Ondřej Němec
25. ledna 2018 • 11:00

Prezidentský kandidát Jiří Drahoš promluvil o sportu: běžky, slaňování i zpěv

TOP VIDEA
LIGA NARUBY: Deli jako skála, sólo pro Kučeru a loket ve slabinách LIGA NARUBY: Deli jako skála, sólo pro Kučeru a loket ve slabinách
Postup do Evropy řadím k titulu. Ten je ale pořád priorita, říká Zmrhal Postup do Evropy řadím k titulu. Ten je ale pořád priorita, říká Zmrhal
VŠECHNA VIDEA ZDE

Má za sebou úspěšnou kariéru v Akademii věd, posledních osm let byl dokonce jejím předsedou. Nyní se chce stát Jiří Drahoš prezidentem České republiky. Soupeř Miloše Zemana v boji o Hrad prostě miluje sport. Cizí mu nejsou běžky, sjezdování, fotbal, nohejbal, hokej, běh i gymnastika. Jako koníček číslo jedna však uvádí sborový zpěv. 



Jak vím, jste nadšeným běžkařem. Čím si vás běžky získaly?
„V mládí jsem dělal instruktora sjezdového lyžování. Ale manželka později preferovala běžky, a jak už tomu bývá, přizpůsobil jsem se. (pousměje se) Tedy mě běžky bavily už od vysoké školy, ale sjezdové lyžování bylo přeci jen takové lákavé. Jenže když jsme zjistili, že máme společného koníčka běžky, vyráželi jsme hlavně na ně.“

A ještě si najdete čas i na sjezdové lyžování?
„Když jsme byli před pár lety v  Rakousku v  Zauchensee, půjčil jsem si carvingy a  na té FIS sjezdovce, kde jezdí ženy mistrovství světa, jsem si to sjel. A protože jsem na carvingách stál asi poprvé, hrozně jsem si to užíval. Zjistil jsem, že oproti době, kdy jsem jezdíval na sjezdovkách, je to daleko snazší.“

Kde jezdíte na běžkách nejraději?
„Ideální je, když napadne sníh i v okolí Prahy. My máme chatu u Kamýku nad Vltavou, a pokud je tam sníh, tak si tam zajedeme. Jsou tam pěkná velká pole. Jinak jsme s  manželkou pravidelně jezdívali do  Rakouska. Ne, že by tady dostatek tratí nebylo. Ale docela jsme si to oblíbili v Ramsau. Je tam obrovské množství tratí. Nakonec je to taky místo, kde bylo mistrovství světa v běhu. A  my jsme tam bývali v jednom hotelu docela štamgasty. Jinak máme rádi Jizerky.“ 

V jednom z rozhovorů jste řekl, že jste za svůj život vyzkoušel mnoho sportů. Jaké například?
„Jako kluk jsem sportoval velmi všestranně. Měl jsem nejraději běhy, ale byl jsem docela slušným… No, gymnastou bych to nenazval. (pousměje se) V zimě jsme ale chodili do tělocvičny, kde jsme krom sportů, jako je basket a volejbal, docela dost cvičili na nářadí. Jinak jsem dělal snad všechny kolektivní sporty. V létě fotbal, v zimě hokej. Nehrál jsem házenou, to je pravda, ale fotbal, fotbálek… Nohejbal! To byl za mého mládí velmi populární sport. Ale asi nejraději jsem běhal. Teď nemluvím o  běžkách, ale o atletice.“ 

Coby divák máte rád které disciplíny?
„Asi nejvíc hokej. Samozřejmě i špičkový fotbal. Když mám třeba možnost večer vidět evropskou špičku. Barcelona, Paris Saint-Germain, mnichovský Bayern nebo něco takového. Podobným fotbalem nepohrdnu. Ale mám asi raději hokej, je to takový dynamický sport. Už od  mládí jsem veliký fanoušek. Nedávno jsme byli na debatě v Havlíčkově Brodě, tak jsem tam vzpomínal na  slavné rodáky bratry Holíky. Jana Suchého, Augustu… To byli prostě skvělí hokejisti. No a při hokeji se člověku samozřejmě vždy vybaví Nagano. To byla opravdu úžasná doba. Všechna jména, počínaje dnes již nežijícím trenérem Hlinkou, přes Haška, Reichela, Jágra a další. Nagano bylo úžasné, fenomén.“ 

