Spokojenou a vyrovnanou tvář ukazoval Josef Váňa po dalším historickém vítězství. Poprvé po dvanácti letech včera startoval ve Velké pardubické jako vítězný žokej z předchozího ročníku a s Tiumenem získal svůj sedmý triumf.
Žokej, jemuž gratuloval i Karel Gott, se radoval střídmě, mluvil upřímně a nad věčnými otázkami nad svou jezdeckou budoucností pohrozil: „Třeba už nebude nic.“
Ani během napínavých chvil, kdy dostihová komise zkoumala protest jeho největšího soupeře, si Josef Váňa nepřipouštěl možnost krachu. Incident v cílové rovině, ve které se dostal do těsné blízkosti Amant Grisovi s Markem Stromským, mu nakonec opravdu radost nezkazil.
Josef Váňa, Marek Stromský a Josef Bartoš s trofejemi • Foto Barbora Reichová (Sport)
Neměl jste obavy, jak komise rozhodne?
„Marek tam měl místo na dva koně, ale byla práce rozhodčích, aby posoudili, jestli to bylo ublížení soupeři. Na poslední chvíli jsem do něj musel strčit. Náhodou to vyšlo. Ale kdyby byl cíl o pár metrů dál, moje zaváhání všechno mohlo obrátit v náš neprospěch.“
V konci jste viditelně zvolnili, co se stalo?
„Markovi se začal šimlík schovávat za mě, já jsem zvolnil a dal jsem mu příležitost. Už jsem si užíval. Mohl jsem Tiumenovi dvě, tři vypálit. Ale já jsem takovej. Nikdy jsem koně nemlátil. Vím, co je to stojí úsilí.“
Jak vám je po sedmém vítězství ve Velké pardubické?
„Co na to říct... Úžasně! Kdyby nám to vzali, bylo by to možná nefér vůči majiteli, ale já bych moc smutnej nebyl. Já jsem si to krásně užil. Tiumen je stroj. Když jsem ho hnal do chyby, jako by říkal: Vole, pozor! Jet na Tiumenovi je zážitek, je to úžasně chytrej kůň.“
Jak se vám líbí číslo deset? Desátého října 2010 jste vyhrál na koni číslo deset...
„Někteří lidi mě hodně strašili, že by to takhle mohlo vyjít. Já aritmetiku moc neberu. Podstatná je sedmička. Je to moje životní číslo. S Vronskym jsem vyhrál Velkou pardubickou se sedmičkou. Když máme sedmičku, nemůže to dopadnout špatně. Sedmička mi vždycky přinášela nejlepší výsledky.“
Máte pěkný vztah taky k osmičce?
(Váňa se usmívá a vrtí hlavou) „Ne.“
Váňa (vlevo) a Stromský bojují v cílové rovince • Foto Barbora Reichová (Sport)
Loni jste říkal, že na Tiumenovi by vyhrál každý blbec, bylo to tak i letos?
„Ono to tak nevypadalo?“
Neměl jste obavy z poměrně tvrdé půdy?
„Měl. Už když jsem šel na start, s Pepčou Bartošem jsme na sebe mrkli. Říkám: Pepčo, tak co? Shodli jsme se, že se zdá, že je to tvrdé, že koně necválají, jak by na měkkém terénu měli. Sice pršelo, dole byla voda, ale kvůli větru se to vysušilo. Ale koně se zdají zdraví, takže to snad nebylo zdraví nebezpečné.“
Velkou pardubickou jste vyhrál už po pádu, vyhrál jste suverénně i o nos. Co bude dál?
„Třeba už nic. Já nevím. Záleží na mém zdravotním stavu. Ona není žádná prča pořád klouby přemlouvat, aby chvilku fungovaly.“
Jaké pro vás bylo po dvanácti letech opět být na startu Velké pardubické? Cítil jste tlak, očekávání veřejnosti?
„Ne, naopak. Já jsem z toho měl hroznou bžundu. Když se dostih začal vyvíjet, už skoro za lesem jsem viděl, že to není špatné. Vlastně mi přišlo, že je to o dost lepší než loni. Měl jsem docela dost nadojíno.“
Čím se teď odměníte?
„Kdyby mě paní pustila někam na slunko na čtrnáct dní, byl bych hrozně rád. Když se prohřejete v tropech, tak vás to na tři, čtyři měsíce nabudí. Teď bych začal brečet, že mě všechno bolí.“
Stěžoval jste si, jaký humbuk se kolem vás strhl loni, když jste vyhrál v šestapadesáti letech. Co vás asi čeká letos po dalším vítězství v sedmapadesáti?
(znovu úsměv) „Třeba nebude nic...“
Pojedete příští rok Velkou pardubickou?
„Já nevím, opravdu záleží na zdravotním stavu. Koleno mělo být loni operované. Začíná mě to pobolívat. Mám na tom bandáže. Pravda je ta, že s takovým koněm, jako je Tiumen, jsou skoky ladné. Člověk nepadá na hlavu, dá se to zvládnout.“
Josef Váňa (vzadu) překonává jednu z překážek, před ním Jan Faltejsek s Aspirantem, Marcel Novák na Teresině • Foto Barbora Reichová (Sport)
Čeká vaše zraněné koleno operace?
„To záleží na něm. Zatím si myslím, že to furt přeperu. Ale dávky léků, které do sebe cpu, by normální smrtelník nepozřel. Já jsem na to zvyklej.“
Jsou to koňské dávky?
(přikyvuje) „Koňské...“
Kdy vás ve Velké pardubické porazí váš syn?
„Ono to přijde. Nebo možná nebude mít koho porážet. Každá písnička jednou skončí. Pepa jel na koni, co byl před pár týdny outsider. Já jsem měl dneska lepšího koně, Pepčův čas ještě přijde.“
| 1987 Železník Při svém třetím startu běžel Váňa poprvé se svým životním koněm. Bylo z toho suverénní vítězství o dvanáct délek v novém rekordu 9:56,13, vítěz se poprvé v historii dostal pod deset minut. 1988 Železník Šampioni málem zůstali na Taxisu, Váňa musel za příkopem přeskakovat dva padlé koně. V pomalém dostihu nakonec s Železníkem znovu jasně vyhráli. 1989 Železník Slavný souboj legendárních žokejů. Váňa s Železníkem se do finiše v úchvatné řeži přetahoval o vítězství s Frází v sedle s Václavem Chaloupkou. Uspěl Železník a jako šestý kůň v dějinách vyhrál potřetí. 1991 Železník Památný příběh vůle. Váňa z Železníka sletěl na Poplerově skoku, ale koně chytil a vydal se na stíhací jízdu, tehdy to ještě pravidla povolovala. Náskok rychle stáhli a v cílové rovince porazili Draka s Chaloupkou. Železník jako první kůň vyhrál počtvrté. 1997 Vronsky Horor v cílové rovině, Vronsky se na jejím začátku lekl halasu z tribun a znatelně zpomalil. Z náskoku šesti délek zbyla v cíli jen polovina jedné délky. 2009 Tiumen Slavný comeback podpořil Váňovu auru národního hrdiny. V necelých sedmapadesáti letech využil skvělého závěru svého koně a triumfoval. Prezident Klaus mu udělil státní vyznamenání, v anketě Sportovec roku skončil třetí. 2010 Tiumen Další slavné, ale i kontroverzní vítězství. Váňa s Tiumenem obhájili titul o délku koňské nozdry. Dotírajícího Amanta Gris však předtím omezili a výsledky musela potvrdit dostihová komise. |
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
Související články
