Jezdkyně Vingrálková: Mrzí mě, jak lidé soudí. Nejsem žádná zlatá mládež
Patří mezi velké talenty sportu, který se dostal do povědomí díky miliardáři Petru Kellnerovi a podniku Global Champions Prague Playoffs. Nález kokainu však na renomé parkurové jezdkyně Sáry Vingrálkové způsobil šrámy. V rozhovoru pro Sport se vrací ke sporným bodům případu i k tomu, jak ho prožívá. „Je mi líto, jak to lidé řeší. Nikdo u toho nebyl,“ říká.
Od osmi ráno do sedmi večer byla ve stájích. Pak odpovídala na otázky. Na teprve osmnáctiletou jezdkyni a studentku třeťáku gymnázia, jež se může dostat do konečné nominace na olympiádu v Tokiu, bez zakolísání, jistě. Přesto tuší, že všechny nepřesvědčí...
Váš případ začal pádem v Chuchli. Na videozáznamu mi přišel dost nebezpečný, ale překvapilo mě, jak jste okamžitě vstala a odkráčela jakoby nic...
„Má kobylka byla po zranění šlachy, proto musí mít naprosto kontrolovaný pohyb. Jak jsem spadla, byla jsem v adrenalinu, necítila žádnou bolest, a hlavně se bála, aby se něco nestalo jí. To bylo první, co mě zajímalo.Takže jsem se praštila, ale rychle vstala, podívala se, kde kobyla je, a viděla, že jde krokem k ošetřovatelce a nikam neutíká. Potom jsem se otřepala, vzala si bičík a šla pryč. Byla jsem otřesená, začala mi trošku téct krev z nosu, ale hned se to zastavilo.“
Předpokládal bych, že budete stát o ošetření a že k vám také přijde zdravotník. Prý za vámi skutečně vyrazil, ale vy jste nasedla na koně a odjela pryč. Jak to bylo?
„V nálezu rozhodčí komise to vyznělo špatně, jinak, než jsem to řekla.Vůbec jsem netvrdila, že v Chuchli něco zanedbali. Závody byly super zorganizované, moc se mi tam líbilo. Ale čekala jsem možná deset minut na opracovišti (místo, kde se kůň rozskáče před závodem), a nikdo nepřišel. Už mě začal tlačit čas, potřebovala jsem skákat s dalším koněm.“
Kauza v kostce |
|
Pokračovala jste i celý druhý den. Jak pak podle vás došlo ke zdravotním problémům, po nichž jste měla skončit v Motole?
„Cítila jsem se v pohodě a jezdila dál. Doskákala jsem, dala rozhovor a přišla na kamion. Chtěla jsem jít do sprchy, a asi jak jsem se prudce předklonila, spustilo se mi hrozně moc krve z nosu. Tekla všude, dráždila mě, zvracela jsem a udělalo se mi špatně. Mamka řekla, že raději pojedeme do nemocnice, i proto, že jsem chtěla další den zase závodit. Bylo zvláštní, že to přišlo tak náhle.“
Objevily se spekulace, že jste to kvůli časovému programu závodů nemohla večer stihnout.
„To také bylo ve zprávě komise chybně uvedeno. Ani to jsem neřekla, přijeli jsme kolem deváté.“
Proč vás na ambulanci ošetřoval sám primář Michal Jurovčík?
„Můj tatínek je onkologický pacient a má lékaře v Olomouci. Ten před lety konzultoval jeho případ právě s panem doktorem z Motola. Táta ho také zná, proto mu zavolal a řekl mu, jaký máme problém. A pan doktor reagoval, že přijede. Počkal na nás u výtahu a postaral se o mě.“
Předpokládal bych, že když ne vy, tak někdo z doprovodu nebo lékař by měl dát pozor, jaký přípravek jako sportovkyně dostanete.
