Lukáš Šembera (17) od svých čtyř let sedal na motorku. Od loňského podzimu je ale tato velká naděje motocyklového sportu upoutaná na invalidní vozík. S burácejícími motory se však nemíní rozloučit. Včera se možná začala psát nová etapa jeho sportovního života. Dostala by název: Automobilový závodník.
Lukáš od začátku letošního roku rehabilituje na specializovaném pracovišti v Kladrubech. „Od devíti dopoledne do tří odpoledne cvičím,“ popsal zjednodušeně svůj tamní režim. Na víkendy se ale vrací do rodného Brna.
Díky tomu se dál pravidelně se svou přítelkyní. Tento víkend si dopřál zážitek z rychlé jízdy v motokáře s ručním ovládáním. Hned napoprvé zajel čas, kterým jen lehce zaostal celodenním traťovým rekordem. Ten si přitom připsal jeden z vynikajících automobilových závodníků.
Právě oni měli totiž včera motokárách pod brněnským MPalácem již tradiční soutěžní dostaveníčko se špičkovými motorkáři. „Strach jsem při jízdě nikdy neměl a nemám. Vždycky mě spíš museli krotit, abych to nepřeháněl,“ řekl Blesku Lukáš. Motokáry ho okamžitě chytly, do budoucna by prý ale rád zkusil něco většího.
„Líbil by se mi třeba Renault Clio Cup,“ dodal s tím, že ale pořád věří ve své uzdravení a návrat k motorkám.
Nohy ale zatím stále necítí a brnění, které pro něj představovalo jistou naději, podle posledních informací nic neznamená. „Doktoři mi řekli, že bych ho cítil, i kdybych měl ty nohy useknuté.“
