Preview Grand Prix Belgie 2012

Belgická závodní trať ve Spa-Francorchamps zažila v roce 2007 poslední ze svých comebacků. Přírodní okruh patří ke staré generaci závodišť, jakých nabízela po dlouhá desetiletí západní Evropa nepřeberné množství, které ovšem mizí z motoristických kalendářů jedno za druhým. Důvodem jsou stále vyšší požadavky na bezpečnost jezdců i diváků, komfort všech účastníků velké ceny a snaha učinit z formule 1 skutečně celosvětovou zábavu, takže na mnohé tradiční evropské okruhy už prostě nezbývá místo. Belgičané za své Spa bojují. V roce 2006 prošel okruh rozsáhlou rekonstrukcí, přesto si zachoval charakteristickou přírodní tvář i přívlastek nejdelší dráhy v šampionátu. I po úpravě překračuje jeho délka o čtyři metry sedm kilometrů. Jezdci jej milují, protože se jedná o velice náročnou trať s pasážemi, které se na žádném jiném okruhu neopakují. Mistr světa z roku 1967, Novozélanďan Denny Hulme, o belgickém okruhu řekl: „Spa je tratí, která od sebe oddělí chlapce a muže.“

Okruh ve Spa si dodnes uchoval své kouzlo

Spa-Francorchamps leží v kopcovité ardenské krajině. Při GP Belgie bývá častým doplňkovým jevem déšť. Statistiky říkají, že každý třetí závod se zde odehrál za mokra. Členitost a délka okruhu navíc způsobují, že v různých částech trati bývá odlišné počasí. Nejdramatičtější mokrý závod se zde odehrál v roce 1998. Trať byla vlhká a průběžně zkrápěna mírným deštěm. Start proběhl bez problému, ale na rovince na výjezdu z La Source došlo k největšímu karambolu v historii formule 1. Vzduchem létala utržená kola, jedno z nich téměř zasáhlo diváky na tribuně a jen díky velkému štěstí nebyl nikdo vážně zraněn. Ze 22 startujících monopostů se v okamžiku 13 stalo nepojízdnými vraky. Čtyři jezdci už k opakovanému startu nenastoupili. V důsledku této nehody byla od následující sezóny povinně zavedena lanka k zachycení odlomeného kola a vedení závodu mohlo podle povětrnostních podmínek rozhodnout o letmém startu za zpomalovacím vozem.

První závod měl být ve Spa-Francorchamps uspořádán v roce 1921, přihlásil se však jediný účastník, a tak se skutečná historie belgického okruhu začala psát až od roku 1922. V poválečném období se v roce 1950 GP Belgie zařadila hned od prvního ročníku do nově vyhlášeného mistrovství světa F1 a od té doby hostila trať ve Spa velkou cenu 44krát. Až do roku 1970 se závodilo na okruhu 14,08 kilometru dlouhém, tvořeném převážně z veřejných komunikací. V 70. a částečně ještě v 80. letech minulého století převzaly štafetu po ardenském okruhu trati v Nivelles nedaleko Bruselu (1972 a 1974) a vlámský Zolder (1973, 1975 až 1982, 1984).

Spa-Francorchamps - informace o okruhu
Délka okruhu	7 004 m
Délka závodu	44 kol, 308.052 km
Kvalita asfaltového povrchu	proměnlivá
Směs pneumatik	medium / hard
Opotřebení pneumatik	střední
Přilnavost	střední
Opotřebení brzd	nízké
Jízda na plný plyn	70 %
Nejdelší úsek na plný plyn	1 865 m (24 s)
Projektovaná nejvyšší rychlost	310 km/h
Spotřeba benzínu	vysoká
Orientace okruhu	ve směru hodinových ručiček
Počet řazení během 1 kola	52
Počet levých zatáček	9
Počet pravých zatáček	10

