Jsem chameleon a ráda pomáhám ostatním, líčí Siniaková. Proč teď nebude hrát s Townsendovou?
Bez deblové trofeje z US Open, která dorazí až za tři měsíce, ale s úsměvem na tváři, se vrátila domů Kateřina Siniaková. Třicetiletá tenistka posouvá v životní sezoně hranice možného. Pošesté za sebou, což bude nové dějinné maximum, by měla ukončit rok jako světová jednička. Právě otevírá 200. týden v čele deblového pořadí WTA a již jen 37 jí chybí do absolutního rekordu Martiny Navrátilové. Hráčka TK Sparta Praha tak přijala gratulaci a květinu od budoucího svazového prezidenta Petra Pály a pak se dala do vyprávění.
K prvnímu titulu z New Yorku jste v pátek pomohla Taylor Townsendové a zažila něco, co ještě nikdy v životě - vyhrála jste grandslam po boku domácí hráčky. Jaké to bylo?
„Fakt super. Ve finále hrály tři Američanky, bylo cítit, že publikum přeje hlavně jim a já šla trochu stranou. Ale špatně jsem to nebrala. Taylor byla z titulu úplně nadšená, pořádně jsme ho taky na večeři oslavily.“
Z Townsendové bylo celý turnaj cítit, jak o domácí titul stojí. Byla již méně nervózní než při loňském neúspěšném finále?
„Právě naopak, zpětně bych řekla, že Taylor byla tentokrát ještě nervóznější než loni a sama to přiznala. Pro mě je US Open grandslam jako každý jiný, ale ona ho vážně hodně prožívala. Bylo to emočně tentokrát hodně podobné, jako když jsme spolu vyhrály první grandslam při Wimbledonu, který Taylor obrečela. Završit naše snažení na jejím domácím turnaji je pro ni vlastně moc krásné, protože to je něco, co si odmalička přála. Takže jsem moc ráda, že jsem jí to dopřála. Když se tak ohlížím, tak si myslím, že moje kariéra a můj osud je asi i trošku pomáhat těm ostatním. A jsem za to vděčná.“
Dokázala jste něco unikátního – získat kariérní Grand Slam ve čtyřhře se dvěma různými spoluhráčkami. Čím to je, že dokážete vyhrávat prakticky s kýmkoliv?
„Asi jsem trošku chameleon. Dokážu se přizpůsobit ostatním hráčkám, vypomoct jim a zahrát to, co je zrovna potřeba. Doufám, že ve mně cítí podporu a vědí, že v tom jsme dvě. Mám prostě cit na to přizpůsobit se, ať už vedle mě stojí kdokoliv.“
Jak vlastně vaše spolupráce s Taylor Townsendovou v roce 2024 vznikla? Je pravda, že jste jí napsala přímo zprávu na instagramu?
„Ano, napsala jsem jí já. Byla jsem v situaci, kdy jsem narychlo hledala záskok, protože se Storm Hunterová zranila. Věděla jsem, jak Taylor hraje, že je levačka a nastupuje na druhé straně kurtu – přesně to, co jsem potřebovala. Věřila jsem, že naše styly můžou vytvořit silný pár. Předtím jsme se sice znaly z okruhu už od juniorek, ale vůbec jsme se nebavily. Až když jsme spolu začaly hrát, tak jsme se sblížily. A doufám, že naše kamarádství vydrží i po tenise. Musí! Ještě nikdy nebyla v Česku, kolikrát jsem ji už zvala do Prahy. Ale asi to klapne až po kariéře.“
Rekord? Je blízko, ale i hrozně daleko
Váš vztah vypadá téměř harmonicky. Už jste se za tu dobu stihly i pohádat?
„Ne, na to ani není příležitost. V singlu je každá se svým týmem a necháváme si prostor. A při deblu řešíme čistě tenis. Určitě se ale změnilo to, že si dneska dokážeme říct úplně cokoliv. To je obrovská pomoc, když můžete upřímně říct svůj názor i to, co zrovna potřebujete.“
Budete s Townsendovou nastupovat i v příští sezoně?
