PŘÍMO Z NEW YORKU | Pod noční newyorskou oblohou a před čtyřiadvaceti tisíci diváky na stadionu Arthura Ashe, kteří jí projevovali větší náklonnost než španělské vítězce Wimbledonu, prožila Petra Kvitová zatím největší triumf své druhé kariéry. Po čtvrt roce od návratu se poprvé střetla se skutečnou hvězdou, světovou trojkou Garbině Muguruzaovou. A v některých fází druhé sady dělala z největší favoritky US Open pouze snaživou juniorku. Ranařka z Fulneku zářila na největším ryze tenisovém stadionu světa a triumfovala 7:6 (3), 6:3.
„Tohle je velký happy end,“ pravila po zápase. Slovo konec ještě není na místě. Ve čtvrtfinále, které je Kvitové maximem v New Yorku, se pokusí o repete nedělní noci. Tentokrát proti americké legendě Venus Williamsové.
Máte toho již mnoho za sebou. Jak velký moment ve vaší kariéře jste právě teď prožila?
„Tohle je ale jedna z významných částí mého návratu. Snila jsem o okamžiku, že zase svedu takový velký zápas na velkém kurtu proti skvělé hráčce. Byla to jedna z velkých motivací, proč jsem se vracela. V koncovce se mi tohle všechno dostalo do hlavy, začala jsem být stažená. Letos jsem se ještě s tak dobrou hráčkou neutkala, tenhle zápas pro mě byl vážně výjimečný.“
Hned ve druhém turnaji po návratu jste v Birminghamu získala titul. Je tažení US Open ještě víc?
„Řekla bych, že tady je to neuvěřitelnější než v Birminghamu. Tam jsem neporazila žádnou top hráčku. Dneska jsem porazila Garbině, což je úplně něco jiného. Ale hlava se mi z toho netočí, jsem nohama na zemi a turnaj pokračuje.“
Newyorské publikum je specifické, vás však podporovalo víc než soupeřku, která je teď hodně v kurzu. Registrujete, že vám dnes lidé přejí víc?
„Přijde mi to tak. Nejenom na kurtu, ale třeba i když jdu z tréninku. Teď jsem byla v televizi a lidi křičí, jak jsou rádi, že jsem zpátky. Je to jiné a hlubší, což dnes bylo vidět hlavně při mečbolech, kdy začali fanoušci skandovat. To bylo krásné.“
Kdybyste se vrátila jen pro tenhle jediný zápas, stálo to za to, že?
„Když jsem měla ruku v dlaze a viděla zápasy na centrálním kurtu při Australian Open, tak mi nebylo úplně nejlépe. O to víc jsem byla dnes nervózní před zápasem, těžko jsem se rozhýbávala. Ale byl to krásný zážitek. Přijdete na stadion v úplné tmě a světlo září jenom na vás, pak se rozsvítí a vy vidíte, kolik lidí sedí na tribunách. Tady to je úplně něco jiného než na ostatních grandslamech.“
Opakujete, že každé utkání berete jako bonus a jdete do něj s pokorou. Neozývá se ve vás už ale taky duše sportovce? Jste ve čtvrtfinále, na tři výhry od titulu. Nezačíná ve vás hořet touha turnaj „docvaknout“?
„Nedávejte na mě žádný tlak, vůbec nehořím. (smích) Jsem tady teprve podruhé ve čtvrtfinále, podruhé v druhém týdnu. Přijela jsem sem zkusit první kolo, pak druhé, jdu postupně. Teď jdu zkusit čtvrtfinále. Ať to dopadne jakkoliv, už čtvrtfinále je dobrý úspěch.“