Comebacku se okruhu ve Spa-Francorchamps dočkal v roce 1983. Trať byla zkrácena na 6,949 km a měla jednu kuriozitu. Start a cíl byl od sebe vzdálen 660 metrů. Důvod spočíval v původní cílové rovince, která se příliš prudce svažovala k nájezdu do jedné z nejtěžších pasáží Eau Rouge. Startovní rošt byl proto posunut před vlásenku La Source, cíl ovšem zůstal až za ní. Dnes už je to opět jinak. Po přestávkách v roce 2003 a 2006, kdy se GP Belgie nekonala, dostalo závodiště v prostoru startu a cíle zcela novou tvář. Během roku 2006 zde vyrostly nové boxy, tribuny i infrastruktura. Zásadní změnu prodělala také cílová šikana, známá pod označením Autobusová zastávka. Stala se z ní regulérní zatáčka, z níž se nyní vjíždí poměrně úzkým nájezdem do boxové uličky, což bylo jediné kritizované místo modernizovaného okruhu.

Přestože je Spa-Francorchamps vysokorychlostním okruhem se špičkovými rychlostmi přes 315 km/h, používají jezdci střední úroveň přítlaku. Vzhledem k proměnlivému počasí se velmi obtížně hledá optimální nastavení podvozku. I za deště je třeba dosahovat vysokých rychlostí, protože umělé snížení rychlosti na rovinkách o více jak 3 km/h přestavením předního křídla vede k celkovému rozhození vyvážení auta. Pokud by tým vsadil na nastavení výhradně do deště, ztrácel by jeho jezdec na rovinkách až 15 km/h. Hledání kompromisu ještě ztěžuje rozdílnost asfaltového povrchu v jednotlivých částech okruhu. Přesto tento okruh jezdci milují a vždy, když byla GP Belgie v ohrožení, lobovali za její návrat do kalendáře.

Z historie

V 50. a 60. letech byl přírodní okruh ve Spa-Francorchamps skutečně nebezpečný. Byl tvořen množstvím zatáček, projížděných na plný plyn. Dlouhé úseky vedly lesem a o vážné nehody nebyla nouze. 19. června 1960 zde přišel při GP Belgie o život tělesně postižený Alan Stacey na monopostu Lotus 18. Jeho nehoda se smrtelným následkem přitom měla velice kuriózní příčinu. Stacey se v plné jízdě srazil s ptákem, který jej zasáhl do obličeje. Ztratil na chvíli kontrolu nad řízením, ale i to stačilo, aby nezabránil nárazu a následnému požáru vozu. Přes okamžitý zásah hasičů a záchranářů na místě zemřel. V ten samý den v závodě smrtelně havaroval také Staceyho krajan Chris Bristow.

Bezpečnostní podmínky se na světových okruzích v průběhu let zásadním způsobem změnily. A to jak pasivní ochrana jezdců například bezpečnostními opatřeními na okruhu, tak aktivní představovaná technickým řešením závodních automobilů. Nic to však nemění na skutečnosti, že nehody patří k motoristickému sportu. Jezdci i konstruktéři neustále hledají nové limity. Bez této filosofie by závodění ztratilo smysl. A tak nepřekvapuje, že se Spa-Francorchamps zapsal do historie řadou dalších nebezpečně vyhlížejících nehod. Naštěstí se ty z posledních let vždy obešly bez smrtelného zranění.

GP Belgie, okruh Spa-Francorchamps - základní statistické údaje
Počet dosavadních GP	44
První GP	1950
Poslední vítěz	Sebastian Vettel – Red Bull-Renault RB7	1:26:44,893 (213,066 km/h)
Poslední pole-position	Sebastian Vettel – Red Bull-Renault RB7	1:48,298 (232,824 km/h)
Poslední nejrychlejší kolo	Mark Webber – Red Bull-Renault RB7	1:49,883 (229,466 km/h)

