Originálního moderátora si pozval svaz juda na vyhlášení ankety Judista roku. Stejně jako v minulých letech se úkolu ujal herec Ondřej Vetchý, který se v posledních letech vryl do paměti národa především jako Jirka Luňák ze seriálu Okresní přebor. V mládí se ovšem věnoval judu, má druhý dan, stále trénuje a sympatie k tomuto sportu mu zůstaly.
Oceněné sportovce sice Ondřej Vetchý skoro nepustil ke slovu, ale nikdo si nestěžoval. Ondřej Vetchý už několik let pomáhá svazu juda s vyhlašováním jeho ankety a do moderování vnáší svůj osobitý projev.
„Bylo to hezký, pojal to docela srandovně,“ pochvaloval si rozesmátý Lukáš Krpálek, bronzový medailista z mistrovství světa, který anketu počtvrté v řadě ovládl.
Krpálek navíc u Vetchého boduje také tím, že stejně jako herec pochází z Jihlavy.
„Je to docela náhoda, bydlel padesát metrů od nás,“ líčí Krpálek. „Byli jsme skoro sousedi, dřív jsme se tam potkávali. Na judu jsem ho ještě neviděl, ale vím, že trénoval. Myslím, že mu to asi šlo.“
Vetchý se judu věnoval především v dorosteneckém věku a patřil do širší republikové špičky. Potom se ale rozhodl věnovat herecké kariéře.
A při vyhlašování judistické ankety v pražské Malostranské besedě dokázal vyvolat veselou atmosféru, přesto, že mu scénář uložil například několikaminutové předčítání historických momentů českého juda u příležitosti oslav jeho 75. výročí.
„Bylo to obsáhlé,“ ucedil, když úkol zvládl.
Scénář mu také předepisoval udělat s oceněnými krátké rozhovory. Vetchý, který se netají tím, že novináře nemá rád, si tak paradoxně vyzkoušel pohled z druhé strany dialogu. Většinu z něho ale zvládl sám.
„Lukáši, já bych řekl, že ti komunikace skrzevá média úplně nekonvenuje. Já tomu rozumím, mně to je taky odporný,“ uvedl Vetchý otázku Krpálkovi: „Chtěl jsem se tě zeptat: Měl jsi někdy potřebu novinářům něco říct? Já jo.“
Při rozhovoru s dalším oceněným Jaromírem Ježkem, který vloni získal bronzovou medaili na mistrovství Evropy, Vetchý rozesmál publikum anekdotou.
A nakonec své kamarády z juda potěšil vyznáním: „Mám radost, že člověk někam patří. Je mi to strašně milý.“
