Tým WilliamsF1 má v rodném listu zapsaný rok vzniku 1977. Jeho zakladateli se stali Frank Williams a Patrick Head, kteří kolem sebe shromáždili skupinu 70 nadšenců a v malém městě Oxfordshire se pustili do stavby monopostu F1. Pro Franka Williamse to nebyl první pokus, jak se prosadit v královské formuli, ale partnerství jeho předchozí společnosti Frank Williams Car s různými investory včetně kanadského milionáře Waltera Wolfa, jemuž nakonec svůj původní tým prodal, k úspěchu nevedlo. Vyzkoušel přitom nasazování zákaznických monopostů značek Brabham, De Tomaso, March, Politoys, ISO Marlboro nebo konstrukcí Williams FW01 až FW05. Proto sestavil nový tým, do něj povolal technika Patricka Heada a jak se později ukázalo, teprve toto spojenectví bylo konečně funkční, v následujících letech ověnčené několika tituly mistra světa.
V první společné sezóně 1978 Franka Williamse a Patricka Heada jako spolumajitelů nově založené stáje usedal do monopostu Williams FW06 jen Australan Alan Jones. V další sezóně 1979 tým nasazoval už dva vozy. Vedle Jonese se objevil Švýcar Clay Regazzoni, který zajistil v GP Velké Británie první z pěti vítězství v tom roce a výrazně pomohl k zisku titulu vicemistra mezi konstruktéry. Výkonnost týmu šla překotným tempem nahoru a v třetím roce působení ve formuli 1 mohl slavit díky Alanu Jonesovi první titul mistra světa mezi jednotlivci a současně první titul v poháru konstruktérů. Rok 1981 byl neméně úspěšný a přestože ani Alan Jones, ani Carlos Reuteman nedosáhli na jezdecký titul, Frank Williams se mohl radovat ze zisku druhého poháru konstruktérů. V následující sezóně to byl pro změnu Fin Keke Rosberg, kdo zajistil Williamsu druhý titul mezi jezdci, ale protože mu k němu stačilo jediné vítězství, týmu scházely body do poháru konstruktérů, v němž skončil až čtvrtý.
Keke Rosberg se na dlouhou dobu stal posledním mistrem s atmosférickým motorem, protože pak svět formule 1 definitivně ovládly přeplňované motory. Také Frank Williams konečně připustil, že bez turba to dále nepůjde. V průběhu sezóny 1983 ukončil spolupráci s Fordem a našel nového spojence v japonské Hondě. Přechod na turbomotory ale nebyl tak snadný a i když Keke Rosberg dál táhl tým a v každé sezóně zaznamenal dílčí úspěch, na titul to nestačilo. Toho se Frank Williams dočkal až s příchodem nových jezdců Nigela Mansella (přišel v roce 1985) a Nelsona Piqueta (1986). Pro sezónu 1986 připravil Patrick Head model FW11 s turbomotorem Honda a tým byl k neudržení. Dvojice Mansell – Piquet zvítězila dohromady devětkrát a do nové základny v Didcotu putoval v pořadí třetí pohár konstruktérů. Franka Williamse však potkalo osobní neštěstí, když po nehodě při testech na okruhu Paul Ricard trvale ochrnul a nedílnou součástí jeho života se stal invalidní vozík. Rychle se však vrátil a snad s ještě větší vervou se pustil do další práce. Odměnou mu byl další úspěch o rok později. Williams jako tým zisk poháru obhájil a Brazilec Nelson Piquet přidal titul mistra světa mezi jednotlivci.
V roce 1988 si tým WilliamsF1 vybral oddechový čas, aby nabral novou sílu k ještě mohutnějšímu ataku s novým partnerem, francouzskou automobilkou Renault, která se stala jeho novým dodavatelem motorů. Upravené předpisy povolovaly ve formuli 1 už jen atmosférické motory a k týmu se v roce 1991 vrátil Nigel Mansell. Brit v následující sezóně vybojoval po devíti vyhraných GP zaslouženě titul mistra světa, připsal si 14 pole-position v jediné sezóně a vůz FW14B byl zařazen k vůbec nejlepším monopostům historie F1. Další série úspěchů následovala. Mistry světa se v následujících letech s monoposty Williams stali Alain Prost (1993), Damon Hill (1996) a Jacques Villeneuve (1997). V období 1992 až 1997 získal tým Franka Williamse s výjimkou roku 1995 celkem pětkrát pohár konstruktérů. Přišly ale i smutné chvíle. To když v Imole při GP San Marina 1994 tragicky zahynul v FW16 trojnásobný mistr světa Ayrton Senna.
