FOTOGALERIE - Kruh se uzavřel. Od Wimbledonu 2003 do Wimbledonu 2009 získal Roger Federer 15 grandslamových titulů. Ani on sám stále nevychází z úžasu, co vše vlastně dokázal.
Jak těžké bylo letošní finále s Andym Roddickem ve srovnání s těmi předchozími?
„Hodně těžké, protože Andy hrál vážně skvěle. Ale také zvláštní. S Rafou jsme posledních pár let hráli výměny od základní čáry, kdežto v neděli to byl návrat k travnaté klasice – podání a return. A čas od času jsem byl frustrovaný, nemohl jsem vůbec Andyho brejknout. Zápas jsem neměl vůbec pod kontrolou, o to je výhra uspokojivější.“
Co vám proletělo hlavou, když jste obrátil tiebreak druhého setu ze stavu 2:6 a vyrovnal 1:1 na sady?
„Byl to klíč k tomu, co se pak stalo. Andy podával velkým stylem a prohrávat s ním 0:2 na sety by se strašně obtížně obracelo. Až je mi ho líto. Vím, jak tvrdé je prohrát finále grandslamu v pěti setech. Ale nemá proč věšet hlavu. Musel jsem předvést úplně to nejlepší, abych uspěl. Řekl bych, že kvalitnější zápas jsme spolu ještě nesehráli.“
Mnoho tenistů nevyhraje za kariéru jediný grandslam. Jaké to je získat hned patnáct?
„Dobrá otázka. Moc hezké. (smích) Ale vážně, je úplně omračující, že jsem dokázal hrát tak dobře po tolik let a vyhnout se zraněním. Přijde mi bláznivé, že jsem jich vyhrál tolik.“
Které své kvalitě vděčíte nejvíc za to, že jste vyhrál tolik velkých turnajů?
„Prostě bojuji. Jsem slavný kvůli tomu, jak jsem na kurtu klidný a uhlazený, neukazuji moc emocí. Takhle to ale vždycky nebylo. I já se musel změnit a zlepšit se.“
Co pro vás znamená, že jste překonal Samprasův rekord právě ve Wimbledonu?
„Mnoho. Tenhle turnaj pro mě znamená nejvíc, protože zde vždy hrály nejlépe mé vzory, ať už to byl Edberg nebo Becker. A že dnes přišel Pete? To je třešnička na dortu. Vlastně všechny legendy, které na finále byly, mi udělaly velkou radost. Je hezké vidět, že oceňují to, co dělám. Dřív jsem byl strašně nervózní, když se na mě přišel podívat byť jen jeden kamarád, ale dnes už ten problém nemám. I když je fakt, že když vstoupil Pete, trochu jsem znervózněl.“ (smích)
Sampras dorazil ale pozdě…
„Řekl jsem mu ahoj, což normálně při zápase nedělám. Ale nechtěl jsem být hrubý.“ (smích)
Znovu jste se usadil na trůnu světové jedničky, aniž byste změřil síly s Rafaelem Nadalem. Nemrzí vás to?
„Nevím, proč by mělo. Takhle to prostě v tenise chodí. Každý tady čekal ve finále Murrayho, ale on to nezvládl. To není chyba vítěze. Samozřejmě, rád bych si s Rafou zahrál a je smutné, že neměl férovou šanci tady být. Ale uspokojuje mě, že jsem se stal jedničkou poté, co jsem vyhrál turnaj a nejen proto, že bych hrál průměrně a Rafa se tady neukázal.“
S využitím wimbledon.org
