Andy Murray proměnil finálový mečbol a ukončil jednasedmdesátiletý britský půst na travnatém turnaji v Queensu. Pak se rozběhl k lóži a k překvapení všech nepolíbil přítelkyni Kim Searsovou, nýbrž svou matku Judy.
Nakrátko ostříhaná dáma a kdysi málo úspěšná tenisová profesionálka teď hrdě sklízí komplimenty, jak výjimečného syna vychovala.
Jméno Judy Erskinová ve velkém tenise vlastně nikdy příliš neznamenalo. Jistě, ve Skotsku tehdy nebylo lepší tenistky, na světové scéně ale takových běhaly spousty. Ambiciózní, ale nevýrazná hráčka, jež neměla koncový úder a vynikala pouze skvělým pohybem a neumdlévajícím vracením míčů na druhou stranu sítě, nastupovala v pozdních 70. letech, dřevní éře tenisu.
„Neměla jsem žádný pořádný úder, ale moje vášeň pro tenis byla velká. Nevím, jestli jsem kdy v životě zahrála vítězný úder, ale dokázala jsem soupeřky pořádně unavit," vzpomíná.
Začala pracovat jako sekretářka ve sklářské firmě, jako pojišťovací agentka, manažerka v obchodním domě, a dokonce jako dealerka automobilů. Pak se z Judy Erskinové stala Judy Murrayová a během patnácti měsíců přivedla na svět své dva syny - v únoru 1986 Jamieho a v květnu 1987 Andyho.
„První porod byl strašný zážitek. Jamie měl tak velkou hlavu a říkala jsem si, že podruhé už něco takového zažít nechci," přiznává. Kdyby na tom trvala, Británie by byla bez velké tenisové hvězdy.
Když vitální Judy Murrayová přežila první měsíce obklopená rozmixovanou zeleninou a plenami, začala ze svých synů tvořit tenisty. Vždyť kurty byly jen pár metrů od jejich domu ve skotském Dunblane. „Nebyla jsem žádný expert na biomechaniku či výživu, ale jasně jsem věděla, že pokud mají něco dokázat, musí mít velké zbraně. Učila jsem je základy a taktiku tenisu," říká.
Jamiemu byly čtyři roky a Andymu tři, když vzali raketu poprvé do ruky. Ti, kteří Judy znají, přísahají, že neumí hrát jen tak pro zábavu. Když bylo Andymu osm, hrál s matkou čtyřhru. Slyšel ji klít a babička mu vyprávěla historku, jak byla jednou Judy diskvalifi kována z utkání, jelikož rozmlátila svou jedinou raketu a za trest pak musela šlapat domů pěšky. Její temperament i sklon sprostě nadávat nakonec převzal i jinak introvertní Andy.
„Máma je jediná osoba, která mě má přetčeného," přiznává i britský hrdina, jenž v roce 2005 z dalekého Bangkoku napsal mamince zprávu - „Dokázal jsem to!" Tehdejší výhra nad Söderlingem ho poprvé posunula do stovky žebříčku. Na druhé straně zeměkoule ve Skotsku se jedna šťastná osoba rozplakala.
Andy dokázal to, po čem jeho matka vždy toužila. Ale nenechte se mýlit, Judy nikdy nepatřila mezi šílené tenisové rodiče, ačkoliv obdivuje svou slavnou předchůdkyni Glorii Connorsovou, jež ze syna Jimmyho tvrdou rukou vychovala mnohonásobného grandslamového šampiona. Judy nikdy syny do tenisu nenutila, jen jim ukazovala cestu. Její vášní byl víc bílý sport samotný, než sen o tom, že dotlačí syny k velkým triumfům.
O tom svědčí i skvělý vztah, který s oběma dodnes má. A že v jejich soukromí proběhlo i mnoho špatného. Když bylo Andymu dvanáct, jeho rodiče se rozvedli. On dodnes vychází výborně i s otcem.
Matka mu je ale nablízku dnes a denně. I když již dávno není jeho trenérkou, drží mu palce v lóži a pomáhá, co se dá. Tak to dělala vždy. A hodně obětavě.
Když jí dal Andy před třemi lety z turnaje v Miami vědět, že jediné tenisové boty, které si s sebou vzal, mají díru a v neděli již nezvládne sehnat ty správné od sponzorské firmy, sedla na letadlo do Ameriky a přivezla mu nové.
I za to jí bude patřit další polibek, pokud Andy někdy vyhraje také ve Wimbledonu...