Vím, že máte z poslední doby takový mimořádný zážitek. A tím bylo slaňování.
(směje se) „Naštěstí netrpím závratěmi, takže když jsem dostal od Jedličkova ústavu, konkrétně od skupiny The Tap Tap nabídku, jestli bych je nepodpořil tím, že bych slanil z Nuselského mostu, neváhal jsem. Nakonec jsem měl jedinou výtku, že to bylo příliš rychlé. Neužil jsem si zkrátka pořádně ten výhled, který se člověku jen tak nenaskytne.“ 

Vůbec jste během toho nezažil pocit strachu?
„Ne. Jednak to dělají profesionálové, kteří to tam uspořádali už vícekrát. Musím říct, že jsem opravdu neměl strach ani na okamžik. Navíc to bylo na  invalidním vozíku. Byl jsem bezpečně přikurtován a neměl jsem obavy z toho, že by se cokoliv stalo.“ 

V současné době jste kandidátem na prezidenta České republiky. K jaké sportovní disciplíně byste přirovnal prezidentskou kampaň? Je to běh na dlouhou trať, nebo spíš dostihy?
„Je to běh na dlouhou trať. Já jsem ohlásil svou kandidaturu koncem března v rodném Jablůnkově, od té doby běžím. A  člověk si musí rozvrhnout síly. Nemůže vyrazit na prvních čtyři sta metrů hrozně rychle a pak se schvátit. Skutečně bych to přirovnal k běhu na delší trať, které jsem měl i jako sportovec dorostenec v mládí nejradši. Skoro možná i ke krosu a  tam si člověk opravdu musí rozvrhnout síly.“ 

A jaké máte v cestě překážky?
„Jedna věc je, aby voliči věděli, kdo je Jiří Drahoš. Stávajícího prezidenta zná samozřejmě každý, bývalého předsedu Akademie věd zdaleka ne tolik. Jedna překážka, jedna meta, tedy je, jak zvýšit povědomí o  svém jménu, svých názorech. Proto dělám velmi kontaktní kampaň. Jezdím do regionů, mám debaty, navštěvuji tamní podniky i sportovní kluby. V  Karlových Varech bylo například úžasné setkání se zástupci sportovních klubů. Dostal jsem od  nich bundu a kalhoty na běhání s vyšitým monogramem. To bylo opravdu zajímavé a pěkné setkání.“ 

Kdybyste se stal prezidentem, snažil byste se být vzorem zdravého životního stylu?
„Jakožto člověk, který sám zdravý životní styl vyznává, určitě ano. Já třeba skutečně každé ráno cvičím. Mám takovou sestavu, asi půlhodinovou. Různé cviky jako Pět Tibeťanů, protahování a  podobně. Taky jsme s manželkou vždycky rádi chodili po horách. Nikdy jsme moc nejezdili třeba k moři, to nás niijak nelákalo. Prošli jsme celé Slovensko, samozřejmě i  Šumavu, Beskydy, Krkonoše… Dodnes se snažíme hodně chodit, máme trekové hole na nordic walking a snažíme se co nejvíc chodit. Během kampaně je to celkem obtížné, ale když jsme doma, vyrážíme večer na procházku s holemi. Takže bych se jako prezident určitě snažil sportování k lidem dostávat. Zejména k mládeži.“

Myslíte, že se mladá generace málo hýbe?
„Když jsem říkal, jak jsem za svého mládí sportoval, tak tenkrát skoro nebyla televize, o počítačích nemluvě. My jsme přišli ze školy, třískli taškou do kouta a  trávili jsme zbytek dne venku. Mám pocit, že jsem celé dětství a mladí prosportoval. A to v dnešní době chybí a myslím si, že je důležité, aby i ze strany prezidenta zazníval hlas k mladým, že na počítači se dá udělat mnoho, ale fyzická kondice se tam nezlepší.“

Jiří Drahoš
Jiří Drahoš

Zmínil jste Pět Tibeťanů. Jistou dobu to byla velmi populární sada cviků. Proč se tomuto cvičení věnujete?
„Samozřejmě že jsem si přečetl i ty doprovodné kapitoly, jakou energií vás co dobije, ale já jsem pragmatik. Mně to prostě hrozně pomohlo. Měl jsem problémy se zády. A musím říct a zaklepat, že od té doby, co cvičím tu svou sestavu, což není jenom Pět Tiběťanů, ale i další protahovací a lehce posilovací cviky, nemám problémy se zády."

