Tenis? Dnes už je to týmový sport

Víte, proč již nejsou lesbičky ve světovém tenise tak velkým tématem? Není jich již tolik, neboť ženský tenis už není ryze ženským prostředím. Hráčky s sebou vozí na turnaje trenéry, kteří se občas mění v partnery, popřípadě si mohou dovolit s muži svého srdce objet po planetě i větší část roku.

To je jen vedlejší efekt stále pokračující profesionalizace tenisu, jež chvátá kupředu mílovými kroky. Například až do devadesátých let byli ti hráči, kteří si mohli dovolit své trenéry na téměř všech turnajích roku, v menšině. Dnes jsou mnozí koučové slavnější než průměrní tenisté.

Příkladem je tvář Toniho Nadala, který vede svého synovce, jemuž neřekne jinak než Rafael, od dětských let. Ocitá se často v záběru televizních kamer, na čemž sám může vydělávat. Jeho bílá kšiltovka propaguje španělský řetězec hotelů. Co také čekat od opáleného muže ze slunné Mallorky?

Nadalův tým je zřejmě největší ze všech na okruhu. Patří do něj kromě strýce ještě fyzioterapeut Rafael Maymo, Benito Perez-Barbadillo jako osoba, jež pečuje o public relations tenisty (zajímavostí je, že tu samou práci dělá i pro Nadalova aktuálně největšího soka Novaka Djokoviče), bývalý španělský reprezentant Carlos Costa coby agent firmy IMG.

Na velkých turnajích nechybí ani Rafovi rodiče, ale přijet mohou nejdřív na semifinále, neboť jejich syn je hodně pověrčivý. A samozřejmostí už se stává přítomnost Franciscy Perellové, Nadalovy dlouholeté přítelkyně.

Není se tedy co divit, že se většina hráčů a hráček uzavírá do vlastní ulity mezi svými blízkými a přátelství mezi tenisty mizí. Když v minulosti kočovali světem sólo, spíš společnost druhých hráčů vyhledávali. Ilie „Nasty“ Nastase ve své biografii vzpomínal, jak s parťáky z kurtů vymetal pařížské bary a kluby, kde se i seznámil s jednou ze svých bývalých manželek.

Extrémním příkladem současných poměrů může být zase Maria Šarapovová. Americká Ruska s nosem nahoru nedávno prohlásila, že tenisová šatna je tím nejhorším místem na zemi a na okruhu se nepohybuje kvůli tomu, aby si dělala přátele. „Ty si vozím s sebou,“ dodala.

Primárním důvodem existence velkých tenisových týmů samozřejmě není zábava a společnost pro hráče. Především jde o byznys. Hlavní postavou je tenisový kouč, jenž dohlíží na trénink, rezervuje kurty, občas shání sparing a skautuje soupeře. Kondiční trenér vede životosprávu, vymýšlí cvičení na prevenci zranění a rozvíjení pohybu.

Pro Tomáše Berdycha v tomto ohledu sehrál klíčovou roli během loňského Wimbledonu David Vydra. Vysíleného svěřence během těžkého tažení „nadopoval“ suchou rýží, k regeneraci využívali střídavé lázně ve vanách naplněných horkou a ledovou vodou. Důležitou postavou rozletu Petry Kvitové je zase slovenský kondiční trenér Jozef Ivanko, pod jehož vedením se kdysi zavalitější tenistka změnila ve štíhlou laň.

Berdych letos přibral do týmu i španělského fyzioterapeuta Jose Felixe Gonzalese Castillu, což znamená i větší komfort. ATP má na French Open pouze dva fyzioterapeuty pro víc než 150 hráčů. „Ti mají na člověka čas tak 10 až 15 minut a ještě musíte čekat. Když máte svého fyzio, může vás masírovat tak dlouho, jak potřebujete. Když je prostě člověk lepší, může si víc dovolit,“ uznává český tenista Jan Hájek.

Pro Petru Kvitovou je stejně jako tenisový servis důležitá i společnost trenérů. „Občas jedu na turnaj sama, ale dlouhodobě si to moc neumím představit. Být sama a s trenéry jen na telefonu, to určitě není dobrý. Když jsou holky bez trenéra, je to pro ně těžký a jsou rády, když vezmou na turnaj třeba rodiče.“