Fišer: Viděl jsem to tisíckrát

Šéftrenér české atletické reprezentace a bývalý vynikající dálkař i trojskokan na Beamonovu mexickou fantazii nezapomene.

Čtenáři deníku Sport vybrali za nejlepší olympijský výkon všech dob světový rekord Američana Boba Beamona ve skoku do dálky (890 cm), který překonal na Hrách v Mexiku 1968. Souhlasíte s volbou?
„Jednoznačně. Také pro mě je to ten nejúžasnější výkon. Byla to mimořádná událost. Vždyť Beamon tenkrát zlepšil svěťák asi o půl metru. Ano, je to správná volba.“

Vzpomenete si, kdy jste ten skok poprvé viděl?
„Tehdy toho byla plná televize. Pořád to opakovali. Viděl jsem to tak tisíckrát. Byl to pro nás vzorový skok. Tenkrát jsem začínal s atletikou a studoval na fakultě. Tam jsme s Petrem Fišankou v biomechanice skok rozebírali. A potvrdili jsme si, že šlo o unikátní výkon. Prostě nevídaný skok.“

Co jste zjistili?
„Závod se konal v Mexiku ve vysoké nadmořské výšce. Navíc bylo před bouřkou, ovzduší napěchované. Pro dálku ideální počasí. Podle vzorců jsme spočítali, že měl Beamon přírodní podmínky, jako by mu foukal dvoumetrový vítr do zad. A navíc měl přesně takovou podporu větru při tom skoku. To je maximální povolená hodnota. Takže mu v podstatě foukaly do zad čtyři metry za vteřinu. Byla to obrovská souhra náhod.“

Nadmořská výška hrála důležitou roli, že?
„Přesně tak. Pamatuju, že náš dálkař Milan Gombala skočil ve vysokohorském italském Sestriere 843 centimetrů. Bohužel s neregulérní podporou větru. Nadmořská výška dělá hodně.“

Mnozí lidé pochybovali, že byl skok regulérní. Vy jste věřil, že Beamon opravdu skočil tak daleko?
„Já jsem žádné pochybnosti neměl. Nikdy. Vždyť šlo o olympiádu. Pouze jednou se na podobné akci stal skandál tohoto typu. A to na mistrovství světa v Římě, kdy blázniví Italové přidali centimetry jejich dálkaři Evangelistimu. Pak se na to přišlo a on musel medaili vrátit. V Mexiku se určitě nic takového nestalo. Už proto, že žádný Mexičan o medaili nebojoval. Jsem přesvědčený, že bylo všechno v pořádku.“

Setkal jste se někdy s Beamonem?
„Nikdy jsem ho neviděl. Někde se ztratil. U nás podle mě Beamon nikdy nestartoval, To bych si pamatoval. Ale loni jsem potkal Mikea Powella, který mu světový rekord později sebral.“

Bob Beamon brzy po Mexiku 1968 ukončil kariéru. Víte proč?
„Nedivím se mu. Musela to být otrava, když pak skákal o půl metru míň (usmívá se). Podle mě věděl, že už tolik nikdy neskočí. Tak to nechal být a skončil. Pro Američany v těch dobách nebyla sportovní kariéra to hlavní v životě. V atletice se netočily takové peníze jako dnes. Se závoděním se končilo dřív.“

Čekal jste, že Beamonův světový rekord bude někdy překonán?
„Myslel jsem si, že to nikdo nedokáže. A vidíte, přišel Powell a skočil ještě dál. Ale v posledních letech dálka trošku upadla. Neskáče se tak daleko, špička je vyrovnaná. Když někdo dá 850, je to událost. Tak vysoko bude podle mě v Pekingu viset i zlatá medaile. Myslím, že současný světový rekord ještě dlouho vydrží. Ale člověk nikdy neví.“