Plíšková hraje čtvrtý turnaj v řadě. I proto jsem postoupila, řekla
Nejlepší sezonu na trávě hraje letos Karolína Plíšková. Po titulu z Nottinghamu a sobotním finále v Eastbourne zvládla i vstupní duel Wimbledonu, čímž povýšila bilanci z posledních zápasů na 10:2. Nejdřív však musela přežít vypjatou koncovku. Belgičanka Yanina Wickmayerová počastovala českou favoritku ve druhé sadě kanárem, ta však nakonec přežila 6:2, 0:6, 8:6.
Byl to na první kolo těžký los a zvlášť náročný zápas, že?
„Docela jo. Ona se dostala do laufu, k čemuž jsem pomohla i já. První set byl hladký, hrála jsem solidně, ona dělala dost chyb. Potom mě lehce brejkla, dostala game zadarmo. A to ji vrátilo do zápasu.“
Ve třetí sadě se strhla velká řež. Co ji rozhodlo?
„Bohužel jsem to nedoservírovala za stavu 5:4. Trochu smolně. Ale hlavně, že jsem první kolo přežila.“
Hrajete čtvrtý turnaj na trávě za sebou. Podepsal se na vás náročnější program?
„Určitě ne. Nejsem unavená. Jsem spíš zápasový typ. První týden na trávě jsem byla dost rozsekaná, ale už jsem si na ten jiný pohyb zvykla. Za ty zápasy jsem ráda, nevyměnila bych je za nic. Možná mi ta rozehranost dneska vyhrála v závěru pár rozhodujících balonů.“
Na trávě máte letos bilanci 10:2, čerpáte z ní sebevědomí?
„Tolik vítězství jsem nikdy neměla. Povedly se mi dva turnaje, v Birminghamu jsem vypadla v prvním kole s Bárou Strýcovou, ale zase jsme spolu vyhrály debla. Mám toho spoustu nahráno, jsem v rytmu.“
Cítíte se na trávě nejlépe v životě?
„Asi jo. Makám na kondici, abych se při úderech dostávala níž a níž. Trošičku jsem se posunula. Myslím si třeba, že v příštím kole budu hrát daleko líp.“
Pořadatelé vaše utkání nechali mimo program s tím, že ho zařadí navečer podle vývoje na největších dvorcích. Jak obtížné bylo čekání?
„Připadalo mi to zbytečné. Asi si mysleli, že se uvolní centrkurt. Ale nakonec hrozilo, že nám zápas přeruší za stavu 6:6 ve třetím setu. To by bylo dost nepříjemný. Přitom byly dlouho volné jiné kurty, na které jsme mohly jít hrát dřív. Od tří jsem byla v areálu, nastupovala jsem až v sedm. Ale hlavně, že to dopadlo takhle.“
