Legendární kůň Korok: Místo jatek sláva
Přesně před čtyřiceti lety napsal osud krásný happy-end příběhu, nad kterým i po čase mrazí v zádech. Navíc se zrodila legenda českých překážkových dostihů, jehož krev koluje v žilách i dnešní generace dostihových koní.
12. října 1969 vyhrál první ze svých tří Velkých pardubických v sedle s Václavem Chaloupkou sedmiletý ryzák Korok, kůň, který měl skončit v salámu.
Korok byl odmala vlastně odepsaný kůň. Narodil se s vrozenou tělesnou vadou, pravou přední nohu měl v kloubu vytočenou.
A co víc, při odchovu trpěl vážným katarovým onemocněním, a tak ho s několika dalšími koňmi čekala cesta na jatka.
V tu dobu se však přijeli do Motěšic, kde byl Korok odchováván, zajímat o koně ze Státního statku Židlochovice. Na nákup moc peněz neměli, vybrali si dva koně, ale chtěli slevu, neboť jeden z nákupů nebyl stoprocentně zdráv. „Dáme vám třetího za cenu masa, za tři tisíce. Souhlasíte?“ tak zněl dotaz prodávajících. Kupující kývli a na Koroka se usmálo štěstí. Místo cesty poslední se vydal na pouť za slávou.
Na farmě v Šinkvicích, kde měli Židlochovičtí koně, se potkal s Václavem Chaloupkou. „Je to jednoznačné, Korok byl můj životní kůň. Samozřejmě si na něj vzpomenu, vždycky když přichází podzim, čas Velké pardubické nebo čas dušiček,“ říká Chaloupka.
První dostih vyhrál Korok ve čtyřech letech a o rok později ze šesti startů ani jednou neprohrál. To už Chaloupka tušil, že má dobrého koně: „Byl charakterní a bojoval, nikdy se nevzdal.“ Tři vítězství v letech 1969, 1971 a 1972 udělaly z Koroka jednoho z nejslavnějších koní historie Velké pardubické.
„Korok byl už před startem ve Velké pardubické velmi populární, a tak ho jely povzbudit do Pardubic dva autobusy od nás, ze Židlochovic a Těšan,“ vzpomíná Chaloupka. „Potom, co
vyhrál, byl nejslavnější.
Dokonce jsme ho chodili předvádět na fotbalové zápasy. Když byla u nás ve vesnici nějaká sláva, tak byl taky předveden, popularitu měl opravdu velkou, a dokonce mu přisuzovali lidské vlastnosti.“ Nebylo se co divit, v roce 1968 se Velká pardubická nekonala kvůli invazi sovětských vojsk a o rok později Korok porazil zástupce sovětské ekipy. Chaloupka dnes žije v okolí Prahy, ale na Moravu stále jezdí. Občas se zastaví i u výběhu mezi Těšany a Šinkvicemi, kde má Korok pomníček.
„Je to kraj, kde jsem se narodil, teď tam jezdím za mámou a také se stavuju za Korokem,“ říká Chaloupka. „Jsou tam uvedena jeho vítězství ve Velké pardubické a to, kdy byl zvolen koněm roku.“
Kdysi odepsaný kůň vyhrál za kariéru 25 dostihů, majitelům vydělal tři čtvrtě milionu korun, což byly tehdy obrovské peníze. Byl to chytrý kůň a Chaloupka mu přezdíval Profesor. Ti dva se rozloučili ve stáji v Šinkvicích v létě 1984.
„Jel jsem tehdy ze Slušovic do Vídně, spěchal jsem, ale jel jsem kolem odbočky ke stáji a najednou mi vnitřní hlas řekl, zastav se u něj. Zabrzdil jsem a jel jsem za Korokem do stáje,“ líčí Chaloupka. „Vešel jsem do boxu a připadal mi hodně smutný. Měl smutné oči a mně se v očích objevily slzy. Na tu chvíli nikdy nezapomenu.“ To odpoledne Korok ve výběhu tak špatně šlápl, že si zlomil krček v kyčli a musel být utracen.
Kraj, který tak proslavil, ale na něj nezapomněl.
„V Těšanech zřídili muzeum a mají tam i jeho podkovy,“ popisuje Chaloupka a dodává: „Dlouho chátrající statek v Šinkvicích byl také zachráněn a dnes tam najdete Restauraci u Koroka, kde výborně vaří.“
