PŘÍMO Z MELBOURNE | Jednadvacetiletá Denisa Allertová zvažovala, jestli se do Melbourne vůbec vydat. Místo kvalitní přípravy stále řešila potíže břišním svalem. Nakonec na Australian Open odletěla a přes tři utkání v kvalifikaci se protloukla poprvé do hlavní grandslamové soutěže. A ani v ní se 107. hráčka světa nezastavila, Švýcarku Rominu Oprandiovou přemohla hladce 6:0, 6:2 za 51 minut.
Šlo to až příliš rychle, že?
Ani jsem to nečekala. Poprvé v životě jsem hrála na grandslamu hlavní soutěž, nervíky tam byly. Ale jsem ráda, že jsem se vydržela koncentrovat celou dobu. Protože soupeřka vypadala, jako...“
...jako by nechtěla hrát?
„Asi tak nějak. Celý zápas vypadala zvláštně. Netušila jsem, jestli zápas skrečuje. Proto to bylo těžší na psychiku. Musela jsem se soustředit na sebe, na každý míč.“
První grandslamová výhra. Přišlo dojetí?
„Jo jo. Ke konci na mě přišla nervozita. Snažila jsem se nemyslet na konec. Potřebovala jsem pět mečbolů, psychika zapracovala, i když soupeřka zrovna zahrála dobře. Uklidňovala jsem se, že to zvládnu. A naštěstí jsem to zvládla. I když myslím, že mamka i babička doma trochu trpěly.“
Už jste spolu mluvily?
„Ano, hned po zápase. Mamka říkala, že našla nějaký přenos na internetu. Babička to neumí, sledovala aspoň vývoj skóre.“
Znáte se s Terezou Smitkovou?
„Odmala. Bavíme se, píšeme si. Půjdu jí teď fandit na zápas.“
Pamatujete, jak loni ve Wimbledonu došla z kvalifikace až do osmifinále?
„Moc dobře. Zkusím ji tady napodobit. Dám do toho všechno. Terezin příběh je velká inspirace.“
K tomu je třeba vyřadit nasazenou Francouzku Alize Cornetovou.
„Což bude hodně těžké. Ale budu bojovat, co to jde. Uvidíme, třeba to vyjde.“