| WILLIAMS F1 TEAM– základní informace |
| Tým založen | 1969 |
| Šéf týmu | Frank Williams (Velká Británie) |
| Týmový manažer | Dickie Stanford (Velká Británie) |
| Technický ředitel | Mike Coughlan (Austrálie) |
| Hlavní inženýr | Mark Gillan (Velká Británie) |
| Hlavní konstruktér | Ed Wood (Velká Británie) |
| Hlavní aerodynamik | Jason Somerville (Velká Británie) |
| Jezdci | Pastor Maldonado (Venezuela), Valtteri Bottas (Finsko) |
| Testovací jezdec | Susie Wolff (Velká Británie) |
| Další významné osoby | Christian „Toto“ Wolff (Rakousko) – akcionář, Patrick Head (Velká Británie) – spoluzakladatel a akcionář, Xevi Pujolar (Španělsko) – hlavní závodní inženýr, Alex Burns (Velká Británie) – výkonný ředitel |
| Sídlo | Grove (Anglie) |
| Počet zaměstnanců | 520 |
| Roční rozpočet | 130 miliónů Euro |
| Vlastník | Frank Williams (50,8 %), akcie na frankfurtské burze (20,8 %), Marchsixteen Investment Christiana Wolffa (15,6 %), Patrick Head (9,3 %), WGP Trustees(3,5 %) |
| První GP | GP Španělska/Montjuich Park 1969 |
| První body | 2. místo v GP Monaka/Monte Carlo 1969 (2. závod týmu) |
| První vítězství | GP Velké Británie/Silverstone 1979 (127. závod týmu) |
| První pole-position | GP Velké Británie/Silverstone 1979 (127. závod týmu) |
| Nejlepší umístění v MS | 1. místo 9x (1980, 1981, 1986, 1987, 1992, 1993, 1994, 1996, 1997) |
| Počet GP | 682 / 671 |
| Počet vítězství | 114 (úspěšnost 17,51 %) |
| Počet bodů | 2785 (úspěšnost 4,15 bodu/závod) |
| Počet nejrychlejších kol | 131 (úspěšnost 20,12 %) |
| Počet pole-position | 127 (úspěšnost 19,51 %) |
| Nedokončení závodu | 33 % |
| Vůz – šasi 2013 | Williams FW35 |
| Motor 2013 | Renault RS27 - 2013 |
| Pneumatiky 2013 | Pirelli |
S odchodem Renaultu z formule 1 po roce 1997 by se dalo říct, že skončila éra Williamsu. Tým se po několika letech hledání upnul na spolupráci s BMW a několikrát byl blízko metě nejvyšší, jenže toto období patřilo jiným. Formuli 1 vládl nejprve McLaren (1998), poté Ferrari (1999 až 2004) a následoval navrátivší se Renault (2005, 2006) s vlastním továrním týmem. Formuli 1 stále více ovládali velcí automobiloví výrobci, jejichž investicím nemohli Frank Williams a Patrick Head jako zatvrzelí zastánci privátního pojetí závodění i na té nejvyšší úrovni dlouhodobě odolávat. Přesto trvali na svých zásadách, a tak nepřekvapilo, že se mnichovská automobilka a tým Williams rozhodly jít od sezóny 2006 každý vlastní cestou.
Pro tým Williams nastalo období dalšího hledání a smíření se s tím, že časy, kdy stačil geniální konstruktérský nápad, jsou ve formuli 1 dávno pryč. Po pokusech s motory Toyota v letech 2007 až 2009 se Williams vrátil ke Cosworthu a s ním pokračoval i v sezóně 2011. Od vítězství Juana Pabla Montoyi v závěrečném závodě sezóny 2004 v brazilském Sao Paulu musel Frank Williams čekat na další triumfu až do GP Španělska 2012. Svého nového šampióna se ale zatím ještě nedočkal, posledním mistrem světa na Williamsu se stal v roce 1997 Kanaďan Jacques Villeneuve. Půst nezažehnala ani sezóna 2010. Přesto tento rok hodnotil Frank Williams jako úspěšný. Týmu se začalo finančně dařit. Našel silného partnera v Rakušanovi Christianu Wolffovi a investice vložené do různých sportovních programů včetně vývoje vlastního setrvačníkového systému KERS se překlopily v profit. Kromě toho nováček Nico Hülkenberg vyjel v deštivé kvalifikaci na GP Brazílie pole-position, první od startu Nicka Heidfelda z čela jezdeckého pole na Nürburgringu v roce 2005, tehdy ještě v partnerství s BMW.
