Lébl: Účast je pro mě velká odměna
V dokonale nablýskané O2 Areně ho čekají dokonalí soupeři. Volejbalové Final Four, které o víkendu hostí Praha, má pro českého blokaře Martina Lébla v dresu Maceraty dva rozměry. Vrchol kariéry a fakt, že se na klubové úrovni vrátí na domácí palubovku po jedenácti letech strávených v cizině.
Jeho otec Antonín Lébl vynaložil jako předseda Českého volejbalového svazu velké úsilí, aby se z hlavního města stala na dva dny Mekka sportu pod vysokou sítí. A jeho syn, který patří k oporám italského klubu, může završit úspěšnou rodinnou misi. Zbývá jediné: vyhrát dva zápasy.
Váš otec říká, že Final Four dá volejbalu v Česku nový rozměr. Vidíte to stejně?
„Doufám, že by to tak být mohlo. Půjde o obrovskou událost. Na současné klubové úrovni budou hrát čtyři nejlepší týmy a v nich nejlepší hráči. To by mělo lidem mnohé ukázat. I pro mě je velká odměna, že se po tak dlouhé době v zahraničních klubech můžu ukázat lidem doma.“
Domácí extraliga je momentálně skromná soutěž. Budou diváci v šoku z toho, jak se bude úroveň hry lišit?
„Je to záludná otázka. Půjde o úplně jinou hru, kde je obrana propojená s útokem. Formuloval bych to tak, že diváci, kteří přijdou, se budou především bavit. Uvidí skloubení individualit a týmového pojetí volejbalu.“
O české scéně, která na větší úspěch na klubové i reprezentační úrovni už dlouho čeká, se říká, že zaostává ve hře v poli. Kde vidíte hlavní rezervy?
„Útok je v Česku na vysoké úrovni. Tam nezaostáváme. Ale obrana, ať už v poli nebo na síti, se má hodně co zlepšovat.“
Maceratu v semifinále čeká soupeř z italské ligy Trentino. Je to opatření, aby nebyly dva kluby z jedné země ve finále, ale mnozí to střetnutí označují za předčasné finále. Je to tak?
„Dá se to asi popsat jako malé finále. Kdo to zvládne, bude favoritem. Na zápas se soustředíme. Známe se už tak dokonale, že se nemáme vzájemně čím překvapit. Oni spoléhají na silné smečaře Kazijského a Vissotta. Náš tým je bude muset ubránit a pokusit se je překvapit přes střed sítě, který nemají tak dobrý.“
Trentino je úřadující italský mistr, ale vy jste dokázali letos vyhrát základní část serie A1. Panuje mezi týmy velká rivalita?
„Během Final Four bude rivalita velká s jakýmkoli týmem ale tady je to samozřejmě důraznější. Pro nás to bude i příprava na případné finále italské ligy, kam bychom se podle všeho měli probojovat.“
Přechází při tak častých soubojích rivalita v nevraživost?
„Extrémní to není, ale bývá to na hraně. Dá se říct, že jsem vysazený na některé jejich středové hráče. Jsou to typičtí namyšlení Italové. Pod sítí si občas říkáme takové věci, které se nemůžou nikdy publikovat. Bude to pro všechny velmi důležitý zápas.“
Jakou může hrát roli to, že čeští diváci budou nakloněni díky vaší osobě týmu Maceraty?
„Spoléháme na to, že by nám diváci mohli vytvořit domácí atmosféru. Ale i z Itálie za námi přijedou oba naše fan kluby, což je asi osm set lidí. Na tři tisíce fanoušků řecké Soluně to ale stačit nebude.“
Italská škola je týmová, Soluň i ruské Odincovo zase v Lize mistrů spoléhají na individuality. Jaký přístup má podle vás nyní větší šanci?
„Pevně doufám, že ten náš. Bude to každopádně zajímavá konfrontace. Itálie je známá svojí taktickou školou, před každým zápasem sedíme několik hodin u videa. Soupeři ve Final Four si můžou dovolit hrát víc na osobnosti, protože nemají tak dobrou ligu.“
Jak to myslíte?
„V Itálii je to vyrovnané, každý může porazit každého a ani sebelepší hráč nic nezmůže. Nyní je reálné, že do finále postoupí Odincovo a jsem moc zvědavý na finále. Jejich brazilský smečař Giba (nejlepší hráč posledních let - pozn. red.) podle mě nebude mít klíčovou roli. Když působil v Itálii, získal za několik let jen jeden pohár, což je na hráče jeho formátu dost málo.“
I když do Prahy přijedou nejlepší kluby, asi málokterý volejbalista hrál v tak velké hale, jakou je O2 Arena. Může atmosféra hodně ovlivnit situaci?
„Ano, ale jen v pozitivním smyslu. Proto to koneckonců děláme, aby na nás chodilo tolik lidí. Více mohou hrát roli míče, protože Liga mistrů má jiné balony než italská liga. Míče mají větší odpor, takže se lépe blokují, ale hůře se s nimi podává a smečuje. Trénujeme s nimi už týden.“
Stihnete při návratu domů i něco jiného než volejbal? Prý jste spoluhráčům slíbil, že je v případě zisku titulu pozvete na večeři.
„Pokud vyhrajeme, na večeři určitě posedět půjdeme. Jinak to ale nebude žádná turistika. Už ve čtvrtek hrajeme další zápas čtvrtfinále play off proti Trevisu a díky tomu spoluhráče ani nezajímá, jak vypadá Praha.“
