Kouč Kotyza: Vaidišové bych nepomohl

Přitom k němu sám aktivně přispívá ještě jako člen fedcupové reprezentace. Hráčky trénuje i v Brně před víkendovou bitvou proti USA a tvrdí: „Tým má ohromnou vůli. Šanci na finále cítí a jde po ní.“

O mužstvu pro Davisův pohár se ví, že jej týmová soutěž vždy mimořádně motivuje. Je tohle patrné i na ženském týmu?
„Můžu snad mluvit za všechny holky, že když se sejdou společně, vůli uspět mají ohromnou. Cítí šanci někam se dostat a mají vůli to vyhrát. Druhá věc je, jak se to pak přenese na kurt a jestli si toho třeba lze všimnout. Vnější projev, jak se kdo tváří a jak chodí po kurtu, a vnitřní odhodlání, to jsou dvě věci. A to odhodlání holky mají.“

Nakopává je Fed Cup k větším výkonům než na turnajích?
„Třeba Petra (Kvitová) se dokázala minule proti Španělsku úplně vyždímat, emočně i fyzicky. Pak na to doplatila na dalším turnaji, kde 1. kolo jasně prohrála. Lucka (Šafářová) ten víkend taky hrála skvěle. Iveta (Benešová) zachránila vloni baráž v Izraeli. Diváci možná právě se Španělskem viděli, že nevyhrála, ale beru to tak, že nebýt jí, tak tady ani nejsme. V Izraeli musela podržet druhý den a ona to dokázala fantasticky.“

Benešová jde stabilně nahoru. Změnila se na kurtu, nebo v hlavě?
„Rozdíl ve hře není tak velký. Když se podíváte, jak hrála před dvěma lety a letos, nepoznáte moc. Víc si věří, má kvalitní přípravu s Jirkou Fenclem a my jsme se dali dohromady na turnajích, kde víc očí víc vidí. To jsou kolikrát detaily, které ze 4:6 ve třetím setu udělají 6:4, a když se takových zápasů sejde víc, udělá to úplně jiný celek. Takže díky tomu i déle podrží zápas, v němž se dřív lámala, je stabilnější.“

Zmínil jste, že se nelze dívat na to, jak se kdo tváří na kurtu. Ale právě u Benešové to byla vždycky otázka. Poznáte, kdy ji tenis baví a kdy se jen tak nezúčastněně tváří?
„Já jo. Ne podle tváře, ale podle reakcí, když se bavíme. Když reaguje jinak než obvykle. To jsou ale věci, které nechci říkat.“

Nestává se ale moc často, že by ji tenis nebavil, že?
„To je pravda, spolupráce je mnohem snadnější, než byla pro některé trenéry v minulosti. Nevím, jestli je to dané jen výsledky, nebo tím, že je spokojená v osobním životě, ale faktem je, že konfliktních situací je tam minimum. Když je spokojená v soukromí, lépe se s ní spolupracuje i na taktice a dalších věcech.“

Dobře, ale co s ní děláte jinak vy?
„Svůj vliv bych nepřeceňoval, to jsou takové střípky. Když jsou dohromady s Petrou, dobře se doplňují v tom, jak jsou odlišné. Oběma jim to myslím svědčí. Není to úplně standardní věc, aby měl jeden trenér dvě hráčky, ale zatím jim to svědčí a nebudeme to asi nijak měnit.“

Zůstanete s oběma?
„Jak říkám, zatím to funguje. Program je skoro stejný, jde to stíhat, navíc teď je před důležitým zápasem Fed Cupu a chceme to nechat v klidu. Pokud by se podařilo postoupit do finále, nebylo by dobré narušit tu chemii.“

Pořád se nechodíte dívat na jejich vzájemné zápasy?
„Hrály spolu dvakrát a viděl jsem minimum. Nebylo by to dobré. Nemůžu dělat koučink na kurtu po setu, který bych normálně dělal, protože to by ta druhá hned koukala, co se to děje. Když hráčka hledá mezi výměnami očima trenéra v boxu, taky by to nevypadalo dobře. Ale jinak nám to klape, holky vědí, že je nedělím na jedničku a dvojku.“

Oba ty duely vyhrála mladší Kvitová. Jak to Benešová nese? Nežárlí?
„Řekl bych, že ne. Iveta samozřejmě nerada prohraje, ale co se týká Petry, nemá s ní jediný problém. Byla shoda náhod, že tak blbě vyšel los. Iveta je vyrovnaná holka, která ví, že Petra má kariéru před sebou, a tohle neřeší. Soustředí se sama na sebe.“

Začíná být Benešová vítězným typem, nebo zůstane na turnajích věčnou finalistkou?
„Podle statistik má finále hodně, ale nemyslím si, že nedokáže vyhrát. Někdy chce tak hodně, až se zablokuje, a pak taky je třeba vidět, že ve finále už jsou vynikající soupeřky. Někdy prostě není v jejích silách je porazit. V šestadvaceti je nejvýš na žebříčku, co byla, což je slušné. Navíc hráčky nahoře už jsou jiné než ona, jsou silové, s vynikajícím servisem. Ona to nahrazuje jinde, taktikou i herní inteligencí, a vede si dobře.“

Vraťme se k vám jako modeláři úspěchů českých tenistek. Cítíte se tak?
„Já víc než deset let pracuju v Prostějově, kde koncentrace kvalitních lidí je vysoká. Pak je na vás, jak si poradíte. V jednu dobu skončila generace, končící Kordou a Novotnou, měli jsme hráče v Top 10. K tomu jsme teď ještě kus a snažíme se mačkat maximum. Iveta se k němu blíží, nevím přesně, kde je její strop, ale jde k němu. Petra to má ještě před sebou.“

Má právě Kvitová šanci dostat se z této várky reprezentantek nejvýš?
„Já bych to přál všem, ale už jen kvůli tomu, že je takto odolná a psychicky bytelná, tak má.“

Když takhle pomůžete jiným, co myslíte, pomohl byste v krizi i Vaidišové?
„Tak to ne.“

Proč?
„Nicole byla odmala v péči jednoho trenéra, ještě to byl její táta. Mezi nimi se vytvořil systém nejen přípravy, ale i komunikace, na který ona je zvyklá. Na krátké podněty, pokyny. Tomu jiný člověk nemůže porozumět. Byl jsem přesvědčený, že Felgate, i když pracoval i s Henmanem, nemá šanci s ní uspět. A stejně tak jsem přesvědčený, že jedinou šanci, jak ji vrátit zpět, má Kodat.“