O hromadné kolizi v deštivé GP Belgie 1998 jsme se zmínili již výše. Je třeba ještě dodat, že ve stejném závodě za mizerné viditelnosti narazil vedoucí jezdec Michael Schumacher (Ferrari) do zádi o kolo zpět pomalu jedoucího Davida Coutharda (McLaren-Mercedes). Dramatické momenty však nechyběly ani v následujících letech. Jezdci současně hovoří o neopakovatelných zážitcích, jaké jim přináší průjezd úsekem Eau Rouge. Takto na něj vzpomíná bývalý spolumajitel týmu Scuderia Toro Rosso, Rakušan Gerhard Berger: „Nejdříve jedeš dolů, až cítíš žaludek v krku, a pak zase nahoru. Když se dostaneš pod vrchol stoupání, nevidíš vůbec nic, jen oblohu. Udržet přitom nohu na plynu v tomto místě přináší největší vzrušení na závodní dráze, jaké znám.“

Nejúspěšnějším jezdcem v GP Belgie je Michael Schumacher, který ji vyhrál šestkrát a kromě toho zde mohl prožít v roce 1991 svůj debut pilota formule 1 a o rok později poprvé zvítězit ve velké ceně. Letos si navíc ve Spa-Francorchamps zapíše svůj jubilejní 300. start ve velkých cenách. Za ním následují Ayrton Senna (5 vítězství), Jim Clark (4), Kimi Räikkönen (4), Juan Manuel Fangio (3), Damon Hill (3). V hodnocení podle počtu pole-position se na čele statistik nacházejí Fangio a Senna (oba 4). Co do počtu vítězství týmů je v GP Belgie nejúspěšnější Ferrari (12) před McLarenem (11), s odstupem pak následují Lotus (5) a Williams (3).

David Coulthard o Spa-Francorchamps z dob svého aktivního působení v F1

“Myslím, že nejméně devadesát procent všech jezdců by řeklo, že Spa-Francorchamps je jejich oblíbeným okruhem. Obliba této tratě spočívá ve vzrušujícím zážitku, jaký nabízí. Nejznámějším místem na ní je zcela jistě Eau Rouge, do něhož se stoupá hned za startem po průjezdu tradiční vlásenkou La Source. Eau Rouge se projíždí na šestý rychlostní stupeň a představuje to neuvěřitelný pocit, přestože díky všelijakým vylepšením na dnešních autech je zdolání tohoto úseku snazší, než tomu bylo před několika roky. Pocit, kdy tě přetížení vtlačí do asfaltu a boční síly se opřou do pneumatik, je prostě neskutečný. K tomu navíc před výjezdem ze zatáčky na vrcholu není vidět, co je před tebou, a to v rychlosti 270 km/h.. Pokud by se tady něco přihodilo, pak se musíš odevzdat zcela do rukou traťových komisařů. Je to poslední skutečná jízda po horské dráze, kterou zažijete s formulí 1. Člověk si přesně uvědomuje: Jestliže ti tady selže technika, pak musí následovat těžká nehoda. Je mi jedno, co říkají ostatní jezdci. Na mém názoru to nic nezmění. Máš zde obě ruce na volantu a řítíš se plně koncentrovaný po dráze. V těle se nahromadí tolik adrenalinu, že ti vydrží na zbytek okruhu.

Dalším klíčovým místem je sjezd směrem k zatáčce deset. Jedná se o velmi rychlý levotočivý úsek, kterým se projíždí na pátý rychlostní stupeň. Vyvolává to pocit, jako by se hlava chtěla utrhnout od těla. Následují rychlé šikany, tvořené zatáčkami dvanáct, třináct a čtrnáct. Rozhodujícím místem na konci kola je výjezd ze zatáčky čtrnáct, protože se zde rozhoduje o rychlosti, jakou absolvuješ další zatáčky patnáct, šestnáct a sedmnáct, projížděné na plný plyn a dříve ukončené starou šikanou Autobusová zastávka. Bohužel došlo k úpravě tohoto úseku a už tu nezažiješ takové vzrušení jako dříve. Stále se zde ale musí prudce snížit rychlost před tím, než vjedeš zpátky na cílovou rovinku.

