jenže to by člověk nesměl dělat nic. Týmy ale rozlišují, když někdo lyžuje a hraje hokej od tří let, nebo to v životě neviděl.“
Co si po sezoně nemůžete nechat ujít?
„Asi právě tenhle stres, který je jiný než během ní. Jsem zvyklý denně trénovat čtyři pět hodin a pak jsem nervózní, že mám mít volno. Musím mít nějakou náplň dne. Ale bez kola 45 dní vydržím.“
Jenže tahle doba už pomalu končí, v závěru měsíce vás čeká první soustředění s novou stájí, kam jste přešel z italského Liquigasu. Kdybyste stáje srovnal, v čem se nejvíc liší?
„To teď ještě nejde. V Liquigasu mi otevřeli brány do profi cyklistiky a nechali ze mě vyrůst úplně jiného závodníka, než jakým jsem byl na začátku. Odcházím, protože už jsem necítil motivaci.“
Zdá se, že poslední rok pro vás znamenal stagnaci.
„Někomu to tak může připadat, ale každý rok u profíků je znát přehledem v pelotonu, který získáte. Já ho neberu jako stagnační, ale jako krok dál. Dřív jsem jezdil na zkušenost, teď pojedu na výsledek a musím pro to udělat víc a víc.“
V čem konkrétním jste se nejvíc přiučil pro další roky?
„Určitě až budu řešit novou smlouvu, mohu být klidnější. Letošní Tour byla hodně ovlivněná tím, že jsem nevěděl, zda zůstanu v Liquigasu, nebo ne. Snažil jsem se nepřipouštět si to, ale tohle téma mi hodně vrtalo v hlavě.“
Zájemců o vás byla řada, ale některé jste odmítl třeba proto, že mají sponzory jen na rok. Hodně jste si porovnával zázemí týmů? Dělal jste si na papír tabulku plus a minus?
„To ne. Ale hodně jsme to rozebírali s manažerem. Když někam chcete jít, víte, že první rok si tam budete zvykat a teprve ve druhém se vám bude vracet, že znáte prostředí důvěrněji. V Liquigasu jsem po pěti letech perfektně věděl, co si ke komu mohu dovolit, jakou má kdo náladu.“
To se budete teď učit. Před květnovým Girem to musíte zvládnout docela rychle.
„Bude to tak akorát. Brzy máme soustředění, hodně seznamovací, aby se vytvořila parta. Astana směrem k Giru nakoupila hodně mladých lidí, dobrých vrchařů. Zvažoval jsem také, kde budu mít prostor i k dalšímu růstu, budu lídrem. Ne každý tým je přizpůsobený na velké, třítýdenní závody. V Astaně je sportovní ředitel Martinelli, který řídil Pantaniho, Cunega, Simoniho, Contadora a teď by měl mít mě. Má přehled o tom, jak nastavit taktiku. A Alexander Vinokurov má taky zkušenost s velkými závody. Třeba francouzské týmy mají historii nebo kulturu cyklistiky, ale lidi na třítýdenní závody ne.“
Budete lídrem týmu, ale jeho hlavou je Kazach Vinokurov. Chová se jako boss?
„Znám ho jen ze závodů a z jednání. Ale všichni o něm mluví v pozitivech. Z mentality závodníka už pomalu přechází k funkci manažera, která ho jednou bude čekat. Nedává najevo, že je boss, ale o hodně věcech v týmu rozhoduje. Sportovní ředitelé nebo týmoví manažeři nejsou ti, kteří mají hlavní slovo. Co je potřeba, předávají dál Vinovi, který to řeší s prezidentem kazašského svazu.“
Jakou řečí spolu mluvíte?
„Většinou italsky, on trošku umí. Nebo italsko-španělsky. Rusky se učit nemusím.“
Vinokurov je bojovným cyklistou. Bude chtít stejné pojetí po vás?
„Určitě. Ani mě nemuseli moc přemlouvat, abych jel Giro, protože šance na první pětku nebo pódium je tam veliká. Hodně mě k tomu motivuje.“
A jste srdcem spíš bojovník, nebo taktik?
„I každý taktik je vevnitř bojovník. Určitě je potřeba zvážit všechna pro a proti, ale pokud by člověk nebyl bojovník, nemůže jezdit na téhle úrovni.“
Je pro vás Giro takovou motivací, že na něj už nyní myslíte?
