Pozitivní test na kokain, konec v klubu, dva roky distanc. Tak dopadl hokejový útočník Jan Mandát. Jeho případ však nebyl jediným, který v poslední době způsobil rozruch. Už loni se rozjela kauza parkurové jezdkyně Sáry Vingrálkové. Antidopingový výbor nejprve odmítl její argumentaci, že se jí kokain dostal do těla při ošetření. Při dovolání u Rozhodčí komise ČOV však nadějná reprezentantka uspěla. Verdikt zvedl vlnu kritiky i hejtů na sociálních sítích, strážci antidopingových pravidel a také Česká jezdecká federace chtějí mezinárodní intervenci.
Ještě jí nebylo osmnáct, plánovala teprve sbírat zkušenosti v těžších závodech. Všechno šlo ale rychleji, než očekávala. Loni v březnu Sára Vingrálková splnila minimální kvalifikační limit pro účast na olympiádě v Tokiu, a rázem se jí otevřely úplně nové obzory.
Jenže pak je zastřela mlha. A pořádně hustá. Za tři měsíce měla Vingrálková pozitivní test na látku, která zaručeně vzbudí pozornost: kokain. Absolvovala ho po posledním ze tří závodních dnů ve Velké Chuchli. „Kontrolu jsem podstoupila s čistým svědomím, bez jakýchkoli obav. O to víc mě šokovalo, že výsledek byl pozitivní,“ napsala na Facebooku. „Věřím a doufám, že se to brzy vysvětlí,“ dodala.
Kauza v kostce |
|
Brzy to nebylo. A ani si všichni zjevně nemyslí, že se nález a jeho okolnosti objasnily. Na začátku případu provázeného emocemi, podezřeními i obviněními stojí pád. Jezdkyně ho utrpěla 11. června. Její Celana Z zabrzdila před překážkou, sedmnáctiletá dívka se otočila ve vzduchu a udeřila se hlavou o zem. Později uvedla, že krvácela z nosu a byla lehce otřesena. Přesto se jezdkyně ze Stáje Derby z Bohuňovic u Olomouce, za níž stojí rodina majitele Gumáren Zubří Pavla Vingrálka, účastnila navazujících závodů Chuchle Arena Tour. Stejně jako druhý den, kdy dvakrát zvítězila.
Večer se jí však podle jejích slov udělalo mdlo, zvracela, krvácela z nosu a nechala se odvézt do nemocnice v Motole. Tam ji, jak dokládá záznam o ambulantním vyšetření, ošetřil přímo primář kliniky ORL Michal Jurovčík. A to Bonainovým roztokem obsahujícím látku Cocaini hydrochloridum, určeným k léčbě krvácení z nosu a anestezii. Vingrálková posléze hovořila o „vodičce do nosu“. O povaze látky prý nevěděla, její aplikaci si neuvědomila a ani ji o ní lékař neinformoval.
Pak se jí mělo ulevit, a tak naskočila do sedla i další den, zakončený dopingovým testem. Při něm nenahlásila ošetření, protože, jak tvrdí, ji nenapadlo, že mohlo proběhnout zakázanou látkou. Jelikož pozitivní na metabolit kokainu byla i analýza vzorku B, mohlo to pro ni tehdy znamenat i několikaletý distanc.
Tomu nasvědčoval verdikt Komise pro terapeutické výjimky Antidopingového výboru, na který se Vingrálková obrátila. Využila možnosti zažádat o výjimku i se zpětnou účinností – tu sportovci mají, pokud došlo například k akutnímu zákroku a neodkladné léčbě. Komise však žádost zamítla.
| Rozhovor se Sárou Vingrálkovou čtěte dnes večer na iSport.cz |
Zohlednila vyjádření Jurovčíka, že poskytnutý záznam z ambulantního vyšetření není kompletním lékařským dokumentem určeným pro další řízení, a rovněž usoudila, že podklady vyžádané od České jezdecké federace jsou v rozporu s tvrzením Vingrálkové, pokud jde o rozsah a vážnost zranění. Komise tedy vše uzavřela tak, že z hlediska lékařské dokumentace je žádost o výjimku zjevně neopodstatněná. A Antidopingový výbor se s tímto závěrem ztotožnil.
Jezdkyně se však bránila. Podala dovolání k Rozhodčí komisi ČOV, jež byla do konce roku 2020 poslední národní autoritou v antidopingové agendě.
Jenže od ledna tuto její roli převzala nově ustavená Arbitrážní komise Národní sportovní agentury. Mezi ní, respektive Antidopingovým výborem a komisí ČOV panuje napětí. Projevilo se to i při projednávání kauzy, jež se protáhla do nového roku. Zatímco ADV namítl, že už na stůl komise nepatří, ta odůvodnila, že podle regulí jí jeho dokončení nadále náleží. Protest tak zamítla – a případ posoudila úplně jinak.
Vycházela při tom ze záznamu ošetření, z čestného prohlášení matky Vingrálkové, další jezdkyně i jezdce, který odvezl Sáru a Simonu Vingrálkovy do Motola. A také znaleckých posudků týkajících se dávkování kokainu či adekvátního použití Bonainova roztoku.
