Cesta do ringu, to byla paráda, liboval si boxer Chládek

O své účasti se dozvěděl na poslední chvíli. Pak se měsíc připravoval, čas na Hrách mu utíkal pomalu. „Ale teď to uteklo rychle,“ říkal boxer Zdeněk Chládek po prohře v prvním kole olympijské soutěže.

„Byl to vyrovnaný zápas. Sám se sebou jsem spokojený. Samozřejmě bych radši vyhrál, postoupil dál, ale pro mě byl hlavní cíl se sem dostat. To se mi povedlo, z toho mám radost. Boxoval jsem před miliony diváků, to je pro mě velký úspěch a životní sen.“

Skóre však bylo poměrně jasné. Vy byste ho viděl jinak?
„Viděl bych to třeba o dva body, jako vyrovnaný zápas. Moje hodnocení by bylo: První kolo prohra pro mě, druhé kolo vyrovnané. Ve třetím kole jsem hlavně v závěru udělal tlak, myslím si, že jsem byl lepší a to kolo jsem si zasloužil. Já bych řekl vyrovnaný zápas. Jsem relativně spokojený. On si uměl vzdálenost pohlídat, byl fakt šikovný a nebylo to lehký. Dopadlo to, jak to dopadlo.“

Hraje u rozhodčích roli i renomé soupeře?
„Takových zápasů je víc, ale na tom nezáleží, vyhrál on na body. Já to neřeším, je mi to jedno.“

Jaké pro vás bylo vstoupit do olympijského ringu jako první Čech po dvanácti letech?
„Velký úspěch, z toho jsem měl velkou radost. Důkaz je, že se sem dvanáct let nikdo nedostal. Moje pocity z boxování v ringu tady? Bejt šťastnej.“

Vnímal jste ryk fanoušků?
„Nastupoval jsem jako první, takže jsem slyšel Českou republiku. Říkám si: To je paráda, aspoň tu budu mít někoho, kdo mi bude fandit. Tak si jdu, hezky si vykračuju a najednou přijde Mongol a lidi začnou křičet Mongolia. Tak si říkám: Jaj, asi ne, je to špatné. Slyšel jsem mongolské fanoušky, ale to mě neovlivnilo. Představuju si, že říkají: Běž do toho Mongolce! Tak já jdu.“

Slyšel jste svoje fanoušky?

„Ne, jednou jsem slyšel moji přítelkyni, její hlas. Něco jako: Joooo. Když jsem byl na kontrole bandáží, mávala na mě z publika, tak nějak jsem věděl, kde je. Ale v ringu pak ne.“

Byl pro vás olympijský zážitek o to hezčí, že jste boxoval večerní zápas před plnou halou, cesta do ringu vedla osvětlenou chodbou a vůbec to byla show?

„Zažil jsem dobré zápasy v Německu, s takovou atmosférou asi ještě jeden v Arménii. Bylo to nádherný, hrozně se mi líbil ten nástup, to se mi líbí na profiboxu. Užil jsem si cestu k ringu, moc se mi líbilo, když se šlo mezi těmi světly. Člověka to nabudí a je to o něčem jiném, je to paráda.“

Nabuzený jste byl hodně, že?
„To jsem do každého zápasu. Na Velké ceně Ústí nad Labem je to vidět ještě možná víc, protože na mě přijde plná hala, mám tam taky dobrou atmosféru. Ale nevypadá to tam jako tady.“

Navíc jste ještě dával rozhovor do mongolské televize.
„Teď už jsem trošičku oražený, ale když vás vezmou na rozhovor do televize hned po zápase, zvlášť v angličtině, tak to není moc zdravý a nevypadá to moc dobře. A pak říkají o boxerech, že jsou blbí.“

Byl to pro vás vůbec dlouhý den, že? Boxoval jste až po desáté večer.
„Určitě. Povedlo se mi vyprostit pasy pro přítelkyni a pro tátu, aby přišli aspoň na hodinu ke mně do olympijské vesnice a trochu zažili, jak to tam vypadá. Trávil jsem čas s nimi, potom jsem si asi ve čtyři lehnul, poslouchal jsem muziku. Do sedmi jsem spal, pak jsem vstal a pomalu jel na zápas. Celkové to čekání bylo dlouhé.“

Jak jste si ho krátil?
„Ohromně jsem si užil nástup na zahájení, to bylo úžasný, vzpomínka na celý život. Užil jsem den v Londýně, kdy jsem si udělal takovou túru a projel jsem všechny památky asi za čtyři hodiny. Ne, že bych je extrémně prohlížel, mrknu se, vyfotím a jdu. Pak jsem si šel koupit nový oblek, měli slevy, tím jsem si udělal radost. Pak už to neutíkalo, nic jsem nedělal.“

Londýn 2012 pro vás už sportovně skončil. Pokusíte se o Rio 2016?
„Nevím. Teď nic řešit nebudu, budu odpočívat. Odboxoval jsem všechny zápasy, co jsem mohl a musel. Teď v mám v plánu dodělat semestr ve škole, potom odjet na dovolenou s přítelkyní. A pak uvidíme.“