PŘÍMO Z LONDÝNA | Při nástupu na hlavní kurt All England Clubu se Petra Kvitová dočkala ohromného aplausu. Její návrat po těžkém zranění ruky (bránila se při přepadení v Prostějově) sleduje celý svět. A všichni uznale tleskají tomu, jak 27letá lvice s raketou válí. Česká tenistka uspěla i v prvním kole Wimbledonu, což byl první cíl, který si pro její oblíbený turnaj v Londýně stanovila.
Jak jste se cítila při nástupu na centrkurt, kdy vám fanoušci dlouho tleskali?
„Nádherně. Co jsme vstoupily na kurt, tak fanoušci mi přišli jiní, než je znám z předchozích let a musím říct, že mě to moc potěšilo.“
Dostavil se pocit štěstí, že jste zpět na hlavním dvorci?
„Jo, hned jak jsme přišly, tak to bylo víc emotivní a když jsem doservírovala zápas, tak mi to přišlo taky hezký.“
Sdílíte pocity s lidmi z vašeho boxu, kde jsou rodiče i pan doktor?
„I pro ně to je speciální. Nejvíc emotivní to bylo v Paříži, kde to všechno začalo. Rodinu jsem tady měla i v předchozích letech a musím říct, že mě naši překvapili, protože jsem je zvala do Paříže, což bylo týden předtím. Než se tam jelo, tak mi taťka oznámil, že mi věřili natolik, že budu hrát ve Wimbledonu, že už si měsíc dopředu koupili letenky a hotel. To bylo hezký, že mi takhle věří a já mám tu víru zděděnou po nich."
Proběhnou nějaké oslavy?
"Dnešní zápas se asi úplně slavit nebude. Všechny jsme pozvali na barák, bude grilovačka, přípitek, ale jsem pořád v turnaji a nechám to na klukách, ať se o to postarají. Od dne, kdy jsem se vrátila, tak to prožíváme všichni o dost víc, než předtím. A i pan doktor, z kterého nervy konečně spadly, jak mi několikrát psal, tak už si to užívá trošku jinak. Teď ale říkal, že má zase nervy z toho, jak hraju.“
Protahujete operovanou ruku nějak speciálně?
„Musím ji protahovat, protože má tendence se stahovat, jak držím křečovitě raketu, během zápasu si ji musím natírat, aby neklouzala. Po zápase ji leduju, masíruji jizvy. Teď momentálně moc necvičím, protože tenis dává ruce docela zabrat. Zacvičím si, když mám volno.“
Jak dlouho to zabere?
„Leduju patnáct minut, pak zábaly na jizvy, aby se změkčily, což je dalších dvacet. Když ruku masíruju, to je tak půl hodiny. Celkově tím strávím zhruba hoďku a půl.“
Dáváte si bacha na vaše tělo, aby přechod k zápasům na trávě byl plynulý?
„Je to trošku jiné, jak nemám za sebou tolik zápasů, v přípravě to nenatrénuju a tělo dostává s nervy víc zabrat. Pocítila jsem to na sobě na turnaji v Birminghamu. Začátek tam byl těžký, než jsem to rozhýbala, nějaké bolístky tam byly. Proto jsem se odhlásila z Eastbourne, tělo to neustálo. Víc z trávy bolí spodní záda a zadek z doskakování. Jak je povrch měkký, tak se musí pořád cupitat a tělo dostává zabrat jinak, než je zvyklé. Opečovávání je stejné, jako jinde - masáž, ledová vana s prohřátím. Procedura potom je podobná, jen zabere víc času.“
Ze sportovního hlediska vás zápas uspokojil?
„Moc ne, ale na druhou stranu jsem vyhrála ve dvou setech. Někdy jsem na sebe moc přísná, takže to takhle nemůžu brát, ve druhém setu jsem začala líp servírovat, ale ke konci jsem byl unavenější, kurt mi přišel pomalejší a měla jsem problém s timingem. Soupeřka mě překvapila, jak hodně dobře hrála.“
Říkala jste, že do turnaje jdete s cílem vyhrát první zápas, teď to posouváte dál?
„Teď jdu na ten druhý. Přijela jsem na tenhle zápas, ten se povedl a doufám, že teď to bude příjemnější, že to trošku opadne. Přeci jen očekávání z prvního zápasu je vždycky složitější. Ale všechno jsem to zvládla docela dobře a jdu dál. Beru to zápas od zápasu, favority nebo nefavority úplně neřeším.“
Jak vám bylo po prvním gamu, do kterého jste vstoupila špatně?
„Ani si moc neuvědomuju, že by na mě nějaká deka byla. Rozcvičila jsem se, všechno dobrý, už jsem chtěla jít hrát a všechno se s deštěm zdržovalo. Mě to nepřišlo, že bych najednou nešvihla, nebo nevyskočila, ale stalo se. Najednou to bylo 0:1 s třema deblama a ona ještě dobře podává, má takový chlapský servis. Nebylo to nic příjemného, ale své druhé podání už jsem ustála a pak už to bylo dobrý.“
