Je českým tenisovým objevem roku. Kvůli jejímu obouručnému forhendu i bekhendu jí můžete přezdívat „česká Selešová“. Po postupu do finále ve Štrasburku zvládla Lucie Hradecká, skvostně i premiéru na grandslamovém turnaji.
Vítězství nad Rakušankou Meusburgerovou bylo drtivé, rychlé, udivující.
Vypadala jste, jako byste ani neměla z premiéry nervy.
Ale to víte, že nervy byly. Hlavně na začátku druhého setu a také na konci zápasu. Snažila jsem se ale hrát, jako kdybych nebyla na French Open, ale na normálním turnaji. Je skvělé, že se mi to povedlo.
Prožíváte nejkrásnější dny kariéry?
Určitě jsou nejhezčí. Nikdy jsem nehrála tak dobře, snažím se užívat si to. Určitě jsem si nemohla dát lepší dárky k narozeninám. Navíc mám od pondělí nejlepší žebříček.
Jaké jsou důvody, že jste najednou vyletěla nahoru?
Hodně lidí mi říkalo, že mám hru na 80. místo světového žebříčku. Ale dělala jsem ve dvouhrách
Jak jste se dostala k tomu, že hrajete všechny údery obouručně?
Tenis mě učili ségra s taťkou, když mi bylo asi pět let. Tehdy jsem neměla sílu, moc jsem se k míčkům nevytáčela, tak mi řekli, ať zkusím pinkat obouručně. Odté doby jsem hru nezměnila.
Čili to nemá nic společného s vaším vzorem Monikou Selešovou?
Tu jsem obdivovala asi proto, že alespoň někdo hrál tenis stejně jako já. (směje se)
Jaké má obouručná hra z obou stran největší výhody a nevýhody?
Výhodou je určitě větší síla. Můžete hrát větší koule. Nevýhodou je, že dosáhnu o metr méně, než kdybych hrála jednoručně. Je to tedy náročnější na běhání a kondici.
Sledujete, které tenistky se prezentují stejným stylem jako vy?
Hodně Asiatky, ty ale ještě přehmatávají. Já mám pravou ruku stále dole. Nejznámější je asi Francouzka Bartoliová (finalistka Wimbledonu 2007).
Není váš skok kupředu pro vás až zázračný? Najednou jste 67. na světě.
To si zatím ani neuvědomuji. Počkám si, až se dostanu domů a tam mi snad vše dojde.
Dlouho se o vás vědělo, že jste dobrá deblistka.
Ale nikdy jsem si nepřipadala jako specialistka do čtyřhry. Spíš mi debl měl pomáhat do dvouhry.
Neříkala jste si někdy, že na úspěchy čekáte už dlouho?
To tedy ano! Zrovna před Štrasburkem jsem seděla domapo jednom tréninku a říkala si, že můj tenis nikam nevede. Ale naštěstí mě to rychle přešlo a už jsem se zase těšila na trénink. Tohle je pro mě ednou fantazie.
Čeští fanoušci toho o vás moc nevědí. Co je vaše největší zbraní?
Servis a forhend.
A slabinou?
To si nechám pro sebe.