„Určitě. Ale itinerář ještě přesně prostudovaný nemám. Jen jsem viděl délky některých etap, jsou skoro 250 kilometrů dlouhé, takže přes zimu bude třeba pracovat na objemech. Giro mi přijde každým rokem těžší. Tour de France má svoje specifikum v tom, že je v období prázdnin, je tam ohromné množství lidí, je o ni obrovský mediální zájem. Ale Giro se za poslední roky hodně zvedlo. Neříkám, že na úroveň Tour, to je složité, ale opravdu hodně stouplo na kvalitě.“
Pomůže vám na něm, že Itálie je vlastně vaším druhým domovem?
„Jednoznačně. Tour má svoji jedinečnou atmosféru, ale Giro bude pro mě víc domovské. Budu tam mít po etapách víc klid. A určitě tam budu mít hodně fanoušků ze svého okolí. Člověka nabíjí, když vidí, že se lidé pro něj obětují, že cyklistika má nějaký význam. Třeba v restauracích mají přes den volno, vyřídí si svoje a pak jsou zapálení pro cyklistiku, hodně obětaví. Ráno někomu zavolám, aby se mnou objel na skútru tříhodinový trénink. To bych tady hledal složitě.“
Láká vás i to, že se po třech letech budete soustředit na jiný vrchol, nikoli na Tour de France?
„S novým týmem jsme udělali změnu. Meňšov se taky vždycky připravoval na Tour, byl tam několikrát vysoko a pak přijel na Giro a vyhrál ho. Neříkám, že jedu vyhrát, ale šance uspět člověku dodá zase jinou morálku do dalšího roku na Tour.“
Na Tour nejspíš příští rok pojedete také, a to jako pomocník šéfa Vinokurova, jenž se prý nechal slyšet, že ji chce v 37 letech vyhrát. Ale tím se připravíte o šanci získat bílý dres pro mladíka do 25 let, po němž jste toužil a na nějž budete mít příští rok asi největší šanci, že?
„Vino může být určitě v desítce, tým bude postavený tak, abychom mohli vyhrát klasifikaci týmů, což má také svou prestiž. A bílý dres? Měl jsem plán, ale ten je třeba upravovat. Pro mě může být větším přínosem zajet dobře Giro než mít bílý dres na Tour. A nikdo neříká, že ho nemůžu mít.“
| několik dní v Česku s tréninkem v posilovně od 29. listopadu týdenní soustředění s Astanou V prosinci pak soustředění v Itálii, možná lyže a pak další trénink na Mallorce nebo na jihu Španělska. Vánoční dárky nakoupí doma 23. a 24. prosince, silvestr ale asi stráví zase tréninkově s dalšími jezdci na Kanárských ostrovech. ŘEKL O PŘÍPADU CONTADOR „Člověk do toho nevidí. Je hodně zvláštní, co se tam stalo. Takhle nízké limity, to může opravdu být z masa nebo čehokoli. Čím dřív se rozhodne, tím lépe pro všechny. Cyklisté se o tom mezi sebou nebaví. A v Astaně, kde jezdil, taky ne. Tým to mrzí, ale tohle jsou věci, které si řeší závodník.“ ASTANA BEZ SLUNCE? Kreuziger zatím po odchodu z Liquigasu řeší, kdo bude jeho trenérem, ale vzal s sebou maséra. Zvyká si na nové kolo, které zatím zdobí kazašské slunce. „Ale asi ho sundají. Na dresech nebude tak velké jako dřív, což mě docela mrzí, protože se mi líbilo.“ VOLNÝCH DNŮ si Roman Kreuziger moc neužije ani mimo cyklistickou sezonu Řekl o parťácích v týmu Alexandr VINOKUROV (Kaz.) „Když je něco potřeba, většinou se chodí za ním.“ Mirco LORENZETTO (It.) „Člověk, který vás dotáhne pod kopec.“ Enrico GASPAROTTO (It.) „Byl v Liquigasu mistrem Itálie.“ Robert KISERLOVSKI (Chor.) „Odešel z Liquigasu přede mnou, byl desátý na Giru.“ Gorazd STANGELJ (Slovin.) „Jezdil v Liquigasu do konce minulého roku.“ Assan BAZAJEV (Kaz.) „To je fakt dobrý mladý Kazach“ |