Kolo ve Spa je hodně dlouhé. Dosahují se zde vysoké rychlosti a pravděpodobnost deště je vysoká. Krajina okolo je nádherná. Závod nezosobňuje takový lesk a bohatství jako třeba Monte Carlo, přesto Spa patří mnoho desetiletí k pevným pilířům závodního kalendáře a své postavení si skutečně zaslouží. Je to skvělá trať a je pěkné navštěvovat během roku rozdílná místa. Koneckonců, ne při všech závodech sezóny si musí člověk připadat jako v sauně.”

Události posledních let

Po roční přestávce, způsobené zákazem tabákové reklamy, se v sezóně 2004 formule 1 vrátila do Belgie. Po startu z pole-position si nejprve udržel vedení Jarno Trulli (Renault). Typickým jevem pro Spa bylo, že hned v prvním kole skončil závod pro sedm monopostů v důsledku nehod. Dvě fáze se zpomalovacím vozem značně zdramatizovaly průběh velké ceny. O dramatičnost se také postaraly rychle odcházející pneumatiky Michelin, které nevydržely často tvrdé přejezdy přes obrubníky. Vítězem se stal Kimi Räikkönen (McLaren-Mercedes) před dvojicí Ferrari Michael Schumacher a Rubens Barrichello.

V roce se 2005 se rozhodovalo především o tom, kdo z dvojice výrobců Bridgestone a Michelin připraví pro který ze závodů lepší pneumatiky. Nejinak tomu bylo v GP Belgie. Mírně vlhká trať upřednostňovala ty týmy, které obouvaly francouzské pneumatiky. Nejlepší startovní pozici si zajistil Juan Pablo Montoya (McLaren-Mercedes) a v úvodu závodu si vedení uhájil. Giancarlo Fisichella (Renault) přečkal bez zranění těžkou nehodu v Eau Rouge a pro úřadujícího mistra světa Michaela Schumachera (Ferrari) skončil závod předčasně po kolizi s Takumou Satem (BAR-Honda) v La Source. Mnoho diskusí způsobila kolize vedoucího Montoyi při předjíždění Antonia Pizzonii (Williams), který byl o kolo zpět. Závod se tak stal znovu kořistí Kimiho Räikkönena (McLaren-Mercedes). Druhý projel cílem Fernando Alonso (Renault), na pódium s nimi vystoupal celkově třetí Jenson Button (BAR-Honda).

Po další roční předstávce, během níž došlo k zásadní přestavbě okruhu a jeho infrastruktury, slavili v roce 2007 ve Spa-Francorchamps dvojité vítězství jezdci Ferrari. Kimi Räikkönen si zajistil hattrick před týmovým kolegou Felipem Massou, následováni byli velkými rivaly od McLarenu Fernandem Alonsem a Lewisem Hamiltonem. Ti předvedli ostrý týmový duel hned na startu, což odpovídalo jejich vzájemnému vztahu po celou sezónu 2007.

Formule1.cz

GP Belgie 2008 přinesla především dramatické finále. Po většinu času se závodilo za sucha, jen v době startu byl povrch mírně vlhký. Do konce závodu ale zbývalo pět kol, když začalo pršet. V tu chvíli se v čele nacházel Kimi Räikkönen (Ferrari) před Lewisem Hamiltonem (McLaren-Mercedes). V poslední zatáčce před cílovou rovinkou britský pilot překročil fyzikální zákony a musel si zkrátit trať. Tím se dostal do vedení, ale chybu ihned napravil a pustil Räikkönena před sebe. Ve vlásence La Source následoval další Hamiltonův útok. Jezdec McLarenu přitom opět vyjel z dráhy a těsně za ním i Räikkönenovo Ferrari. Fin měl ale smůlu a narazil do betonové zdi. Hamiltonovi už nic nestálo v cestě za vítězstvím a upevnění si pozice v boji o mistrovský titul. Za ním projel cílem jako druhý jeho největší soupeř Felipe Massa (Ferrari). Třetí v cíli skončil po riskantním rozhodnutí použít přechodné pneumatiky Nick Heidfeld (BMW Sauber). Lewis Hamilton se ale z vítězství dlouho neradoval, protože ho sportovní komisaři potrestali za tvrdý souboj s Kimi Räikkönenem časovou penalizací. V jejím důsledku byl odsunut na třetí místo, Felipe Massa se stal vítězem a vývoj šampionátu zůstal otevřený.