V roce 2010 vytvořil Nico Hülkenberg s Rubensem Barrichellem zajímavou a především pro Williams zcela novou jezdeckou dvojici. Stálice na jezdeckém nebi Rubens Barrichello přišel do Grove jako služebně nejstarší pilot startovního pole a nesl si s sebou velmi úspěšnou předchozí sezónu s mistrovským týmem BrawnGP, jemuž zajistil dvě vítězství ve velkých cenách. Barrichellova statistika byla úctyhodná: celkem 11 vítězství, 17 nejrychlejších kol v závodě, 14 pole-position. Když se k tomu připočtou léty získané zkušenosti, stal se brazilský jezdec nepostradatelným prvkem vývoje monopostů Williams. Proti němu stál Nico Hülkenberg, nováček, který se mohl pyšnit čerstvým titulem ze seriálu GP2 a jehož největší zbraní byla motivace ukázat, co v něm dřímá.
Formule1.cz
Williams-Renault FW35 (2013)
Nico Hülkenberg si přes dobré výsledky místo do sezóny 2011 neudržel. Nahradil ho venezuelský mladík Pastor Maldonado, zatímco Rubens Barrichello v týmu zůstal. Oba si ale v roce 2011 prožili sezónu k zapomnění. Tým získal pouhých pět bodů a skončil až na deváté pozici mezi konstruktéry. Za sebou nechal jen tři nováčky z roku 2010, kteří zatím na zisk bodů neměli. Mezi členy britské stáje se hovořilo o katastrofálním výsledku a nezbytné změně v personálním obsazení. Již na počátku sezóny bylo oznámeno, že musí odejít dosavadní technický ředitel Sam Michael, jehož nahradil Mike Coughlan se zkušenostmi od McLarenu. Hlavním aerodynamikem se stal Jason Somerville. Naopak zcela do ústraní mimo dění ve formuli 1 se s koncem roku 2011 stáhl Patrick Head, jeden ze zakladatelů týmu, jeho spolumajitel, bývalý technický ředitel a naposledy hlavní inženýr. Prodloužení smlouvy se nedočkal veterán Barrichello, jehož od roku 2012 nahradil další Brazilec, Bruno Senna.
V zatím poslední sezóně se pro Williams přeci jen začalo blýskat na lepší časy. Pastor Maldonado dovezl z jarní GP Španělska senzační vítězství. Bylo to sice jediné pódiové umístění venezuelského jezdce v sezóně 2012, ale celkovým ziskem 76 bodů si jednak tým o jednu příčku polepšil v hodnocení konstruktérů, jednak se výkonnostně dotáhl na ostatní týmy středu, což mu poskytlo dobrý základ pro sezónu 2013. Kromě toho si vychoval nadějného třetího jezdce, Fina Valtteriho Bottase, jenž dostával v roce 2012 pravidelně příležitost ke startům v pátečních trénincích. To jej v sezóně 2013 vyneslo do závodního kokpitu, zatímco Bruno Senna musel po roční službě odejít. Oficiálním testovacím jezdcem se stala Susie Wolff, žena spolumajitele týmu Tota Wolffa, který ovšem neodolal nabídce Mercedesu a v lednu 2013 převzal u stuttgartské automobilky zodpovědnost za celou oblast jejího působení v motoristickém sportu. V organizační struktuře Williamsu zůstal nadále jako tichý společník.
Následující přehled ukazuje stručně celou historii týmu Franka Williamse od prvního startu jeho vozu v GP v roce 1969.
1969 První sezóna týmu Franka Williamse ve formuli 1, zákaznický vůz Brabham-Ford BT26A, jezdec Piers Courage, v GP Německa nasazen ještě druhý vůz Brabham-Ford BT30 F2 s jezdcem Richardem Attwoodem. Celkem 19 bodů.
