Mašina na zkázu Bonjasky: K1 není o násilí
Nosí růžovou košili a bílé kalhoty. Mluví slušně a absolvoval kurz etikety. Remy Bonjasky je přitom nejlepší gladiátor. Nejlepší na světě. Dokonalá mašina na zkázu. Úřadující šampion srovnávacích zápasů K-1. Ty každoročně hledají nejkomplexnějšího bijce napříč styly.
Nizozemský sympaťák je ale slušňák, pravý opak Mika Tysona. Nyní přijel jako host do Brna, kde se dnes v Bobycentru (od 18.00) uskuteční galavečer Návrat Gladiátorů.
Říká se vám „Létající gentleman“. Myslíte si, že bojovník v tak tvrdém sportu může být opravdu gentleman?
„Samozřejmě, podívejte se na mě. (pohladí si růžovou košili) Pokud chcete patřit k nejlepším, musíte se chovat slušně. Náš sport není o násilí. O tvrdosti ano, ale musíte mít velký respekt ke každému. Ať je to soupeř, nebo jakýkoli jiný člověk. Kdo to nemá, končí špatně. Proto se vedle bojování učím i dobrou etiketu.“
Tím narážíte na poslední finále, které jste vyhrál díky tomu, že vás soupeř Badr Hari napadl na zemi a byl diskvalifi kován?
„Přesně tak. Badr Hari je jeden z nejlepších bojovníků. Má skvělou techniku a je hodně tvrdý, jenže mu právě chybí sebekontrola.“
„To ne, Mike Tyson byl desetkrát lepší než on. Za sebe mohu říci, že mě vždy velmi motivuje, když proti Harimu zápasím. Vidím, jak si chce vybíjet v ringu zlo a já ho vždy toužím zklidnit.“
Letos se s ním v prosincovém finále můžete potkat znovu. Jaké jsou vaše šance vyhrát počtvrté?
„Vždy je velmi těžké bojovat proti nejlepším a vyhrát celý turnaj. Nepamatuji si zápas, který by byl lehký.“
Semi Schilt, jeden z vašich možných soupeřů, měří 215 centimetrů a váží 150 kilogramů. Už dvakrát jste s ním prohrál. Je vůbec možné takovou horu porazit?
„Jednou mě dokonce knockoutoval, ale časy se mění. Bude to těžké, ale pokud se spolu utkáme, jsem připraven mu to vrátit.“
Pro mnoho lidí je K-1 hlavně přehlídka monster. Americký fotbalista Bob Sapp vážil 170 kilogramů, Korejec Hong Man Choi zase měří 220 centimetrů. Není váš sport spíš cirkus?
„Víte co, každý sport potřebuje nějakou zajímavost a tito lidé jsou zajímaví. Třeba nemají takovou techniku a bojové schopnosti jako ti nejlepší, ale nahrazují to právě těmi proporcemi a dělají show. Je to o reklamě a zápasníci musí být zajímaví, aby přilákali diváky, kteří se jinak o K-1 nezajímají. Proto jsou tyto zápasy dobré. Každopádně v Japonsku to tak funguje. Lidé tam milují velké zápasníky sumó a K-1 jim nabízí novou alternativu.“
Myslíte si, že tyto srovnávací boje umí určit, kdo je nejlepším bojovníkem světa?
„Šanci zápasit dostane každý bez rozdílu váhy a stylu, jen s určitými omezeními, která se snaží najít kompromis mezi všemi bojovými sporty. V našem sportu se nejvíce prosazuje kick-box, karate a hlavně thajský box, což je můj styl.“
Jaké šance dáváte zápasům K-1 v Česku, kde jde zatím o okrajovou záležitost?
„V Čechách zatím nemáte žádnou hvězdu, což je hlavní důvod k tomu, aby se o K-1 začali lidé zajímat, ale časy se mění. Vaši bojovníci rostou, zázemí začíná být profesionální a za pár let se spolu třeba utkáme.“
Trénujete s nadějným Čechem Tomášem Hronem, který za vámi jezdí do Nizozemska. Má šanci se v K-1 prosadit?
„Má skvělou techniku, jdou mu dobře nízké kopy. Trénovali jsme spolu celkem dost a je v dobré kondici. Jeho páteční zápas proti Ashwinu Balrakovi, což je vycházející nizozemská hvězda, bude zajímavý. Tomáš určitě odvede velice dobrý výkon.“
Jak těžká bude obhajoba ve finálovém turnaji, který se každý rok koná v Tokiu před sedmdesáti tisíci diváky?
„Do osmičlenného pavouka postoupí vždy tak skvělí bojovníci, že vyhrát může každý. Důležitá je příprava, musí se povést na sto procent a musí se vám vyhnout zranění, která jsou v tomto turnaji běžná. Těžké to bude. Nepřipravujete se jen na jednoho soupeře, ale na sedm, protože každého můžete potkat.“