Podle znalce z oboru toxikologie mohla jeho aplikace odpovídat nalezené, nízké koncentraci metabolitu kokainu u Vingrálkové. Komise také zhlédla videozáznam pádu. „Nikdo ji neošetřil a žádný bezpečnostní personál závodu jí nevěnoval pozornost,“ uvádí se v rozhodčím nálezu.
Přitom aby jezdec za takových okolností mohl pokračovat v závodech, musí být na místě potvrzeno, že je zdravý. Zatímco jezdecká federace mínila, že pád musel být lehký, tříčlenný senát komise v čele s jejím předsedou Lukášem Trojanem zpochybnil přesnost podkladů federace a dospěl k odlišnému názoru.
„Senát má za bezpečně prokázané, že sportovkyně (...) utrpěla těžký pád z koně, který se v daný moment obešel shodou náhod bez viditelného zranění,“ tvrdí. Současně Trojan a jeho lidé uvádí, že povaha pádu neměla mít zásadní vliv pro rozhodnutí o (ne)udělení terapeutické výjimky.
Žádné pochybnosti
Podle únorového rozhodčího nálezu komise hlavně považuje za prokázané, že se kokain v těle objevil způsobem, jaký popsala Vingrálková, a nepochybuje o akutním ošetření, „velmi pravděpodobně v přímé příčinné souvislosti s těžkým pádem“. Nevidí na straně Vingrálkové zavinění a bere v potaz, že byla nezletilá a nezkušená, což mohlo mít podíl na jejím jednání. Včetně toho, že si nevyžádala lékařskou zprávu hned po ošetření, ale až pět dní poté.
Takže: „Senát má za prokázané, že Sportovkyní tvrzený skutkový děj byl bez důvodných pochybností prokázán.“ Senát proto zrušil rozhodnutí Terapeutické komise ADV a sám udělil Vingrálkové výjimku pro jednorázové užití léku se zpětnou účinností od 12. do 14. června, což bylo v jeho pravomocích.
V té chvíli byla jezdkyně „osvobozena“ a mohla zase závodit. Jenže tím vše neskončilo. Verdikt vyvolal pozdvižení v jezdecké komunitě, na sociálních sítích se strhla bouře odsudků, narážek na bohatou rodinu i dohadů, že si Vingrálková mohla vzít kokain na večerní párty, ač uvedla, že po závodech odpočívala v kamionu stáje. Objevily se i zmínky o ovlivnění verdiktu a útoky na Jurovčíka.
Napomohl tomu nepříjemný přešlap: na webu ČOV se krátce objevil rozhodčí nález, navíc s osobními údaji, což při verdiktu ve prospěch sportovce bez jeho souhlasu nelze. Na oficiální linii se společnost TMM provozující Chuchle Arenu ohradila proti některým závěrům komise a jí parafrázovaným vyjádřením Vingrálkové. Její jednání označila za „nestoudné“ a odmítla zanedbání lékařské péče.
„Sára Vingrálková po pádu ihned vstala, s personálem v kolbišti komunikovala, na nic si nestěžovala a rovnou chůzí odkráčela pryč,“ uvedla. „Zdravotník (...) byl přítomen a neprodleně se Sáru Vingrálkovou pokusil oslovit, ale ta nasedla na koně a odjela.“
Kauzu však především nenechal usnout Antidopingový výbor, jenž apeloval na Světovou antidopingovou agenturu (WADA) a Mezinárodní jezdeckou federaci, aby se v případu odvolaly. K výboru se přidala i Česká jezdecká federace. Samy se odvolat nemohou. Možná přijde ještě poslední překážka...
Případ Halíková: polibek vyšel na 22 měsíců
Kokain podruhé. Vlastně poprvé. Jako by byl k mladým parkurovým jezdkyním nadmíru přítulný. Byl zjištěn nejen u Sáry Vingrálkové, ale o rok dříve i u Andrey Halíkové. A pozitivní výsledek měla rovněž na závodech ve Velké Chuchli.
Jezdkyně argumentovala tím, že za to mohl polibek po jízdě od jejího přítele. Uvedla, že ho znala krátce a že nevěděla, že je uživatelem drog. K tomu se jí prý přiznal až následně. Halíková při tom odkazovala na ustanovení o nevýznamném zavinění nebo nevýznamné nedbalosti. Poukázala rovněž na kauzy tenisty Richarda Gasqueta a tyčkaře Shawnacyho Barbera, kteří též měli pozitivní test na kokain.
Gasquet, jenž stál jen dva měsíce a půl, tvrdil, že se líbal s neznámou ženou. Omilostněný Barber uvedl, že kokain vzala profesionální společnice, již si objednal.
Definitivní verdikt pro Halíkovou však po jednání Rozhodčí komise ČOV zněl zákaz činnosti na 22 měsíců, tedy do 17. června 2021. Nedávno jezdkyně podala žádost o jeho snížení, ale neuspěla. „Na dobrém jméně našeho sportu případy jako tento nepřidají. Je to zdvižený prst. Jinak si ale nemyslím, že by naše mládež byla v tomto směru nějak extrémní a že by naše prostředí jako celek bylo nějak nezdravé,“ říká prezidentka České jezdecké federace Olga Plachá. „I na sociálních sítích je vidět, že mladí jezdci to vnímají jako něco, co se nedělá.“
