Martin Hašek
14. února 2022 • 20:45

Ďábelská výška. Strach z kolapsu i seknutí těla. Krčmář: Je to prověrka...

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z ČÍNY | Extrémně náročné tratě v nadmořské výšce těsně pod hranou pravidel. Ďábelská kombinace prověřuje biatlonisty i běžce na lyžích v olympijském horském středisku v Čang-ťia-kchou. Už řada borců se dostala během závodů do vážných problémů, v čele s Norkou Ingrid Tandrevoldovou, která v neděli zkolabovala v cíli biatlonové stíhačky, a Hry pro ni skončily. „Je to tady prověrka,“ říká reprezentant Michal Krčmář.



Všichni o tom dopředu věděli, všichni se na to poctivě připravovali. Ale je to, jako když si v Kyjevě představujete ruské tanky. A pak je najednou uvidíte. Olympijské areály pro biatlon a běh na lyžích v Čang-ťia-kchou dělí jen pár set metrů. Spojuje je výjimečně náročné nastavení, které i zkušené a tvrdě trénované profesionály dostává do kritických situací.

V neděli večer celý svět trnul při kolapsu norské biatlonistky Ingrid Landmark Tandrevoldové. V pondělí už přišla na tiskovku svého týmu, lékaři rozhodli, že už se dalšího závodu nezúčastní.

„Už se cítím velmi dobře. Myslím, že jsem šla přes můj limit ve vysoké nadmořské výšce a v těžkém závodě. Protože jsem už dřív měla problémy se srdcem, musím být opatrná a musím podstoupit další vyšetření,“ vysvětlila Tandrevoldová.

Biatlonové tratě v Čang-ťia-kchou se pohybují jen těsně pod povolenou hranicí 1800 metrů nad mořem. Ty běžecké jsou v podobné výšce a navíc jsou extrémně tvrdé. Profily obohacují dlouhé výšlapy, při nichž závodníkům stoupá tepovka, už tak vybuzená dřinou ve vysoké výšce.

„Jsem člověk, který s vejškou umí pracovat relativně dobře, ale závody mi tady dávají neskutečně zabrat. A vždycky se z nich sebrat je obrovsky náročné,“ říká Michal Krčmář. „Ze střelnice se jede tři, čtyři minuty furt do kopce. V Soči jsem zažil kopcovité tratě, což bylo náročné. V  Pchjongčchangu byly ze začátku mrazy, ale tady to je prověrka, těžká olympiáda. Je to vidět i na rozdílech, které jsou markantnější, než kdy jindy.“

Profesionální sportovci se sice běžně pohybují na hraně svých možností. Tady jim ale hrozí významnější následky, pokud své tělo přetáhnou. Tak jako Tandrevoldová. Běžkařka Tereza Beranová se ve zdejších podmínkách necítila dobře od začátku. Závod ve sprintu sice zvládla, ve štafetě se ale nedovedla přinutit k maximálnímu výkonu.

Norská biatlonistka Ingrid Landmark Tandrevoldová zkolabovala v cíli stíhačkyFoto Reuters

„Tady když se tělo sekne, tak vás nepustí dál. Je to tady strašně vysoko. Mně se konkrétně zavře hrudník a nemůžete nic,“ vysvětlovala Beranová. „To není zakyselení. Udělali byste rychlejší krok nebo tempo a seklo by vás to. Myslím, že kdybych fakt zrychlila, seklo by to se mnou. Když tělo nejde, tak nejde. Cítíte, že vás nepustí.“

Biatlonové i běžkařské reprezentace přitom mají s přípravou na závody ve vysokohorských podmínkách zkušenosti. A s vyhlídkou extrémních podmínek na olympiádě tomu přizpůsobily přípravu. Už od léta přidaly do programu kempy ve vysokohorských střediscích v Livignu, Passo Lavazé, Anterselvě či Font Romeu.

„Daleko víc tréninkových kempů bylo ve vyšší nadmořské výšce, aby byl organismus schopen s tím pracovat a zátěž mohl akceptovat. Ty kempy byly podobně nastavené, ale jejich výška byla trošku víc směrovaná směrem k Číně,“ vysvětloval Ondřej Rybář, trenér českého týmu mužů.

Přesto si nikdo nemůže být jistý, že ho na místě podmínky nevytrestají. Potíže má i Lucie Charvátová, ačkoliv podobnou nadmořskou výšku Anterselvy zvládá.

„Tam je ta trať úplně jiná, kopce jsou kratší a já jsem schopná ten kyslíkový dluh v kopci přetlačit a pak si v relativně krátkém sjezdu odpočinout,“ líčí Charvátová. „Tady mě dobíhá, že kopec nahoru má tři minuty a já nejsem schopna udělat jediné tempo, kde bych se nadechla, odpočinula si a ten sval se uvolnil. Já byla nahoře ve strašné svalové křeči.“

Situaci závodníkům navíc ztěžuje protivítr, který je trápí při cestě s kopce. Řídký vzduch a těžký profil si tak berou energii každým momentem.

„Všechno se to nasčítává a dělá to z toho extrém,“ ví Krčmář.

Základní otázka zní: Je takováhle kruťárna hodná olympiády?

„To si v emocích a únavě po závodě netroufnu hodnotit, to raději až na konci olympiády. Je to prověrka…“ řekl Krčmář.

Cesta za snem: Ideální je, když si ze střelnice nic nepamatuje, říká Krčmář
Video se připravuje ...

