Kluci jsou ve formě, ale Katku jsem prošvihl

Klukům to moc šlo a po tréninku jsme si oddechli, že si nic neudělali. Už ráno jsem se domluvil s „mobilním“ štábem ČT, že s nimi vyrazím na kanál, konečně se též podívat, jak se bojuje o medaile.

Vše nakonec dopadlo zcela jinak, dopolední ještě stále slunné počasí  vystřídala rychle se přibližující bouřka. Přechod z IBC na parkoviště jsme uskutečnili ve vrcholu probíhající průtrže mračen, jestli se to, co se objevilo nad Pekingem dá takto nazvat.

Žel jsme toto počasí s sebou přivezli i na 40minut vzdálené centrum vodních sportů. K vidění nakonec byla jen semifinálová jízda C2 na „velmi divoké vodě“, po které jury rozhodla, že právě kvůli bouřce další plánované semi a finálové soutěže odkládá na druhý den. Stejná informace přišla i z veslařského závodiště. Tak jsem jen mohl popřát dvojici Volf-Štěpánek hodně štěstí do druhého dne a vydali jsme se na zpáteční cestu, všichni mokří až na kost.

Ráno jsem byl rozhodnut,že se večer půjdu podívat na basketbalový „dream team“, ale po návratu z plánu sešlo, protože představa, že bych ještě několik hodin měl trávit v mokrém, byla ne zrovna povzbuzující. Zvláště při faktu, že se rapidně ochladilo.

V podvečer nebylo ani 20 stupňů. Nakonec padlo týmové rozhodnutí, že se pojede do českého domu, protože to, co se nepovedlo na vodě, podařilo se na střelnici a Katka Emmons vystřílela druhou medaili, tentokrát stříbrnou. A bylo velmi pravděpodobné, že by v Českém domě mohla být.

A byla. Když jsme s kolegy dorazili, tak se zrovna natáčelo a my, abychom nerušili, jsme sál na chvíli opustili, což se ukázalo jako fatální chyba. Katka se mezi tím vypařila s omluvou, že je unavená a potřebuje nabrat síly na druhý den, kdy se o podobný kousek měl pokoušet její manžel. Snad ještě bude příležitost jí pogratulovat.

První atletický den je už také za námi, ale o tom až zítra.