1970 Zákaznický vůz De Tomaso-Ford 505, jezdec Piers Courage, který v 5. GP sezóny v Nizozemí zahynul a na další dva závody jej nahradil Brian Redman, zbytek sezóny pak dokončil jezdec Tim Schenken. Celkem 0 bodů.
1971 Zákaznický vůz March-Ford 701, od druhého závodu March-Ford 711, jezdec Henri Pescarolo, v GP Francie nasazen ještě druhý vůz March-Ford 701 s jezdcem Jeanem Maxem. Celkem 4 body.
1972 Zákaznický vůz March-Ford 721, jezdec Henri Pescarolo, od druhého závodu ještě druhý vůz March-Ford 711, jezdec Carlos Pace, v GP Velké Británie nesl vůz Henriho Pescarola označení Politoys-Ford FX3. Celkem 3 body.
1973 Zákaznický vůz ISO Marlboro-Ford FX3B, později ISO Marlboro-Ford 1R, jezdci Nanni Galli, Howden Ganley, Jackie Pretorius, Tom Belso, Henri Pescarolo, Graham McRae, Gijs van Lennep, Tim Schinken, Jacky Ickx. Celkem 1 bod.
1974 Vozy Williams-Ford FW01, FW02 a FW03, jezdci Arturo Merzario, Tom Belso, Gijs van Lennep, Richard Robarts, Jean-Pierre Jabouille, Jacques Laffite. Celkem 4 bodů a 10. místo v poháru konstruktérů.
1975 Vozy Williams-Ford FW02, FW03 a FW04, jezdci Arturo Merzario, Jacques Laffite, Tony Brise, Damien Magee, Ian Scheckter, Francois Migault, Ian Ashley, Jo Vonlanthen, Renzo Zorzi, Lella Lombardi, Jacky Ickx. Celkem 6 bodů a 9. místo v poháru konstruktérů.
1976 Vozy Williams-Ford FW04 a Wolf Williams-Ford FW05, jezdci Jacky Ickx, Renzo Zorzi, Michel Leclere. Tým nastoupil jen ke 3 ze 16 GP (Brazílie, JAR, USA západ). Celkem 0 bodů a 14. místo v poháru konstruktérů.
1977 Zákaznický vůz March-Ford 761, jezdec Patrick Neve. Tým nastoupil jen k 11 ze 17 GP. Celkem 0 bodů.
1978 Vstup týmu Williams do F1 s vlastní konstrukcí, vůz FW06 s motorem Ford, jezdec Alan Jones. Celkem 11 bodů a 9. místo v poháru konstruktérů.
1979 Vůz FW06, později FW07 s motorem Ford, jezdci Alan Jones a Clay Regazzoni, První vítězství – Regazzoni v GP Velké Británie. Celkem 75 bodů, 5 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1980 Vůz FW07, později FW07B s motorem Ford, jezdci Alan Jones a Carlos Reutemann. Jones se stal mistrem světa. Celkem 120 bodů, 6 vítězství a poprvé zisk poháru konstruktérů.
1981 Vůz FW07C, později FW08 s motorem Ford, jezdci Alan Jones a Carlos Reutemann. Celkem 95 bodů, 4 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1982 Vůz FW07C, později FW08 s motorem Ford, jezdci Carlos Reutemann a Keke Rosberg, po Reutemannově ukončení kariéry po druhé GP nastoupil na 1GP Mario Andretti, pak Derek Daly na zbytek sezóny. Rosberg se s jediným vítězstvím stal posledním mistrem světa s atmosférickým motorem, poté již následovala éra turbo až do zákazu přeplňování motorů. Celkem 58 bodů, 1 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
1983 Vůz FW08 s motorem Ford, později FW09 s turbo motorem Honda, jezdci Keke Rosberg a Jacques Laffite, místo Laffita v 1 GP Jonathan Palmer. Celkem 38 bodů, 1 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
1984 Vůz FW09B s motorem Honda, jezdci Keke Rosberg a Jacques Laffite. Celkem 25,5 bodu, 1 vítězství a 6. místo v poháru konstruktérů.
1985 Vůz FW10 s motorem Honda, Jezdci Keke Rosberg a Nigel Mansell. Celkem 71 bodů, 4 vítězství a 3. místo v poháru konstruktérů.