„O tom jsme se ještě nebavily. Ale na nadcházejících turnajích v Asii spolu hrát nebudeme, protože Taylor potřebovala trochu jiný program kvůli singlovému žebříčku, aby se dostala přímo na Australian Open. Jelikož na Turnaj mistryň už jsme kvalifikované, neviděla jsem důvod, proč jejímu programu nevyhovět. Spoluhráčky na nejbližší akce tak mám domluvené jiné. Ale jejich jména neprozradím.“
Jste bojovnicí za rovnoprávnost čtyřhry. Jak budete vzpomínat na newyorský zápas v mixu proti Aryně Sabalenkové a Novaku Djokovičovi, které jste s Britem Henrym Pattenem zdolali?
„To bylo moc fajn, i když jsme sice další zápas prohráli a žádný pár ryzích deblistů nedošel až na konec. Tenhle rychlý formát je ale i hodně o štěstí. I tak jsem si to užila. Mohla jsem hrát na velkém kurtu proti takovým skvělým hráčům. A dát eso na mečbol Djokovičovi, to si budu pamatovat do konce života, protože to se jen tak někomu nepoštěstí.“
Načínáte už 200. týden v čele světového žebříčku ve čtyřhře. Láká vás útok na absolutní rekord Martiny Navrátilové, která byla jedničkou 237 týdnů?
„Vypadá to blízko, ale je to hrozně daleko. Ty týdny pak naskakují pomalu, není to žádná rychlovka. Martina je absolutní legenda, a pokud se k ní jenom přiblížím, bude to pro mě obrovský úspěch. Samozřejmě zakončit sezonu jako světová jednička je můj velký cíl a doufám, že to letos klapne. Ale nemyslím na rekordy každý den. Když se daří na turnajích, pozice jedničky a tyhle bonusy přicházejí samy.“
Martina Navrátilová se nechala slyšet, že bude první, kdo vám pogratuluje, až její rekord překonáte...
„Toho si moc vážím. Pokud by se mi to náhodou povedlo, byla bych obrovsky šťastná. Jsem na dosavadní výsledky moc hrdá.“
Jaké máte teď další tenisové cíle a sny?
„Teď mě čeká ještě Billie Jean King Cup v Číně, to je další motivace. A určitě Turnaj mistryň, který Taylor také chybí. A do budoucna být hlavně zdravá, vyhrát další grandslamy a ještě jednou se kvalifikovat na olympiádu.“
V deblu vyhráváte skoro všechno, kam přijedete. Jak se perete s tlakem, když se od vás už na každém grandslamu automaticky očekává titul?
„Vnímám, že to tak veřejnost bere, ale tlak si nepřipouštím. Dokázala jsem toho už hodně a nemám komu co dokazovat. Hraju teď už hlavně pro sebe. Důležitá je pro mě i samotná cesta – jak trénuju, jak se zlepšuju, jaké vzpomínky si z kurtu odnáším, jak se snažím být lepším člověkem.“
Letos už máte sedm vyhraných titulů, z toho dva grandslamové. Je to vaše životní sezona?
„V roce 2022 jsme vyhrály tři grandslamy (s Barborou Krejčíkovou). Letos dva a k tomu Sunshine Double, pak hned na antuce Madrid. Tohle je fakt super a jen tak se to někomu nepovede. Takže teď, když tady sedím, řeknu, že je to nejlepší sezona.“
Letos vám bylo třicet. Jak dlouho ještě můžete hrát? Dokážete si představit, že byste v budoucnu vypustila dvouhru a hrála po vzoru některých legend už jen čtyřhru?
„Ne, to si představit nedokážu. Můj plán je skončit se singlem i deblem najednou. Hodně se bude odvíjet od singlového žebříčku – kdybych musela hrát kvalifikace, asi bych zvažovala co dál. Ale rozhodně nemám v úmyslu pokračovat dlouhodobě pouze ve čtyřhře.“
