Přoti Řekům i s Jíchou: Na nároďák se těším

V novém pětihvězdičkovém hotelu Baltaci, prvním tohoto druhu ve Zlíně, se Filip Jícha chystá na novou kvalifikaci. V Baťově městě nastoupí jako senior k ostrému duelu úplně poprvé. A moc se těší. „Takovou změnu jsem potřeboval,“ pochvaluje si aktuálně nejlepší střelec bundesligy oddech od klubových povinností.

V jaké formě dorazil na start kvalifikace nejlepší hráč letošního mistrovství Evropy?
„O formě nerad mluvím, ale na hřišti se momentálně cítím dobře. Užívám si házenou. Jsem připravený podat ve Zlíně a v sobotu v Nizozemsku svůj optimální výkon a pomoci týmu k zisku čtyř bodů. Na nároďák se vždycky hrozně těším. Člověk se dostane do jiného prostředí, přijdou nové impulzy. Navíc jsem v Česku nebyl asi čtyři měsíce. V Kielu máme za sebou šestnáct zápasů ve čtyřiceti dnech, únava je fyzická a hlavně psychická.“

Ve skupině máte Norsko, Nizozemsko a Řecko, na příští ME postoupí dva nejlepší. Dobrý los?
„Je to skupina bez velkého favorita a také bez trpaslíka. Možná jím bylo v minulosti Nizozemsko, ale to už neplatí. Určitě máme šanci postoupit na mistrovství Evropy, ale nemyslím si, že nějaký zápas bude jasný a suverénní. Každý pro nás bude mít klíčový význam. Papírově jsou naším největším favoritem Norové. Pokud chceme postoupit, můžeme si dovolit tak jednu porážku.“

Jakou sílu má Řecko, váš dnešní úvodní soupeř?
„Mají dobře složené mužstvo, je to klasický jižanský národ. Když se jim v zápase začne dařit, jsou nepříjemní. Byla by škoda dostat je do euforie. Viděl jsem je v posledním play off proti Německu a odehráli dva kvalitní zápasy. Klidně mohli přes Němce postoupit. Osa řeckého nároďáku působí v bundesligovém Melsungenu, takže ty hráče znám. Pro nás to bude extrémně těžké, neboť jde o první ostré utkání od nepovedené červnové kvalifikace o mistrovství světa se Srbskem. Navíc nastoupíme jen po dvou trénincích a jsme bez Jirky Vítka a Pavla Horáka, což je oslabení.“

Naopak vás jistě potěšilo, že všichni třicátníci v reprezentaci pokračují, ačkoliv zvažovali konec.
„Abych pravdu řekl, nijak jsem nepřemýšlel o tom, že by někdo měl skončit. V týmu je zdravá čistá atmosféra, jezdíme sem, protože nás to baví. To je základ toho, aby kluci pokračovali. Jsem hrozně rád, že hráči jako Honza Filip a David Juříček zase přijeli a jdou do toho dál.“

Takže jste nikoho nepřemlouval?
„Po vypadnutí se Srbskem jsem vypnul mobil, nečetl jsem noviny. Minimálně tři týdny jsem byl mimo sportovní dění. Týden jsem hrál s Honzou Filipem golf, ale vůbec jsme se nebavili o tom, jestli bude pokračovat v nároďáku. Nepadla o tom ani zmínka. Je fakt, že ho často pošťuchuju. Říkám mu, že má před sebou ještě hezkých pět let sportovního života. V sedmatřiceti letech bych chtěl být tak fit jako on. On sice tvrdí, že to tak dlouho nevydrží, ale vypadá výborně. Přestup do Švýcarska mu vrátil obrovskou chuť a radost z házené. Já si nedokážu představit, že budu v jeho letech hrát za reprezentaci. Honzu mám rád jako kamaráda i sportovce.“

Filip Jícha v dresu národního týmu • Archiv Sport

Ani do Daniela Kubeše, vašeho parťáka z Kielu, jste nemusel hučet, ať pokračuje?
„Když je Dan zdravý, nikdy jsem od něj neslyšel, že by nepřijel. Prostě si vždycky řekneme, že jedeme na nároďák. On je srdcař. Pokud něco prohlásil po odvetném zápase se Srbskem, není se čemu divit. Po takovém závěru sezony, kdy vám chyběl k postupu jeden gól, je strašně těžké hledat v sobě pozitivní emoce. Pro mě bylo taky obtížné začít dovolenou s tím, že se nic nestalo.“

V minulé sezoně jste se stal nejlepším hráčem německé ligy i mistrovství Evropy, vyhrál jste bundesligu a Ligu mistrů, v níž jste byl nejlepším střelcem. Co váš žene dál?
„Pro mě je hnací motor, že mě házená naplňuje. Baví mě, nejde o to, že si chci něco dokazovat. Za sport beru peníze, ale v první řadě je to moje hobby. Rád si o házené čtu, dívám se na ni. Když se mi zápas vydaří a my vyhrajeme, mám při návratu domů blažený pocit. Ten mě nutí pokoušet se stejný výkon v každém zápase opakovat. Bojím se okamžiku, kdy budu muset sám sobě přiznat, že už na to nemám. Až to nepůjde, budu se muset ze scény vytratit. Do té doby ale nebudu mít nikdy problém s motivací.“

Pořád máte teoretickou šanci postoupit na olympiádu v Londýně 2012. Upínáte se k tomu?
„Samozřejmě, že je to moje zbožné přání. Ale zatímco v běžném životě jsem optimista, ve sportu realista. Nemůžeme mít teď před očima olympiádu, ani přesně nevím systém kvalifikace. Je potřeba se soustředit na to, abychom postoupili na mistrovství Evropy.“