TOP biatlonistky na startu sezony: máma z Francie či křehká šampionka

Kdo by si loni touto dobou pomyslel, že na Lou mnoho bookmakerů vypíše nejnižší kurzy směrem k celkovému prvenství ve SP? Teď je to realita. Ovšem opřena o výsledky. Jeanmonnotová urvala v v minulé sezoně čtyři individuální vítězství a celkem dvanáctkrát byla na pódiu. Ve SP skončila na 2. místě jen 23 bodů za vítěznou Lisou Vittozziovou. Přitom kvůli pozitivnímu testu na covid musela Francouzka některé závody vynechat. Například ve švýcarském Lenzerheide jí tak pravděpodobně utekla důležitá porce bodů.

Jeanmonnotová navíc střílela s úspěšností 92 procent. Lépe na tom byla ze širší světové špičky jen Němka Vanessa Voigtová, ale ta se celkově nemohla v sezoně chlubit takovými výsledky. Bohužel pro Francouzku měla stejně přesně nabito v ročníku právě taky Vittozziová.

Pokud si Jeanmonnotová udrží formu z minulé sezony, je těžké ji za žhavou kandidátku na prvenství v seriálu netipovat. S jídlem totiž roste chuť a rodačka z malého městečka Pontarlier na východě Francie je hladová. „Byla radost trénovat. I když to bylo trochu těžší, protože jsem si nestihla na jaře odpočinout. To ale může být jen dobře, protože teď už vím, jak je to všechno náročné,“ řekla koncem října francouzská kometa.

Mnoho nezaujatých lidí jí snovou sezonu 2023/24 muselo přát. Nejenže opanovala Světový pohár, ale v Novém Městě na Moravě se stala mistryní světa ve vytrvalostním závodě. Děvče, které před několika lety padlo psychicky na dno. „Po olympiádě v Pekingu jsem si myslela, že skončím. Vše pro mě bylo přítěží, trpěla jsem. Dokázala jsem si ale říct, že musím začít znovu a požádala jsem o pomoc mentálního kouče,“ povídala emotivně pro italská média po konci minulé sezony.

Ze závodnice, která byla skoro na odpis po zdravotních problémech spjatých s koronavirem, smrti milovaného dědečka a problémech uvnitř týmu, kdy byla upřednostňována Dorothea Wiererová, se vyhrabal až na vrchol.

Stejně jako Jeanmonnotová pálila v sezoně s přesností 92 procent. Celkem sedmnáctkrát se prodrala na rozšířené pódium v závodech jednotlivkyň. Minimálně další tři dámy se zcela reálně o velký křišťálový glóbus rvaly s ní. Právě ta křehká holka, která v letech 2021 a 2022 málem příliš brzy skončila s biatlonem, dokázala tlak ustát.

Nyní se popasuje s novou rolí, kdy je obhájkyní vavřínů. Potvrdí vzestup své odolnosti?

Po konci Marte Olsbuové Roeiselandové a Tiril Eckhoffové drží norský prapor mezi nejlepšími biatlonistkami sama. Je to velký ústup a oproti norským terminátorům mezi muži velký nepoměr kvality.

Tandrevoldová prožila nejlepší sezonu své kariéry, skončila třetí ve SP, ale přesto může litovat. Vždyť dlouho celkovou klasifikaci vedla, ale vrcholy sezony nevyšly. Špatně si vedla na MS v Novém Městě a zpackaným závěrem sezony v zámoří pohřbila naděje i v dlouhodobém seriálu. Nesedlo jí hlavně kanadské Canmore. Hořkou sezonu ale vzala sportovně. „Z bolestivých zkušeností se člověk poučí lépe než z těch dobrých,“ prohlásila milovnice jógy či vaření.

A že se poučila dobře, naznačuje příprava na sezonu. Norskou generálku doma v Sjusjönu zvládla bravurně. Opanovala sprint i závod s hromadným startem. „Cítím, že jsem tam, kde potřebuju být fyzicky,“ prohlásila pro norská média. To by pro ni bylo jedině dobře. Možná si vzpomenete na hrůzný moment její kariéry na olympiádě v Pekingu, kde si jela pro medaili ze stíhačky, vyčerpáním se však sotva dobelhala do cíle na 14. místě a hned v cíli padla k zemi. Nikdo další z Norek by výrazně po velkém křišťálovém glóbu sahat neměl.

