Kustodi: Číslo 68 k nám chodí pravidelně
Do památného obrazu tehdejší doby nepatří akorát současná technika v podobě notebooku, kde je archivováno kolem šesti set filmů. Ale jinak… Jinak vítejte v cimře hokejových masérů a kustodů, pánů Bílka a Vlašice. To oni po večerech vytvářejí absolutní pohodu Jágrovi a spol.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Nemusíte ťukat na dveře, přijďte v jakýkoliv čas. V pět ráno, v jedenáct večer. Kdykoliv. Nejde vám usnout? Chcete si poklábosit anebo rovnou nějakou klobásku ochutnat? Není problém, stačí zajít na balkon, kde visí vyuzené pochoutky pěkně jedna vedle druhé.
Tady jste dobře, tady najdete vůni domova.
Na masérské pohotovosti, kde je otevřeno nonstop.
A kdo že je nejčastějším návštěvníkem z tlupy reprezentantů? No jistě, Jaromír Jágr. Známý noční pták, co chodí spát nad ránem a spí přes den. Hokejový Petr Hapka.
Z bohaté filmotéky si nejradši pouští Gympl, snímek pro teenagery. Hlášky z Vorlova filmu už se rozšířily po celé kabině. „Gympl je trhák,“ potvrzuje Petr Bílek.
„A to díky našemu nejvěrnějšímu divákovi v kině, který si nekupuje denní lístky, ale rovnou si zaplatil permanentku na celou olympiádu. Číslo 68 k nám chodí pravidelně. Používáme ty hlášky v kabině, jako třeba Jarda umí! a Petr by taky mohl umět…“
Další klasikou, která roztahuje bránice hokejistů, je Cesta do hlubin študákovy duše. „Ta běžela taky hodně často. Ke starým českým komediím jsme přidali i nové. A odpočinkové filmy jako Funese, Belmonda, Bonda.“
Masérský pokoj je neustále plný. A na stole svým unaveným nohám nechávají nejčastěji ulevit známé firmy. „Hlavně Martin Havlát, Patrik Eliáš, Kabelka, Pleky. Ti chodí nejčastěji. Jsou na to zvyklí, masáže si vychutnají.“
Mladší hráči si na relaxační terapii nepotrpí. „Nejsou buď zvyklí, nebo zkrátka nechodí. My ale vyhovíme všem. Kdo chce, ať přijde,“ láká Bílek.
A že nabídka na masérském pokoji zní lákavě! Nikomu nemůže ublížit jedno vychlazené pivo, nebo dvojka bílého či červeného. „Někteří kluci se k nám staví jen na pokec, na pivínko a tatranku, na klobásku od mého známého řezníka a víno z Vrbice.“
Z klobásy se mimochodem stal velký hit. Jde na dračku. A má už i oficiální přezdívku. „Klobáse říkáme české suši,“ usmívá se Bílek.
A kdo je největším labužníkem? Vyučený kuchař Tomáš Vokoun. „To víte, na Floridě si vyudí maximálně sami sebe pod tím sluncem…“
Dalším specialistou na české suši je Martin Erat. „Klobáska vydrží celý turnaj, je pověšená na tyčkách na balkoně jako u správného uzenáře. Jenom to usekneme nožíkem, nakrájíme, k tomu vínečko. Frčí veltlínské zelené a chardonnay,“ hlásí zkušený masér.
Když se probírá pomyslným seznamem návštěv, zjišťuje, že jeden hráč k němu do úřadovny ani jednou nenašel cestu. Tak chvíli hádejte… Jakub Štěpánek. Trefili jste?
„Kuba je tichej kluk. Ten je opravdu snad jedinej, kterej nepřišel.“ Přitom vítkovický brankář se nemůže vymlouvat, že netrefi l otvírací dobu.
Jak ukazuje cedulka na dveřích, masérská pohotovost nikdy nezamyká. Jedno omezení však platí.
Ženám je vstup zakázán!
CHTĚJÍ HRÁT V BÍLÉM
|
