1986 Vůz FW11 s motorem Honda, jezdci Nigel Mansell a Nelson Piquet. Celkem 141 bodů, 9 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1987 Vůz FW11B s motorem Honda, jezdci Nigel Mansell a Nelson Piquet, místo Mansella v 1 GP Riccardo Patrese. Piquet se stal mistrem světa. Celkem 137 bodů, 9 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1988 Vůz FW12 s motorem Judd, jezdci Nigel Mansell a Riccardo Patrese, místo Mansella v 1 GP Martin Brundle a v 1 GP Jonathan Palmer. Celkem 20 bodů a 7. místo v poháru konstruktérů.
1989 Vůz FW12C, později FW13 s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Thierry Boutsen. Celkem 77 bodů, 2 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1990 Vůz FW13B s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Thierry Boutsen. Celkem 57 bodů, 2 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
1991 Vůz FW14 s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Nigel Mansell. Celkem 125 bodů, 7 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1992 Vůz FW14B s motorem Renault, jezdci Riccardo Patrese a Nigel Mansell. Mansell se stal mistrem světa. Celkem 164 bodů, 10 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1993 Vůz FW15 s motorem Renault, jezdci Alain Prost a Damon Hill. Prost se stal mistrem světa. Celkem 168 bodů, 10 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1994 Vůz FW16 s motorem Renault, jezdci Ayrton Senna a Damon Hill, po tragické nehodě Senny v Imole jej nahradil David Coulthard, místo kterého byl v GP Francie a posledních třech GP sezóny nasazen Nigel Mansell. Celkem 118 bodů, 7 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1995 Vůz FW17 s motorem Renault, jezdci Damon Hill a David Coulthard. Celkem 112 bodů, 7 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
1996 Vůz FW18 s motorem Renault, jezdci Damon Hill a Jacques Villeneuve. Hill se stal mistrem světa. Celkem 175 bodů, 13 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1997 Vůz FW19 s motorem Renault, jezdci Jacques Villeneuve a Heinz-Harald Frentzen. Villeneuve se stal mistrem světa. Celkem 123 bodů, 8 vítězství a zisk poháru konstruktérů.
1998 Vůz FW20 s motorem Mecachrome (ex-Renault), jezdci Jacques Villeneuve a Heinz-Harald Frentzen. Celkem 38 bodů a 3. místo v poháru konstruktérů.
1999 Vůz FW21 s motorem Supertec, jezdci Ralf Schumacher a Alex Zanardi. Celkem 35 bodů (všechny Schumacher) a 5. místo v poháru konstruktérů.
2000 Vůz FW22 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Jenson Button. Celkem 36 bodů a 3. místo v poháru konstruktérů.
2001 Vůz FW23 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 80 bodů, 4 vítězství a 3. místo v poháru konstruktérů.
2002 Vůz FW24 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 92 bodů, 1 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
2003 Vůz FW25 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 144 bodů, 4 vítězství a 2. místo v poháru konstruktérů.
2004 Vůz FW26 s motorem BMW, jezdci Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya. Celkem 88 bodů, 1 vítězství a 4. místo v poháru konstruktérů.
2005 Vůz FW27 s motorem BMW, jezdci Mark Webber a Nick Heidfeld, od GP Itálie nahradil Heidfelda z důvodu zranění při testech Antonio Pizzonia. Celkem 66 bodů a 5. místo v poháru konstruktérů.
2006 Vůz FW28 s motorem Cosworth, jezdci Mark Webber a Nico Rosberg. Celkem 11 bodů a 8. místo v poháru konstruktérů.
2007 Vůz FW29 s motorem Toyota, jezdci Nico Rosberg a Alexander Wurz, Rakušana nahradil v poslední GP (Brazílie) nováček Kazuki Nakajima. Celkem 33 bodů a 4. místo v poháru konstruktérů.
2008 Vůz FW30 s motorem Toyota, jezdci Nico Rosberg a Kazuki Nakajima. Celkem 26 bodů a 8. místo v poháru konstruktérů.
2009 Vůz FW31 s motorem Toyota, jezdci Nico Rosberg a Kazuki Nakajima. Celkem 34,5 bodu a 7. místo v poháru konstruktérů.
