Veselý o covidu i nehodě: Ztrácel jsem chuť a nadhled, ale přečkal jsem to

Loňskou sezonu zahájil velkým triumfem na podniku ATP v indickém Puné, jenže na další trofej musel Jiří Veselý čekat dvacet měsíců. Na vině byl i na jaře prodělaný covid, po kterém se příbramský rodák žijící v Prostějově dlouho fyzicky vzpamatovával.

„Z místa jsem měl tep třeba 180, a když pak do toho máte běhat, tak je to nepředstavitelné,“ popisuje osmadvacetiletý tenista. Teď věří, že se vše začíná obracet k lepšímu. Halovým challengerem prošel bez klopýtnutí a ve finále porazil Slováka Norberta Gombose 6:4, 6:4.

Cítíte velkou úlevu po měsících výsledkového trápení?
„Byl to challenger, ale každé turnajové vítězství se počítá a obzvlášť v tom rozpoložení, ve kterém jsem byl. Letošní rok byl velice komplikovaný a náročný po všech stránkách. Začal jsem velice dobře v Austrálii, pak mě ale bohužel v březnu zastavil covid.“

Jak se u vás projevily následky onemocnění?
„Nastaly postcovidové komplikace, kdy jsem pořádně nemohl trénovat. Vydržel jsem čtyřicet minut, hodinku denně. Nebyl jsem víceméně schopný plíce rozdýchat. V dubnu jsem vynechal turnaje, nemělo to smysl. Pak se to táhlo. Ztráta formy, do toho další malinké problémy a autonehoda. Celý rok vlastně utekl a z výsledkové strany byl naprosto hrozný.“

Zvedl jste si teď náladu na dvou halových podnicích ve Francii?
„Poslední dva turnaje – semifinále a vítězství – obrovsky potěší. Trápení už bylo totiž opravdu velké a ztrácel jsem chuť i nadhled, protože to bylo dlouhé. Byl jsem sám v sobě trochu ztracený. Proto dva týdny hodnotím velmi pozitivně. Porazil jsem Andrease Seppiho nebo Richarda Gasqueta a s takovými hráči musí člověk předvést kvalitní výkon. Jsou to tenisté, kteří tam patří dlouhodobě, a kdybych kvalitu neměl, tak bych je nepřehrál. Jsem rád, že se to povedlo a je to obrovský impuls do dalších týdnů a měsíců.“

Jaké věci vás v těžkých chvílích dokázaly držet nad vodou?
„Přiznám se, že už moc věcí mě nedrželo. Byl jsem