Psí maso k jídlu, švábi v pokojích a smog, v němž jste celý den jako v šeru. I to zažívají moderní pětibojaři v Číně, kde začalo mistrovství světa na luxusním stadionu uprostřed ničeho. Česko reprezentuje i David Svoboda, který si ve čtvrtek našel čas a odpovídal na vaše dotazy.
|
Pětibojařům nabízejí v Číně místní lahůdku
Na papírku na švédském stole bylo napsáno dog meat, tedy psí maso. „Ve chvíli, kdy to všichni přestali jíst, cedulku schovali, aby to aspoň někdo jedl,“ líčí evropský šampion v moderním pětiboji David Svoboda. Fígl nezabral.
„Tak maso začali dávat do pizzy, kterou stejně nikdo nejí. Ono je docela charakteristické, má takové chloupky.“ Svobodův parťák Ondřej Polívka si tak nabírá většinou jen nudle. „Tam je jistota, že psí maso nebude. Je i v závitkách.“
Závodníci letěli do Číny kvůli aklimatizaci už minulý týden, a tak přivítali, když druhá část výpravy dovezla z domova nejen různé sladkosti. „Celozrnný chleba, sušenou šunku, müsli tyčinky,“ říká reprezentační trenér Jakub Kučera. „Jídlo i nápoje nakupujeme.“
Nechce riskovat tím, že by jeho svěřenci před nejdůležitějším závodem jedli stravu z místních surovin, na které nejsou zvyklí. „Standard ubytování je nejhorší za posledních deset až patnáct let.“
Pětibojařský kouč se exotických destinací děsí kvůli zdravotním problémům v minulosti, a tak mu není dobře, když návštěvy v jeho pokoji zabíjejí švábi.
„Ale čínská kultura je jiná. Pro ně brouk na pokoji není problém, pro nás jo,“ připouští. Svoboda při zmínce o havěti se smíchem odvětí: „Švábi jsou malí, milí, hodní, neruší. Necháme se jimi vybičovat na závod, mají prý dlouhá tykadélka.“
Ubytování mají závodníci padesát minut jízdy taxíkem od centra města Čcheng-tu v jihozápadní Číně. „Pokud si někdo představuje konec světa, tohle je ještě kousek dál,“ říká Kučera.
Ale další hodinu cesty úzkými uličkami, ze které se dělá špatně, zabere cesta do supermoderního areálu, kde dnes proběhne kvalifi -kace. Aréna pro tisícovky diváků je stavbou pro budoucnost, v níž mají kolem vyrůst domy.
Zatím jsou tu rýžová pole a industriální zóna. „Ale vzduch je čistší než ve městě. Smog je deprimující. Jako polární noc ve Finsku,“ říká Polívka.
Kučera si spočítal, že pětibojařské centrum stálo 2,6 miliardy korun.
„Ale na to, jaké peníze do něj dali, mají sportoviště obrovské nedostatky, které mohou ovlivnit soutěž.“ Stoly na střelnici jsou o deset centimetrů nižší než obvykle, takže vyhovují čínským závodnicím, zatímco čahouni se při zvedání a nabíjení zbraně budou muset více ohýbat. Nicméně odpovídají dolní hranici pravidel.
Zato běh hrozil zraněními. Organizátoři totiž až pozdě zapustili do trati trávník z 20 centimetrů velkých „dlaždiček“. „Je nerovná, nespojená. Technický delegát ji nepustil. Rozum zůstává stát. Místo aby trať první den zválcovali, byli tam dva borci, kteří měli mezi sebou asi pětimetrové prkno a temovali ji. Zdálky se tam krásně vine kilometrová trať, ale je o kotník,“ líčí Kučera.
Nedělá si iluze, že by se stesky účastníků donesly i ke generalitě pětiboje, která je ubytována v hotelu ze standardního řetězce v centru města. „Asi je nějak slyšet budou, ale otázka je, jakou budou mít váhu,“ říká Kučera.
Přitom věřil, že už se nebude opakovat fiasko z olympiády, během níž příšerný parkur s jinak vychovanými a skákajícími asijskými koňmi přeházel pořadí.
Pod kopyty Chunchuna zmizela i Svobodova naděje na zlatou medaili. „Koně jsou hodně podobní, ale doufám, že parkur tady bude korektnější díky počasí. Mám trochu lepší než z Pekingu, ale závodníky čeká hodně těžká práce."