Ve francouzském arzenálu se jeví jako zbraň hromadného ničení. I se štafetami brala na MS 2024 v Novém Městě čtyři zlaté medaile a stala se po právu královnou šampionátu. SP jí však u nohou neležel a skončila až pátá.

Simonová už přitom ví, jak chutná zisk velkého křišťálového glóbu. Opanovala totiž sezonu 2022/23. Komplexně vzato je možná tou vůbec nejlepší biatlonistkou současnosti, když se spojí potenciál schopností v běhu i na střelnici. Julia si však v minulé sezoně těch slabších momentů vybrala více. Jistě jí nepřidala kauza kolem zneužitých kreditních karet, kvůli které dokonce před startem minulé sezony skončila na chvíli ve vazbě. Ukázala ale silnou osobnost a ze světové biatlonové špičky nevypadla i díky tomu, že ji francouzský svaz podržel.

Když se přes léto či těsně před sezonou někde objevila, dokázala vítězit. Vyhrála třeba francouzský letní šampionát ve stíhacím závodě a nedávno opanovala závod s hromadným startem v Bessans, kde už byla francouzská elita. Simonová tak porazila nejen Braisazovou-Bouchetovou, ale také Jeanmonnotovou. „Příprava je dlouhá, ale už jsem nachystaná jít do toho. Je fakt, že sezonu začínám pomaleji, proto jsem asi ráda, že se začíná štafetami,“ prozradila Simonová.

Třetí Francouzka vzadu? Možná, ale kdyby všem vypálila rybník, prvotřídní senzace by se nekonala. Kdyby se každá sportovkyně vracela po mateřské dovolené jako ona, mohly by si gratulovat.

Čtvrté místo ve SP a celkem pět medailí z MS v Novém Městě na Moravě hovoří za vše v uplynulé sezoně. Těchto úspěchů dosáhla, byť si z top elity zase tolik netyká se střelbou. 82 procent úspěšnosti je přesto její nejlepší sezonní číslo v kariéře. Tam hledejme zakopaného ratlíka jejích (ne)úspěchů. Jeden se až ptá, kde by tato Francouzka byla, kdyby měla mušku Vitozziové, ale na kdyby se nehraje. Aby však vládla v celkové klasifikaci, musí bezpodmínečně střelbu vylepšit.

Zároveň je tady ještě jeden aspekt, který sama závodnice nedávno zmínila veřejně. Jako máma se má co ohánět i jinde. Biatlon už pro ni není prioritou a vše kloubit je obtížné. „První část minulé sezony šlo vše dobře, s manželem jsme měli zvládnutou logistiku, pak nás ale všechny přemohla únava, kvůli zámoří tam byl časový posun. Manžel je na rodičovské dovolené, přesto jsou okamžiky, kdy jsme přetížení,“ řekla někdy koncem října Braisazová-Bouchetová.

I z tohoto důvodu ji na prvním místě nevidíme, ale již první sezona po mateřské ukázala její závodnické srdce a obrovskou vůli a talent. Fakt, že fokus veřejnosti ve Francii bude spíše na její dvě zmíněné krajanky, jí může pomoci.

Pamatujete, když před lety jako devatenáctiletá dívka vlétla do Světového poháru? Ve sprintu doma v Östersundu hned brala 12. místo. „To je naše nová hvězda. Bude lepší než starší sestra Hanna,“ hlásala švédská média a řada tamních expertů.

Dnes je Elvíře 25 let a od ségry už převzala roli švédské jedničky. Ostatně, už v sezoně 2021/22 skončila mladší z Oebergových druhá v celkové klasifikaci SP. To ale byla na vrcholu, ke kterému se trochu překvapivě nemůže znovu naplno přiblížit.

Když bude mít den, těžko ji budou možná chytat i Francouzky, ale problémem je konzistentnost výkonů. Tam Elvira tápe. Propadákem pro ni byla poslední zastávka SP v Canmore, nedařilo se jí kdovíjak ani v Anterselvě či doma v Östersundu. Celkově tak skončila až sedmá a chce se odrazit za lepším.

K tomu potřebuje bezpodmínečně zlepšit střelbu, protože na lyžích je to švédský expres. V přípravných závodech doma v Idre byla na lyžích bezkonkurenční, ale střelba zase nebyla to pravé ořechové. 83 procent úspěšnosti je prostě v porovnání s prvními dámami našeho výčtu málo. Nezmínit ale zrovna tuto Švédku by byl hřích.