Luxus se sprchou a postelí. Zázemí na MS biatlonisty překvapilo
PŘÍMO Z RAKOUSKA | Vchází se sem jako do Matrixu. Světa, který je trochu mimo běžnou realitu. „Nikdy jsem nic takového neviděl,“ přiznal trenér Zdeněk Vítek, když včera procházel převlékací buňkou českých biatlonistů v Hochfilzenu. Žádný mobilní kontejner – tady, v armádním zázemí, mají sprchu, záchod i postele. A odtud dnes vyrazí na MS do boje. „Pokud si tu nelehnu a neusnu,“ smála se Gabriela Koukalová.
Je to místo malých zázraků. Celá rekonstrukce vyšla na půl miliardy korun, v místě, kde je běžně krytá střelnice, mají teď novináři své mediální centrum, avšak vítěze o největší zvláštnost na MS vám biatlonisté ukážou bez váhání rukou směrem za hlavní tribunou.
Tam, kde kolem vás projede armádní gazík a ze střechy této budovy řve nápis: Truppenübungplatz Hochfilzen – Waldlager (Vojenské tréninkové centrum v Hochfilzenu). Aneb vítejte v komplexu, který biatlonistům slouží jako moderní převlékací buňky.
„Už po závodech jezdím nějakou dobu, ale něco takového jsem ještě neviděl,“ kroutí hlavou trenér Zdeněk Vítek, přičemž zrovna pojídá kousky sladkého pečiva, které ukořistil v blízké jídelně. Vede nás po bíle vymalovaných chodbách a vypráví, jak si ještě před třemi lety zde vystačili s mobilními plastovými kostkami.
Jenže nyní otevře dveře do pokoje jako vystřiženého z univerzitních kolejí. „Abychom měli v převlékárně záchod, sprchu, umyvadlo se zrcadlem, skříně, závěsy nebo dvě postele… to je fakt unikum. Oni to tu mají evidentně koncipované jako kasárna nebo ubytovnu, takže máme jeden z jejich pokojů jako převlékárnu,“ vypráví trenér žen.
Pravda, spojení biatlonového areálu s kasárnami je logické. Biatlon je v základu armádní sport a i domácí rakouský výběr je protkán militantní profesí. Dominik Landertinger, Simon Eder, Sven Grosseger či Katharina Innerhoferová – ti všichni mají v kolonce povolání vepsáno: voják.
Mimo sezonu se tu všichni připravují a běžně tu mimo ně narazíte spíše na muže v uniformách. Ale během MS se složení přítomných mění.
Hned za dveřmi označenými vizitkou CZE tak proto nyní stojí desítky párů lyží, na parapetu nad topením si všimnete trojice vysílaček, mezi postelemi stojí sklopený dalekohled a na jinak bíle povlečené posteli leží pouzdra na zbraně. Další páry lyží jsou pak opřeny i o sprchu.
„Prostor je prostor, takže na postel normálně pokládáme flinty, náboje, lyže…jen boty snad ne. Já jsem se jich i ptal, jestli to chtějí něčím přikrýt, ale prý ne, že to mají přikryté, tak to neřeší. Prý to může být špinavé. Nikdy jsem to neviděl a kdo ví, jestli to ještě někdy uvidím,“ tvrdí Vítek.
Až to připomíná scénu z filmu Tři veteráni. Trojka štěnice, dvojka bez štěnic, jednička s ramínky. Je to však moderní trend, který i do biatlonu vstupuje. Tímto stylem se aktuálně areály staví. „Je to sice trochu moc, ale ve finále proti tomu nic nemám,“ přiznal Ondřej Moravec a Vítek doplnil: „Je to komfortní, o tom žádná, ale je škoda, že pro nás asi zbytečné. Klidně by stačilo, kdyby tu místo skříní byly ještě třeba dvě lavice, větší stůl pro náboje nebo umyvadlo. Protože sprchy… já vlastně ani nikoho neznám, kdo by se po závodě běžně koupal,“ směje se Vítek.
Uvidí se, a kdo ví… Kouzlo nechtěného, když je k dispozici, může třeba během MS přeci jen zabrat.
„Je to pravda, že je to takové netradiční. Když dorazíte ve světě do závodní buňky, tak tam jsou jen stojany na lyže a věšáky na bundy, kdežto teď máme hned dvě postele… Až tu hrozí, že by se někdo nemusel dostavit na trénink, protože se tam položí a nebude se mu chtít. Navíc kdo ví, po závodě třeba přijde postel všem vhod,“ dodala například i Gabriela Koukalová.
Nezbývá tedy nic jiného, než odsud ode dneška vyrazit za možnými medailovými hody…
