Odmítá, že by s tím měl cokoliv společného. Svému klubovému svěřenci Radčenkovi prý návrat do českého národního týmu nezakázal. „Prostě to není pravda,“ zdůrazňuje házenkářský trenér Rastislav Trtík.
V ambiciózním Prešově si zvyká na atypickou „východniarskou“ mentalitu.
Vy tvrdíte, že náhlé odmítnutí reprezentace je Radčenkovo svobodné rozhodnutí?
„Klub i já jsme mu dali jasné vyrozumění, že mu v ničem nebráníme. Saša pak napsal na svaz dopis, který podepsal. Ten dokument jsem viděl. Stálo v něm, že se omlouvá z reprezentace. Momentálně prý není schopný zúčastnit se všech utkání národního týmu.“
Ale reprezentační kouč Lipták tvrdí, že...
(skočí do řeči) „Pan Lipták může tvrdit, co chce. Já vám to říkám tak, jak to je.“
Takže vy nemáte nic proti tomu, aby Radčenko pomohl Česku v kvalifi kaci o ME 2010?
„Já jsem poslední, kdo by mu chtěl bránit. Nemám důvod mu něco zakazovat. Mám toho v házené dost za sebou. Spekulace typu: Trtík ho nepustil, jsou nesmyslné. Proč by to mělo být z mé hlavy? Saša má svou smlouvu, klub. Je to jen na něm. On je zodpovědný sám za sebe. Ani majitel Prešova mu nebrání.“
Jenže hráči Prešova nejsou ani ve slovenské reprezentaci. To už nevypadá na náhodu...
„Ale to taky není moje věc. (důrazně) Mezi klubem a reprezentací byl dřív nějaký problém. Kluci měli náročný program a přijeli na sraz později. A trenér teď žádné hráče z Prešova nepovolal. Jsou to zbytečné spekulace, kachny. Mě to uráží. Nerad bych se stal nějakým fackovacím panákem.“
Nebylo by dobré vše si s Liptákem vyříkat?
„On mi ani jednou nezavolal... A i kdyby zavolal. Řekl bych mu totéž co vám. Vy jste médium, které má vše objektivně vysvětlit a posunout dál.“
Dobře, pojďme jinam. Trénujete na východě Slovenska. Tam je to prý docela divočina...
„Přesně tak to bude. (usmívá se) Jde opravdu o atypické prostředí. Hráči se tam asi moc nehrnou. Tamní lidé myslí a jednají jinak, než jsem zvyklý. Jsou emotivnější. Ono to ani nejde slovy vyjádřit. Mám trošku výhodu v tom, že jsem se narodil v Košicích. V té oblasti mám rodiče a hodně přátel. I proto jsem tu nabídku vzal. Mentalita je odlišná, ale nedělá mi problém.“
Ale vy nemáte východoslovenskou náturu, že?
„Nevím, to musíte posoudit vy.“
Já jsem v Prešově ani v Košicích nikdy nebyl...
„Musíte to umět srovnat. Jinak na to nepřijdete.“
Jak bude reagovat náročný management na čtvrteční porážku v Zubří?
„Nevím, to se musíte zeptat vedení. Když se nad tím zamyslíte, tak vám musí být jasné, proč to tak vypadalo. Viděl jste, kolik hráčů jsem měl na lavičce. Mohl jsem si dovolit mít na soupisce tři gólmany. Protože nás prostě víc nebylo. Normálně smýšlející člověk si z toho musí udělat závěr.“
Naplňují se vaše představy o působení v Prešově?
„Mám smlouvu na jeden rok. Nechtěli jsme to lámat přes koleno. Ale existuje nějaká vize, že bych mohl zůstat déle. Ale vše je o komunikaci. Klub musí být připravený na to, aby dokázal řešit právě takovou situaci, která nastala v Zubří. Je potřeba širší rezervoár hráčů. Hrajeme českou a slovenskou ligu, do toho Ligu mistrů. Když se v těchto základních věcech s vedením shodneme, můžu pokračovat. Pokud ne, není vyloučeno, že odejdu. A třeba ještě dřív.“
Co máte s týmem v této sezoně dokázat?
„Mám vyhrát českou a slovenskou ligu, slovenský pohár. A postoupit ze třetího místa ze skupiny Ligy mistrů. To jsou hodně vysoké cíle. Před rokem měl Prešov k dispozici jedenadvacet hráčů, dnes patnáct. A to hrajeme stejné soutěže jako v minulé sezoně. Navíc všude jezdíme autobusem. Chtěl bych si také orazit, ale není kdy.“
Docházejí klubu peníze?
„To nevím. Není moje věc tohle komentovat. Řeším sportovní stránku. Snaha o průnik mezi evropskou špičku trvá permanentně. Klub chce něčeho významného dosáhnout. Ale úspěch nepřijde během tří čtyř měsíců.“
