Wimbledon má svá pravidla, takže se tříletý Stefan včera při finále nemohl na svého tatínka Novaka Djokoviče dívat přímo z ochozů centr kurtu. Když ale Djokovič dával přímo na hřišti vítězné interview, Stefan se objevil na tribuně. „Bylo to pro mě extra neobyčejné,“ usmíval se Djokovič.
Kam ze svých čtyř wimbledonských vítězství tohle řadíte?
„Když jsem vyhrál v roce 2011, když jsem se stal světovou jedničkou, během pár dní se mi splnily všechny sny. Je opravdu těžké porovnat letošní vítězství a trofej s těmi z dalších tří turnajů, protože každé bylo jiné. Ale kdybych měl vybrat jedno, tak to první a pak letošní rok, protože můj syn byl na vítězné ceremonii.“
Jak vás ovlivnilo otcovství?
„Nemluvil jsem o tom, ale pro letošní Wimbledon to pro mě vlastně byla jedna z mých největších motivací, jestli ne úplně největší. Vizualizoval jsem si moment, kdy s ním (Stefanem) moje žena přichází do ochozů. Je to těžké popsat. Nikdy se na můj zápas přímo z tribuny nedíval. Doufal jsem, že Wimbledon by tím turnajem mohl být, protože už je dost velký, aby vydržel třeba třicet minut v klidu.“
Na zápas se ale nedíval…
„Jsou tu zvláštní pravidla, která musíme respektovat. Není dovoleno, aby se dívaly děti pod pět let, a jemu ještě pět nebylo. Myslím, že Roger měl své dcery a syny také při ceremoniích, když vyhrál, takže jsem doufal, že se jí bude moct zúčastnit i Stefan. Nebyl tam, až do momentu, kdy jsem šel dělat rozhovor. Moment, kdy vešel, si ve svém srdci ponesu navždy.“
Slavíte velký comeback po dvouletých problémech, kolik času po lednovém návratu k turnajům vám vzala snaha dostat se zpátky do formy?
„Trvalo to hodně turnajů. Abych byl upřímný, nemohl jsem si pro comeback vybrat lepší místo. Wimbledon byl pro mě vždycky zvláštním turnajem, stejně jako pro mnoho ostatních hráčů. Už jako sedmiletý kluk jsem snil, že ho vyhraju. Z různých materiálů jsem si vyrobil wimbledonské trofeje.“
Teď už máte čtyři skutečné a navíc jste zpátky v Top 10, čekal jste, že to půjde tak rychle?
„Naučil jsem se, jak být trpělivý. V únoru, když jsem musel na operaci s loktem, jsem byl opravdu netrpělivý. Chtěl jsem se vrátit co nejdřív. V Indian Wells a v Miami jsem stále cítil jistý diskomfort. Pokračoval jsem, i když mě od toho všichni zrazovali. Neuměl jsem si představit, že bych byl dalších šest měsíců mimo túru. Takže jsem nečekal, že budu ve vrcholné formě tak brzy už ve Wimbledonu. Kdybyste se mě zeptali na Roland Garros, asi bych pochyboval. Na druhou stranu je ve mně vždycky část, která věří ve své schopnosti.“
Související články
