Peking: Město v novém hávu

Doma sice v televizích teprve dohrály hlavní zprávy a běží reklamy před filmem, ale v Pekingu už je zítra. Nejen kvůli časovému posunu se ale o této olympiádě bude mluvit jako o Hrách budoucnosti. Čína ukázala světu velmi okázale svoje možnosti.

Velké. Větší. Největší. Až budou padat hodnocení končících her, je pravděpodobné, že padnou tato slova. Široké ulice, velká náměstí, velké sportovní paláce…

Pravděpodobně i velká iluze, jak už to u komunistických zemí bývá. „Chodil jsem pravidelně do jednoho bufetu, a jeden den koukám, že jsou tam nachystané takové lišty. Další den přibylo zábradlí. A za dva dny byla kolem bufetu nová zeď z překližky, polepená olympijskou tapetou.

Oni si to, co nechtějí ukázat, prostě zazdili,“ říká jeden ze zaměstnanců české ambasády.

Platná je i další věta: čím déle budete Peking poznávat, tím častěji budete propadat beznadějnému dojmu, že nevíte, co si vlastně máte myslet.

Město světel…

Do pekingské noci bliká mnoho světel. Rozsvícena zůstávají všechna sportoviště, rozložená hlavně po severním okraji města. Svítí se na odpočívající trávníky pro pozemní hokej, terče pro lukostřelbu, branky na fotbal.

Na každém rohu blikají i policejní auta. I když zrovna nikoho nezastavují, stojí a dávají o sobě vědět.

Nad Ptačím hnízdem, hlavním olympijským stadionem, plápolá olympijský oheň.Peking, to je v posledních dnech město světel.

Pulsuje v něm olympijská krev, dovezená ze všech koutů světa. V Pekingu hledejte všechno možné, jen ne Čínu.

A nejde ani tak o to, že původní osady v Pekingu nechala vláda zbourat, aby nehyzdily město a nevystavovaly vás do špatného světla. Na náměstí Nebeského klidu se teď domluvíte daleke nejlépe anglicky. Olympiáda svedla do Číny celý svět.

Peking se na tu příležitost vyšňořil jako nevěsta, která má jít na vdávání. Den co den lozí zahradníci v trávnících a v okrasných květinách, vyrýpávají škarené drny a nahrazují je novými.

Na mladých stromcích je vidět, že narovnané vedle sebe stojí sotva pár týdnů. Všechno, kam si vláda dovolí pustit návštěvníky, se leskne.

… a armády

Na první pohled se zdá, že olympiáda Číňany sjednotila. Svorně mávají rudými vlaječkami, které se rozdávají na každém kroku. Mysleli jste si, že největšími nacionalisty na světě jsou Američané?

Tady mají vážnou konkurenci. Čínský praporek je vidět na většině aut, mávají s ním i prodavačky na pokladnách za dlouhým pultem v bufetu, aby daly najevo, že jejich kasa je volná.

Děvčata si lepí rudá srdíčka, fragment vyříznutý z národní vlajky, na tváře.
Projdete se jednou po městě a máte dojem, že tohle město zkrátka musí být dokonalé. Všude čisto, jakýkoliv kus odpadku hned zametači loví do svých pytlů.

Nikde žádní chudáci. Ale o to víc je venku vojáků. Ti jsou všude. Hlídají každý plot, každou zahradu, hlídají silnice, domy, obchody. Občas navozují stísněný pocit.

A dojem, možná i oprávněný, že pocit spokojenosti, který v Pekingu dostanete, je zatraceně tvrdě zabezpečovaný namířenou puškou, jaké nosí například ostraha olympijské vesnice v noci.

Během olympiády se rozhořela válka v Gruzii, ale ani v Pekingu není těžké dojít k dojmu, že jste ve válečné zóně.

Na jeden den zaparkovaly na některých místech města obrněné transportéry. Nevyjely, ale mohly by, byly připravené. Těžko říct, co vládu přimělo k jejich instalování.

Jediný efekt měly pro turisty, kteří se u nich začali okamžitě fotografovat. Rozpačití vojáci, kteří vedle bojových vozidel hlídali, nevěděli jak reagovat.

Volným pruhem kupředu

Autorizovaný autobus sviští volným pruhem, vyhrazeným pouze pro olympijský provoz. Nikde se nečeká, nikde nejsou zácpy. Pouze když řidič zabloudí, což se stává maximálně třikrát týdně, dojede na místo určení později.

Ale není to jen díky tomu, jak se Peking o olympijský provoz postaral, že všechno běží bez velkých prostojů a hladce. Dobrá polovina aut nesmí do ulic, protože se sřídá provoz vozidel se sudými a lichými čísly na konci poznávacích značek.

Při vzpomínkách na chaos před čtyřmi lety v Aténách, kde pod horkým sluncem stála auta v nekonečných kolonách a zmatku, mysl pookřeje. Na pekingský provoz však dopadla tvrdá vládní pěst: řada lidí se do města během olympiády vůbec nedostane.

Několik desítek kilometrů za městem, aby nebyly vidět, jsou rozmístěné kontroly. Chcete do Pekingu? Vstupenkou je třeba dekret na byt, lístek na olympiádu nebo povolání na úřad. Jinak nemáte šanci. I tak se garnitura brání proti přehuštění 17milionového kolosu.

Je něco problém? Prostě to zakážeme… Je těžké si představit, že by něco podobného bylo možné někde jinde na světě.

Ani Vancouver za dva roky, ani Londýn o další dva roky později určitě nezastaví provoz v továrnách a na silnicích, jenom aby vypadaly lépe. Čína si to ale dovolit může. Červená knížka je povolením ke všemu. A taky toho využívá.

Všechno bere s pořádným rozmachem. Třeba kvůli vodáckému kanálu sjezdili půl světa, viděli jich několik v Evropě i v Americe a pak z každého vybrali to nejlepší.

„U nás se někdy říká, že třeba místnost pro rozhodčí máme moc velkou. Ale tady je třikrát větší. Prostě, když už, tak už,“ usmívá se Jan Martínek, tiskový zástupce české výpravy.

Celou reportáž z Pekingu najdete v pátečním Sport Magazínu na téma Olympiáda ve fotografiích

Dále v něm čtěte
- Styl Tomáše Berdycha
- Aleš Valenta zpovídá sám sebe
- Jak Michael Phelps uchvátil osm zlatých
- Vítězové, poražení a souboje v nejhezčích fotografiích