2010 Vůz FW32 s motorem Cosworth, jezdci Rubens Barrichello a Nico Hülkenberg. Celkem 69 bodů a 6. místo v poháru konstruktérů.
2011 Vůz FW33 s motorem Cosworth, jezdci Rubens Barrichello a Pastor Maldonado. Celkem 5 bodů a 9. místo v poháru konstruktérů.
2012 Vůz FW34 s motorem Renault, jezdci Pastor Maldonado a Bruno Senna. Celkem 76 bodů a 8. místo v poháru konstruktérů.
2013 Vůz FW35 s motorem Renault, jezdci Pastor Maldonado a Valtteri Bottas.
PASTOR MALDONADO – závodní jezdec, startovní číslo 16
Několik let klepal Pastor Maldonado na dveře formule 1, na smlouvu si musel ale počkat až do sezóny 2011, kdy už mu bylo 26 let. Jako nováček tedy získal závodní kokpit poměrně dlouho. Franka Williamse přesvědčil nejen svými výkony z GP2, kde se v roce 2010 stal šampiónem, ale také finanční podporou velkých, převážně státních firem ze své rodné Venezuely. Vytlačil tak od Williamsu Nica Hülkenberga, který si rok před ním jako debutant vůbec nevedl špatně.
| PASTOR MALDONADO |
| Narozen | 9. března 1985, Maracay (Venezuela) |
| Bydliště | Maracay (Venezuela) |
| Státní příslušnost | Venezuela |
| Výška | 173 cm |
| Hmotnost | 63 kg |
| Rodinný stav | ženatý (Gabriela Tarkanyai) |
| Manažer | Nicolas Todt |
| Záliby | jízda na horském kole |
| 1. velká cena | 27. března 2011 – GP Austrálie/Melbourne s týmem Williams-Cosworth |
| 1. bodované umístění | 28. srpna 2011 – GP Belgie/Spa-Francorchamps za 10. místo v 12. GP kariéry |
| 1. vítězství v GP | 13. května 2012 – GP Španělska/Barcelona ve 24. GP kariéry |
| 1. pole position | 13. května 2012 – GP Španělska/Barcelona ve 24. GP kariéry |
| Nejlepší umístění v MS | 15. místo (2012) |
| Počet absolvovaných GP | 39 |
| Počet vítězství | 1 (úspěšnost 2,56 %) |
| Počet bodů | 46 (úspěšnost 1,18 bodu/závod) |
| Počet nejrychlejších kol | 0 |
| Počet pole-position | 1 (úspěšnost 2,56 %) |
| Nedokončení závodu | 28 % |
| Roční plat | 1,5 miliónu Euro |
Pastor Maldonado se až do roku 2002 pohyboval v motokárovém sportu, kde dosahoval střídavých úspěchů. K tomu, aby mohl závodit s formulemi, se potřeboval dostat do Evropy. Vybral si Itálii. Před tím ale ještě musel „Pastorcito“, jak mu jeho přátelé přezdívají, dokončit vojenskou školu ve městě Maracay. První mezinárodní úspěch získal v roce 2004 v italské formuli Renault a jako její vítěz dostal hned v listopadu příležitost poprvé se svézt s monopostem F1. Umožnil mu to tým Minardi.
1993-1999 Motokáry, sedminásobný národní šampión a šampión Jižní Ameriky
1999-2002 Motokáry, italský a evropský šampionátu
2000 Formule Renault, mistr zimní série
2003 Italská série Formule Renault, 7. místo
2004 Italská série Formule Renault, mistr / série Renault V6, 8. místo / první test s Minardi F1
2005 Italská série Formule 3000, 9. místo / přijetí do juniorského programu Renaultu
2006 Renault-World-Series, 3. místo
2007 Seriál GP2, 11. místo
2008 Seriál GP2, 5. místo
2009 Seriál GP2, 6. místo
2010 Seriál GP2, mistr
2011 Premiérová sezóna ve formuli 1, tým Williams F1 Team, celkem 1 bod a 19. místo v šampionátu
2012 Williams F1 Team, celkem 45 bodů a 15. místo v šampionátu.
2013 Williams F1 Team (smlouva do 2015)
Silné stránky: sebevědomý, specialista na městské okruhy
Slabé stránky: nestálost výkonu, nezkušenost
Skutečný start jeho kariéry nastal až v roce 2006, kdy postoupil do Světové série Renaultu a obsadil v ní třetí pozici. Ještě před tím se ale postaral o skandál, když při závodě v Monte Carlu nerespektoval signalizaci traťových komisařů, nezpomalil a jednoho z nich těžce zranil. Za to byl potrestán zákazem startu ve čtyřech následujících závodech. Od roku 2007 byl Maldonado pravidelným účastníkem seriálu GP2. Až na čtvrtý pokus se mu podařilo získat titul, čímž si otevřel dveře do světa formule 1.