V roce 2009 slavil Kimi Räikkönen své poslední vítězství ve formuli 1. Díky KERSu postoupil pilot Ferrari na startu přes několik jezdců dopředu. Při restartu po zpomalení závodu mohl ještě jednou poděkovat tlačítku na volantu, když překonal do té doby senzačně jedoucího Giancarla Fisichellu (Force India) na vedoucí pozici, jenž všechny překvapil již v kvalifikaci, kterou vyhrál. Od toho okamžiku Räikkönen nikoho nepustil před sebe, přestože se ho Fisichella držel až do konce závodu jako stín. Safety Car musel na trať po hromadné nehodě z úvodu velké ceny, jíž způsobil Romain Grosjean (Renault). Za oběť jí padli rovněž vedoucí muž průběžného pořadí Jenson Button (Brawn GP) a Lewis Hamilton (McLaren). Na třetím místě projel cílem Sebastian Vettel (Red Bull) před Robertem Kubicou a Nickem Heidfeldem (oba BMW Sauber).

Sebastian Vettel (Red Bull) v zatím posledním závodě na belgické trati z roku 2010 ztratil nejvíce. Pozdější mistr světa se pokusil předjet Jensona Buttona (McLaren), přecenil ale své možnosti a po kolizi s britským jezdcem skončil v závodě až 15. se ztrátou jednoho kola. Button dopadl ještě hůře a do cíle nedojel vůbec. Za těžkých podmínek v dešti a s výjezdy zpomalovacího vozu si pro vítězství dojel Lewis Hamilton (McLaren). Byl jednoduše nejlepší, vyhrál a posunul se do vedení průběžného pořadí šampionátu. Spolu s ním na podium vystoupali Mark Webber (Red Bull) a Robert Kubica (Renault). Čest Ferrari zachraňoval na čtvrté pozici Felipe Massa. Další bodované pozice si rozdělil trojlístek německých pilotů Adrian Sutil (Force India), Nico Rosberg a Michael Schumacher (oba Mercedes).

Svého prvního vítězství v GP Belgie se Sebastian Vettel dočkal v roce 2011. Upevnil si tím vedoucí pozici v průběžném pořadí jednotlivců. Nyní už jen málokdo pochyboval o jeho obhajobě titulu. Jediným týmem, který si dělal ještě určité naděje na mistrovský titul, byl britský McLaren. V jeho podání ovšem GP Belgie 2011 rozhodně neměla mistrovské ambice. Lewis Hamilton se opět utápěl v incidentech, ten závodní mu způsobil vyřazení. Jenson Button doplatil na chybné rozhodnutí ve druhé části kvalifikace a nepostoupil mezi top 10. Ze středu startovního roštu se pak jen s enormním úsilím dá dokončit závod na pódiu, což se britskému jezdci sice podařilo, umístění za dvojicí Red Bullu mu ovšem titul zase o kus vzdálilo.

GP Belgie 2012 - časový harmonogram (SELČ)
Pátek 31. srpna
10:00 - 11:30	1. volný trénink
14:00 - 15:30	2. volný trénink
Sobota 1. září
11:00 - 12:00	3. volný trénink
od 14:00	kvalifikace
Neděle 2. září
od 14:00	závod