Český plavec se blýskl časem evropské třídy: Top „gólman“ v bazénu

V národní plavecké historii má Daniel Málek výjimečné postavení. Zasloužil si ho dvěma pátými místy na olympiádě v Sydney či titulem evropského šampiona v krátkém bazénu. Od ostatních se ale lišil taky tím, že si během tréninkových úseků v hlavě násobil trojmístná čísla a hned po nich se sháněl, jak to vypadá na burze.

„Ve fotbale jsou jiní brankáři, v plavání jsou zcela objektivně trochu jiní prsaři,“ říká motýlkář Jan Šefl. „Umí většinou jenom prsa. Další tři disciplíny absolutně neovládají, i v tom myšlení jsou jiní, zvláštní.“

„Říká se, že jsou prsaři a ten zbytek,“ líčí prsařský trenér Jiří Vlček. „Neplavou takový objem jako ostatní plavci. Prsa jsou specifická a fyzicky náročná. Já jsem taky bývalý prsař, těžko se mi to popisuje. Máme dispozice k něčemu, s čím ostatní bojují. Je možné, že je to trošku jiné…“

V svébytném prsařském stylu má teď Česko každopádně borce, který dorostl do evropské špičky a rád by vyzval i tu světovou. Matěj Zábojník vyrostl ve Zlíně, stejně jako Málek, a na bazénu chodil po chodbách, kde se na něj jeho předchůdce usmíval z fotek. S tréninkovým parťákem Filipem Chrápavým ale vloni překonali Málkův legendární dvacet let starý čas na dvoustovce z MS 2001 ve Fukuoce. Zábojník si národní rekord vzal na evropském šampionátu v Budapešti. České rekordy posunoval i v zimě v krátkém bazénu, na ME v Kazani se na stovce dostal do finále.

O víkendu v Pardubicích nejlepší čas na dvoustovce posunul na výkon 2:11,25 minuty a na 93 setin se přiblížil k limitu na mistrovství světa, které se na počátku léta koná v maďarské metropoli. K tomu ještě překonal český rekord i na doplňkové stovce, kde časem 1:00,89 po čtrnácti letech posunul o 57 setin výkon Jiřího Jedličky.

Těží z velké postavy

„Nejel jsem s velkými očekáváními, chtěl jsem stlačit časy co nejvíc. Další víkend mě čekají závody ve Stockholmu, tam se budu na prsařské dvoustovce pokoušet o splnění limitu na mistrovství světa. Chtěl jsem čas stlačit tak, abych viděl, že tam šance je,“ vysvětluje Zábojník. „Ubrat ještě sekundu je docela hodně. Ale ve Stockholmu budou silnější konkurenti, bude s kým závodit. V Pardubicích jsem plaval celý závod sám, neměl jsem se s kým táhnout. Do Stockholmu přijedu líp připravený. Reálná šance tam je.“

Zábojník začínal ve Zlíně, ale pak se posunul do brněnské tréninkové skupiny Jiřího Vlčka, kde se potkal s dalším špičkovým prsařem Chrápavým. Českou konkurenci v disciplíně doplňuje i další nadějný plavec Vojtěch Netrh.

„Matěj přišel do Brna z oddílu, kde byly tréninkové metody jiné, ale dokázal se vrcholovému tréninku přizpůsobit a rychle zapadl do skupiny,“ říká Vlček. „Skupina je velmi silná. To je jeden z faktorů, proč za poslední rok vystřelil. První rok si u mě protrpěl, ale teď sbírá ovoce. Změnil i svůj přístup, jsem s ním maximálně spokojený. Stále mě příjemně překvapuje.“

Zábojník narostl přesně do dvou metrů a je na první pohled úplně jiný somatotyp než slavný britský prsař Adam Peaty, který se však zaměřuje na sprinterské tratě. Čech má k němu o téměř decimetr navíc a na dvoustovce se mu výška hodí.

„Z výšky určitě těží, co se týče plavání, je to výhoda. Má dobrý technický základ, na dvoustovce dokáže využít výšky i tempa,“ vysvětluje Vlček. „Není tak dynamický, obrátky jsou jeho slabina, ale na tom pracujeme. Má skvělý start, výjezd. Na startu neztratí, jak to u českých plavců bývá pravidlem. Obrovskou výhodou je, že se dokáže na výkon zkoncentrovat, tím se od ostatních plavců liší.“

A chválu sbírá Zábojník i mimo bazén. „Je skvělej. Já rád říkám, že nemám moc přátel, ale jeho bych do téhle kolonky zařadil. Je to zajímavé, je o deset let mladší. Mám ho rád. Kdo by to čekal, je to prsař…“ směje se Šefl.