Jako nováček ve formuli 1 zaplatil Pastor Maldonado v roce 2011 daň za učednické období a dlouho se hledal. Na konci první třetiny sezóny konečně využil krátkodobého zlepšení formy Williamsu FW33 a poprvé nakoukl do nejlepší kvalifikační desítky v GP Španělska. Obdobně si vedl o týden později v GP Monaka. Postup do třetí části kvalifikace zažil ještě jednou na Silverstonu a to bylo vše. Nikdy ale této výhodné startovní pozice nevyužil k tomu, aby ji proměnil v zisk bodů. Paradoxně svůj první a zároveň poslední bod získal v GP Belgie za desáté místo v cíli poté, co startoval až z 21. místa. K bodu měl ještě blízko v následujících velkých cenách na Monze a v ulicích Singapuru. Pokaždé na něj však zbyla nepopulární první nebodovaná, jedenáctá pozice.
Rok 2012 byl ve srovnání s tím předcházejícím mnohem úspěšnější. Pastor Maldonado sice bodoval jen v pětině závodů 20dílného seriálu, ale v GP Španělska vystoupal poprvé na pódium a to hned na stupínek nejvyšší. K bodové nadílce za vítězství přidal ještě 20 dalších bodů a byla z toho příjemná 15. pozice v hodnocení jednotlivců. Dál si ale nesl nálepku jezdce s nestálým výkonem a někdy s příliš riskantním způsobem jízdy.
VALTTERI BOTTAS – závodní jezdec, startovní číslo 17
Valtteri Bottas byl čtyřletý, když se svým otcem projížděl kole reklamního poutače na závody motokár v Lahti. Rodina neměla za sebou žádnou motoristickou minulost, ale na závody se otec s malým synem šel podívat. Při vzpomínce na tento zážitek Bottas říká:
„Celý den jsme tam vydrželi. Můj otec mi později řekl: Takhle klidně jsi ještě nikdy před tím neseděl!“ | VALTTERI BOTTAS |
| Narozen | 28. srpna 1989, Nastola (Finsko) |
| Bydliště | Oxford (Velká Británie) |
| Státní příslušnost | Finsko |
| Výška | 173 cm |
| Hmotnost | 70 kg |
| Rodinný stav | svobodný (přítelkyně Emilia Pikkarainen) |
| Manažer | Didier Coton |
| Záliby | jízda na kolečkových bruslích, běh, kondiční příprava |
| Počet absolvovaných GP | 0 |
| Počet vítězství | 0 |
| Počet bodů | 0 |
| Počet nejrychlejších kol | 0 |
| Počet pole-position | 0 |
| Roční plat | 300.000 Euro |
Později Valtteri Bottas přemluvil otce, aby ho nechal závodit na motokárách. Musel ale ještě nějaký čas počkat, protože nedosáhl krátkými nohami na pedály závodního stroje. Jeho kariéra přesto brzy začala rychle nabírat na obrátkách. V 19 letech vyhrál 17 z 28 závodů evropské série formule Renault a stal se jejím mistrem. Jeho další logický krok směřoval do formule 3. V ní získal pro sezónu 2009 místo ve špičkovém týmu ART a v evropské sérii skončil celkově třetí. Kromě toho se mu podařilo vyhrát prestižní závod mistrů v Zandvoortu. A protože mu manažera dělala firma Christiana Wolffa, spolupodílníka na týmu WilliamsF1, a současně měl na tuto firmu vliv Mika Häkkinen, nic nebránilo tomu, aby Valtteri Bottas uzavřel v roce 2010 první smlouvu ve formuli 1 jako testovací pilot Williamsu.
1996-2006 Motokáry, různé šampionáty
2006 Motokáry, světový šampionát Formule A, osmé místo
2007 Formule Renault NEC, třetí místo / 3 vítězství v britské zimní sérii Formule Renault
2008 Evropský pohár formule Renault, mistr / formule Renault NEC, mistr
2009 Evropská série formule 3, třetí místo / vítěz závodu mistrů F3 v Zandvoortu
2010 Evropská série formule 3, třetí místo / vítěz závodu mistrů F3 v Zandvoortu / třetí místo v GP Macaa F3
2010 Testovací jezdec týmu WilliamsF1
2011 Náhradní a testovací jezdec týmu WilliamsF1 / série GP3, celkový vítěz
2012 Náhradní a testovací jezdec týmu WilliamsF1, 15x nasazení v prvním pátečním tréninku
2013 Williams F1 Team (smlouva do 2015)
Silné stránky: dobrá základní rychlost, zkoumavý
Slabé stránky: nezkušenost
Vedle smluvního vztahu s Frankem Williamsem pokračoval v roce 2010 Valtteri Bottas v práci pro tým ART a zopakoval výsledky z předchozí sezóny. Navíc přidal třetí místo v závodě F3 v Macau. Změnil také prostředí a z finského Villähde se přestěhoval do Oxfordu, aby byl blíže týmu. Okomentoval to:
„Pokud právě nezávodím, mohu takto být denně u Williamsu, pracovat zde na simulátoru a učit se všemu možnému v různých odděleních.“ Jeho nasazení a zaujetí mu vyneslo v roce 2011 postup na oficiálního náhradníka týmu WilliamsF1 v mistrovství světa. Náhradníkem v týmu Franka Williamse zůstal o pro sezónu 2012. To už ale měl za sebou 15 nasazení v prvním pátečním tréninku. Díky dobrým výkonům si od sezóny 2013 otevřel dveře k postupu do závodního kokpitu.
SUSIE WOLFF – zkušební jezdec
Susie Wolff, rozená jako Susie Stoddart, pochází ze skotského Obanu. Od útlého věku se ráda měřila s chlapci, a tak není divu, že je začala porážet na motokárách a později se neztratila ani v německém šampionátu DTM. Její otec vlastnil obchod s motocykly, s ním strávila řadu víkendů na závodních okruzích. V roce 2001 poprvé startovala v závodě formule Renault, na pódium ale vystoupala až v sezóně 2003. Za nejlepší může považovat následující sezónu, v níž skončila celkově pátá v britském mistrovství. V roce 2005 postoupila do britské formule 3, kvůli zranění ale sezónu nedokončila.
| SUSIE WOLFF |
| Narozena | 6. prosince 1982, Oban (Velká Británie) |
| Bydliště | Oxford (Velká Británie) |
| Státní příslušnost | Velká Británie |
| Výška | 168 cm |
| Hmotnost | 55 kg |
| Rodinný stav | vdaná (Toto Wolff/od října 2011) |
| Manažer | Didier Coton |
| Záliby | móda (zejména kabelky), cestování, čtení, dobré jídlo, jízda na kole, vodní a zimní sporty |
| Počet absolvovaných GP | 0 |
| Počet vítězství | 0 |
| Počet bodů | 0 |
| Počet nejrychlejších kol | 0 |
| Počet pole-position | 0 |
| Roční plat | 50.000 Euro |
V roce 2006 našla Susie Wolff novou zálibu v závodění v německém mezinárodním šampionátu DTM. V něm působila až do sezóny 2012. Bodovala pouze v roce 2010, kdy dokončila dva závody na sedmé pozici a obsadila konečné 13. místo v hodnocení jednotlivců. Od roku 2012 se stala s přispěním svého muže Tota Wolffa, spolupodílníka na týmu Williams, testovacím jezdcem této britské stáje.
1996-2000 Motokáry, různé šampionáty
2001 Formule Renault – zimní série
2002 Formule Renault – zimní série a britský šampionát
2003 Britská formule Renault (9. místo)
2004 Britská formule Renault (5. místo)
2005 Britská formule 3 (zranění) / hostování v britském Porsche Carrera Cup
2006-2012 Mezinárodní šampionát DTM (nejlépe v roce 2010 – 13. místo)
2012 Testovací jezdec týmu Williams F1 Team
2013 Testovací jezdec týmu Williams F1 Team
