Říkalo se mu Blesk z Čimelic. Byl prvním motocyklistou ze samostatného Česka, který pravidelně jezdil mistrovství světa. Přesto skončil svůj život vlastní rukou - stejně jako německý fotbalový gólman Robert Enke.
Jaroslav Huleš se pokusil oběsit v roce 2004, v den svých třicátých narozenin. Zemřel o šest dní později.
Enke - banner • Foto Sport
„Nevím, co mám napsat. Odešla legenda," smutnil na serveru www.motorkari.cz jeden z diskutujících.
Ano, Huleš byl průkopníkem, on ukázal, že i jezdec z chudého Česka může čeřit vodu v elitním seriálu.
Havárie Jaroslava Huleše přo GP Itálie v roce 2002 • Foto Reuters
V kubatuře do 125 ccm vyjel dvakrát šesté místo, celkově skončil nejlépe patnáctý. Po letech plácání mělo Česko konečně špičkového závodníka.
Zlom však přišel v roce 2004. Huleš se nemohl upíchnout, v šampionátu pro něj nebylo místo, navíc se těžce zranil. Tím pádem nebyla jeho finanční situace rozhodně komfortní.
K tomu probleskly zprávy o nepříliš ideální rodinné situaci, o rozporech s manželkou Evou, s níž měl motocyklista čtyřletého syna Jakuba. Ty však především jezdcův otec velmi vehementně popíral.
„Jarda byl psychicky dost labilní," řekl o Hulešovi jeho bývalý manažer Dušan Petr.
Souhrn těchto okolností podle všeho donutil mladého muže k definitivnímu rozhodnutí. V den svých třicátých narozenin se pokusil oběsit. V domě ve středočeských Čimelicích ho však našel jeho bratr.
Poté Huleš ležel v nemocnici v Písku v kómatu. „Tělesné orgány jsou v pořádku, avšak došlo k hypoxii mozku. Kyslík neproudil do hlavy příliš dlouho," řekl ošetřující lékař Marek Zbořil.
To byla zlá zpráva. Naděje, už tak dost malá, zhasla o šest dní později.
Druhý díl seriálu čtěte zítra:
EVŽEN HADAMCZIK