Jak už jste řekl, máte chatu. A chataření, to je taky docela náročný koníček.
„Ano. Tam opravdu nejsem a  nikdy jsem nebyl za pana profesora z Akademie věd. Jsem tam chatařem, který si vlastníma rukama chatu dostavěl, který tam omítá, betonuje, seká trávu a dělá všechny normální práce. A je pravdou, že je to docela velký koníček.“

Když ještě zůstaneme u zájmů, také zpíváte ve sboru, že?
„To je můj velmi zásadní koníček, i když je dost antisportovní. Neboť se přesunete z židle v kanceláři na židli ve  zkušebně. Ale vymyjete si úžasně hlavu od  každodenních starostí, protože Mozart, Bach, Beethoven, Janáček vám nedovolí myslet na nic jiného.“

A jakou hudbu máte jako posluchač nejraději?
„Jsem takový univerzál… V  mládí jsem dokonce hrával na  trubku. A  když jsme na  nějaké venkovské zábavě, zrovna tam ve vesnici nedaleko chaty, zatančíme si s manželkou skoro nejlíp na klasickou českou dechovku… Valčík, polka, tango. Ale jinak kromě té klasické hudby máme rádi operní hudbu a já jsem i velikým fanouškem blues-rocku. Vlastně jsem vyrostl na  generaci Woodstocku. Janis Joplin, Jimi Hendrix, samozřejmě i Eric Clapton a další. Jsem i zavilým fanouškem Johna Mayalla, když sem přijede tento skvělý bluesman, nikdy si ho nenechám ujít. Mám rád tedy nejen tu klasiku, ale i blues-rockový základ.“

VIDEO: Do kampaně Jiřího Drahoše se zapojili Vladimír Šmicer, Horst Siegel, Josef Chovanec, Jiří Hrdina, Martin Dejdar

V jednom rozhovoru jste prozradil, že nosíte brýle, aniž byste musel, je to tak?
„No, prozradil jsem to trochu neuváženě. A pak se objevili na sociálních sítích hlupáci, kteří tvrdí, že mám fejkové (falešné – pozn. red.) brýle. To mě naštvalo. (rázně) Já jsem měl asi minus deset dioptrií. A když mně oční lékařka konstatovala šedý zákal, tak mi na klinice řekli, odstraníme zákal a ještě vám můžeme dát čočky a nemusel byste nosit brýle. Srovnali mi to na plus minus nulu. Jen pro řízení mám brýle na dálku, asi minus jedničky nebo jeden a půl. Ale když nosíte celý život brýle a jste takto krátkozraký, oči se zmenší a  zapadnou. Manželka je na  mě zvyklá v brýlích a  lidé v mém okolí celkově. Je opravdu nesmysl, když mi někdo vyčítá, že jsem falešný, protože nosím falešné brýle. Takový člověk vůbec neví, co to je, když máte celý život 10 dioptrií. Kromě toho, že mi to úžasně pomohlo při pozdějším sportování… Já jsem vždycky trpěl tím, že jsem na koupališti neviděl na holky, když jsem si sundal brýle. Tenkrát jsem měl nějakých sedm dioptrií a to toho opravdu moc nevidíte. A při fotbale a volejbalu jsem rozbil tolik brýlí… Nebyly žádné pružné obroučky jako dneska. Prostě jste dostal lupanec balonem do obličeje a brýle praskly a bylo po nich.“ 

A na tom, že nosíte brýle, protože je na to zvyklé vaše okolí a vlastně i vy sám, viděl opravdu někdo něco špatného?
„Ano, vůbec bych netušil, že se toho někdo tak chytí, aby mohl mluvit o nějaké falešnosti. Je to přitom prosté, všichni jsou na mě zvyklí v brýlích. Zejména moje žena.“ 

Mimochodem co by pro vás znamenalo, stát se prezidentem České republiky?
„Je to jednak cíl a smysl toho, že do toho jdu. Moje základní vize funkce prezidenta je taková, že prezident by měl být tím, kdo je nad stranami, kdo spojuje, nenálepkuje, nerozděluje. Měl by být tím, kdo moderuje politickou scénu a  snaží se ji také kultivovat. Víme všichni, že současná úroveň politické debaty je mnohdy pod psa. A  prezident by k  tomu neměl přispívat. Důležitá je i důstojná reprezentace v zahraničí, dodržování ústavy, … To jsou vše atributy, které já přisuzuji prezidentovi, jak já ho vidím a  jsem přesvědčen, že bych je splňoval.“ 

A chtěl jste tedy, aby to bylo v nabídce kandidátů.
„Ano, přesně tak.“

Co pro vás znamená Česká republika?
„Je to stát, na  který bychom měli být hrdi. I na jeho předchůdce, Československo. Čili hrdost. A je to jedna z věcí, kterou bych jako prezident dělal. To znamená, posiloval národní hrdost. My se nemáme zač stydět.“

A co bude s Jiřím Drahošem, kdyby ve volbách neuspěl?
„Samozřejmě že se to může stát. Jdu do  toho, abych vyhrál, to nezapírám. Ve  svém věku a  se svou profesní kariérou si nepotřebuji vylepšovat životopis tím, že tam budu mít uvedeno, že jsem se v roce 2018 jako jeden z kandidátů účastnil volby prezidenta. Kvůli tomu nekandiduji. Čili chci vyhrát, ale na druhou stranu, kdyby se to nepovedlo, budu respektovat výsledek a svět by pro mě rozhodně neskončil.“

Kdybyste měl prozradit nejlepší okamžiky života, co byste jmenoval?
„Každé období života má něco do sebe. Jednalo by se určitě o narození dětí. Narození obou dcer a pak obou vnuků, to je něco výjimečného. To se nedá srovnat s  žádnými profesními úspěchy.“ 

À propos nakolik jste aktivním dědečkem?
„Jsem dosud, byť teď je to v rámci kampaně horší, ale jinak jsem, řekl bych, dědeček velmi aktivní. Nedávno jsme s  vnuky například absolvovali jízdu vlakem. Oni hrozně rádi jezdí vlakem. Nastoupili jsme v Sedlci, motoráčkem na nádraží Hostivař, z nádraží Hostivař Elefantem na Hlavní nádraží, tam přestup na další motoráček… a  tak dále. Myslím si, že se vnukům věnuji, ač teď nemám na  to tolik času, kolik bych rád.“

Jiří Drahoš

Narodil se ve Slezském Jablunkově
Vystudoval obor fyzikální chemie na VŠCHT Praha. V letech 2009 – 2017 předsedal Akademii věd České republiky. Má Medaili Za zásluhy o stát v oblasti vědy I. stupně. Přes 43 let je hrdým členem komorního sboru Canticorum Iubilo. Stejně tak dlouho je ženatý s Evou Drahošovou. Mají dvě dcery a dva vnuky. Volný čas tráví nejradši s rodinou na chatě, kterou si s manželkou před 30 lety sami dostavěli.

 

Mistrovství světa ve florbale 2018 v Praze

Program a výsledky Český tým - soupiska Rozpis zápasů Info a hrací systém Haly pro MS Vstupenky Přehled medailistů z MS Akce pro fanoušky

Mistrovství světa ve florbale 2018 proběhlo ve dnech 1. - 9. prosince v Praze. Letošní šampionát byl dvanáctý v historii, triumf nakonec obhájili Finové, Češi ke svým třem historický medailím další nepřidali, když skončili čtvrtí.

České výsledky na MS ve florbale:
O 3. místo: Česko - Švýcarsko 2:4 * Semifinále: Česko - Finsko 2:7 * Čtvrtfinále: Česko - Dánsko 10:1 * Skupina A: Německo - ČESKO 5:10 * Lotyšsko - ČESKO 4:3 * ČESKO - Švýcarsko 6:4

Články odjinud


Články odjinud



Klasická verze
Mobilní verze