Závody ve výšce na plné pecky? Sportovci se můžou zadřít, říká Vítek

Běžecké a biatlonové tratě v čínském Čang-ťia-kchou teď fungují jako laboratoř v přímém přenosu. Špičkově trénovaní sportovci se ve zdejších extrémních podmínkách dostávají do těžkých situací. „Problém je, že se závody v téhle výšce nejezdí v nízkých intenzitách, ale na plné pecky,“ říká doktor české výpravy Libor Vítek.

Všechny vyděsil kolaps norské biatlonistky Tandrevoldové, co se s tělem sportovce v takové chvíli děje?
„Víme, že se jí to stalo poněkolikáté. Jsou to neověřené informace, ale z jiného týmu mi říkali, že by měla trpět srdeční dysrytmií. Z druhé strany jsem slyšel, že by mohla trpět námahovým laryngospasmem. To znamená, že se sevře hrtan, v té strašlivé zimě to hrozí mnohem víc. Chci jen říct, že pokud má někdo nějakou Achillovu patu, nemá zdraví úplně v pořádku, tak tyhle podmínky to ještě zhorší.“

Závodníci popisují, že se bojí situace, kdy se jim tělo „sekne“. Jak taková situace může vypadat?
„Ingrid Tandrevoldová by byla ideálním příkladem. Byla třetí, měla to téměř z kopce, já stál na posledním postu. Nebyl to velký kopec, co měla jet. Ale všechny soupeřky ji předjely ve sjezdu, nebyla schopná stát na lyžích. Většinou jim dojde a musí zpomalit. Tělo se brání, aby se mu ublížilo.“

Co říkáte na to, jaký vliv podmínky na olympiádě na sportovce mají?
„Možná by bylo dobré říct, že sportovci jsou připravovaní, znají plán, vědí, kde budou soutěžit. I kdyby nebylo takhle vysoko, využívají možnosti vysokohorské přípravy. Po pravdě řečeno i my jsme překvapeni, že je to tolik náročné. Jak hladké lyžování, tak biatlon se na to připravovaly, kempy byly dostatečně dlouhé a zátěž k tomu byla směřovaná.“

Proč mají tedy biatlonisté a běžkaři takové problémy?
„Tratě na biatlon na první pohled nevypadají tak těžké, ale jsou. Nedá se na nich příliš odpočinout, táhlá stoupání vyčerpávají. Viděli jsme to nejen u našich závodníků ale i právě u Norky Tandrevoldové, která zkolabovala. Hladcí lyžaři mají tratě ještě těžší. Byl jsem se tam projet, jsou tam dva ukrutné kopce. Na desítce žen kolem mě projela Norka, říkal jsem si, že jí to do kopce moc nejde. A ona to byla Therese Johaugová…“

Dá se popsat, čím jsou podmínky tak specifické?
„Jsou to tři věci. Výška je 1750 metrů nad mořem, sportovci ji ale pocitově cítí o pět set metrů vyšší. Za druhé je to mráz, který vyčerpává a bere síly, s čímž souvisí i přemrzlý sníh, které je strašlivě pomalý. S větrem je pocitová teplota horší, bere to strašně sil. Třetím faktorem jsou těžké tratě. Hladcí lyžaří říkají, že jsou extrémně těžké, že se s nimi nesetkávají ani na svěťácích. Ptal jsem se, jestli by na nich byli schopni závodit soupaž, říkali, že v žádném případě.“

Tratě jsou tu ve výšce nad 1700 metrů nad mořem. Existuje hranice, nad níž by se závodit nemělo?
„Když se trénuje, ve vysokých výškách se má jezdit nízká intenzita. Nedá se říct, která hranice je kritická. To bychom mohli říct, že se nemá lézt na osmitisícovky. Problém je, že závody se nejezdí v nízkých intenzitách, sportovci jedou na plné pecky a můžou se zadřít. Ve stíhačce jela fantasticky Solaová, v prvních dvou kolech ostatním nadělila dvacet vteřin, pak odešla. Prostě to ve třetím kole už nedala. Intenzity jsou strašné, ve výšce riziko vyčerpání roste exponenciálně. Je to souhra víc věcí.“

Běžkař Michal Novák si stěžoval na nedostatečně výživné čínské jídlo…
„Ano… Dívám se na to podobně. Strava tady není vůbec kvalitní. Výběr je veliký, problém je v tom, že to chutná stejně. Kdybych byl sportovec, nevím, jak bych se stravoval. Smažené nudle jsou na oleji, těstoviny musím solit, dávat na to omáčky, které nejsou zdravé. Umím si představit, že se mu nedaří zregenerovat zásoby svalového glykogenu. Oni musí být na vysokosacharidové dietě. Tady jsou rýže, těstoviny, ale musíte je mít dobře upravené. V Itálii si dáte lasagne, to tady neseženete.“

Jak by měla strava sportovců vypadat zvlášť ve vysoké výšce, kdy tělo potřebuje víc energie?
„Teď už jim je jedno, jestli mají super pestrou stravu, teď potřebují zdroje energie, zejména komplexní cukry, sacharidy. Jakkoli jsou cukry dnes téměř sprosté slovo, pravda je taková, že bez nich nejsou schopni jet. Kluci na padesátku potřebují zkonzumovat aspoň deset gramů cukru na kilo váhy. Když mají sedmdesát kilo, musí spotřebovat aspoň tři čtvrtě kila sacharidů, což v naší olympijské jídelně dost dobře nejde. Je to složité.“

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud