Václav Trojan: Prevence drog začíná na hřišti. Brno musí dát dětem prostor sportovat

Václav Trojan dlouhodobě prosazuje dostupnější a rozumnější přístup k léčebnému konopí. Pomohl posunout debatu od předsudků k potřebám pacientů, odborným argumentům a odpovědnosti státu. Dnes stejnou logiku uplatňuje také u prevence mezi dětmi a mladými lidmi: místo pouhých zákazů chce budovat prostředí, které jim nabídne skutečnou alternativu.

„U léčebného konopí se mi podařilo posunout debatu od předsudků k pacientům a jejich skutečným potřebám. U dětí a mladých lidí musíme udělat totéž: nečekat na problém, ale dát jim včas bezpečný prostor, pohyb a smysluplnou cestu,“ říká Václav Trojan.

Děti potřebují mít kam jít

Debata o drogách, kratomu, syntetických látkách nebo dalších rizicích, kterým dnes mladí lidé čelí, často začíná až ve chvíli, kdy se řeší následky. Jenže skutečná prevence nevzniká v okamžiku policejního zásahu, v ordinaci adiktologa ani v nemocnici.

Vzniká doma, ve škole, ve sportovním klubu, na hřišti i ve veřejném prostoru. Dítě, které má dostupný oddíl, trenéra, partu a pravidelný pohyb, získává víc než jen sportovní návyk. Má řád, odpovědnost, vztahy s vrstevníky i dospělými autoritami a přirozené místo, kam patří. To jsou přesně ty věci, které mohou dlouhodobě snižovat riziko, že bude hledat únik v návykových látkách nebo jiném problémovém chování.

„Prevence nezačíná až ve chvíli, kdy se dítě dostane do potíží. Začíná mnohem dřív – tím, jestli má po škole kam jít, s kým trávit čas a co ho přirozeně baví,“ říká Trojan.

Brno a každodenní sport

Brno umí plánovat velké sportovní projekty a investovat do významných staveb. Vedle velkých hal a stadionů se ale musí řešit i mnohem obyčejnější, každodenní otázka: kde budou děti sportovat v úterý odpoledne, když skončí škola?

Podle dřívějších údajů města jsou brněnské sportovní haly obsazeny z více než 90 procent využitelných hodin. Některé místní kluby proto kvůli nedostatku kapacit vyrážejí trénovat mimo Brno – například do Jedovnice, Rousínova, Křenovic nebo Slavkova.

To není detail sportovní administrativy. Je to konkrétní důkaz, že nabídka nestačí tomu, kolik dětí a mladých lidí by se chtělo pravidelně hýbat.

Nedostupnost sportu přitom není jen otázkou volných termínů. Nájem sportovní haly se podle městských údajů pohybuje v průměru nad hranicí 1 000 korun za hodinu. Pro mnoho oddílů, zejména těch menších a mládežnických, to znamená další tlak na rozpočty rodičů i klubů. Není náhodou, že Brno samo plánuje další tréninkovou halu na Vodově – právě kvůli chybějícím plochám pro florbal, házenou, futsal a další halové sporty.

„Když jsou haly zaplněné z více než devadesáti procent a brněnské kluby musí za tréninkem jezdit mimo město, není to jen problém sportovců. Je to problém celého města a jeho budoucnosti,“ říká Václav Trojan. „Sport nesmí být výsadou dětí, jejichž rodiče mají čas vozit je přes půl kraje nebo zaplatit stále dražší tréninky. Dostupné sportování musí být normální součástí života v každé brněnské čtvrti,“ říká Václav Trojan.

Brno má pro rok 2026 vyčleněno 140 milionů korun na mládežnický sport. Samostatný program volnočasových aktivit dětí a mládeže má objem 12,5 milionu korun. Jsou to důležité prostředky, zároveň ale ukazují, jak zásadní je hlídat, aby peníze nešly jen do velkých investic, provozu významných zařízení nebo vrcholového sportu. Město potřebuje myslet i na běžně dostupná sportoviště, kluby a programy přímo v jednotlivých čtvrtích.

Prevence, ne moralizování

Sport sám o sobě nevyřeší drogy ani všechny sociální problémy. Jeho preventivní význam ale nelze podceňovat. Systematický přehled 17 longitudinálních studií zjistil, že v 80 procentech zahrnutých studií byla sportovní účast spojena s nižším užíváním nelegálních drog u mladých lidí, zejména v období střední školy. Další odborné přehledy spojují organizovaný sport s rozvojem seberegulace, sociálních dovedností, prosociálního chování a zdravých vztahů k dospělým autoritám.

„Nikdo netvrdí, že jedno hřiště vyřeší všechny problémy. Ale když dětem vezmeme prostor pro pohyb, partu, trenéra a pravidelný režim, bereme jim zároveň jednu z nejsilnějších přirozených opor,“ zdůrazňuje Trojan.

Stejně jako u léčebného konopí nejde o moralizování ani o jednoduché soudy. Jde o funkční, zodpovědnou politiku založenou na datech, prevenci a dostupné pomoci. U kratomu, nových syntetických látek a dalších aktuálních rizik nestačí zavírat oči ani hledat řešení pouze v zákazech a represích. Město musí mladým lidem nabídnout i pozitivní alternativu.

Město pro děti, ne jen pro projekty

Brno nemůže být městem, které myslí jen na velké projekty a slavnostní otevření nových staveb. Musí být také městem, kde má dítě z každé čtvrti šanci dojít na hřiště, do klubu, na trénink nebo do bezpečného komunitního prostoru bez toho, aby rodiče řešili dlouhé dojíždění, plné kapacity či vysoké náklady.

To je důležité pro zdraví, pro soudržnost společnosti i pro bezpečnost. Aktivní děti a mladí lidé nejsou jen budoucími sportovci. Jsou to budoucí občané Brna. A město, které jim dnes nabídne prostor pro pohyb, vztahy a smysluplně strávený volný čas, tím investuje do své budoucnosti mnohem víc než jen do sportu.

„Kvalita města se pozná i podle toho, co může dítě dělat ve čtyři odpoledne, když skončí škola. Brno musí dát dětem šanci sportovat blízko domova – pravidelně, dostupně a bez zbytečných překážek,“ uzavírá Václav Trojan.