Sáblíková: Dříve jsem se trenéra bála

Před jedenácti lety začal Petr Novák učit bruslit houževnatou holčinu, kterou nezastavily ani četné pády. Nyní jsou tihle dva jednou z nejsledovanějších sportovních dvojic v Česku. Rychlobruslařka Martina Sáblíková a její trenér, který by ji na olympiádě ve Vancouveru měl dovést k medaili. A nejlépe ke zlaté.

Třetí a poslední závod ve Vancouveru, klání na 5000 metrů, vás čeká 24. února. Jak by podle vás v ideálním případě vypadal následující den?
Sáblíková: „Vstát ve dvanáct hodin nebo tehdy, až bych se probudila. Nikam nespěchat a být šťastná.“
Novák: „Ideální bude, když budeme vědět, že jsme získali nějakou medaili, protože by byla tou poslední, která ve sbírce chybí. Ale superideální den by byl, kdyby ta medaile byla zlatá.“

Tyhle možnosti jste Martině naznačoval, už když byla malá. Ale zapochyboval jste někdy, že jste v ní našel toho správného člověka pro rychlobruslařskou cestu a cíle, které jste si zvolil?
Novák: „Myslím, že ne. Když jsem jí někdy ve dvanácti, třinácti vykládal, že pojede na olympiádu a bude mít medaile, už jsem věděl, o čem mluvím. Ale stejně tak jsem se bavil i s Karolínou Erbanovou."

11

Tolik let už se znají Martina Sáblíková a Petr Novák

Čím vás zrovna Martina tak přesvědčila, že by měla být tou pravou?
Novák: „To je umění protřídit lidi. Kdo hledá zábavu, špás, může dělat sport, ale ne vrcholově. Jenže já chci sport jako trenér dělat vrcholově, chci dosahovat výsledků. Proto lidi protřídím velmi brzy. Za měsíc, dva, rok. Zůstávají jen ti, kterým věřím, že mohou výsledků dosáhnout.“

Martino, měla jste z kouče někdy strach?
Sáblíková: „Když jsem byla menší. Teď už ho docela dobře znám. Když řekne něco tvrdého, podívám se na něj a vím, jestli si dělá legraci, nebo to myslí vážně. Pak už musí být člověk opatrný.“
Novák: „Snažím se zvládat všechno, co je potřeba, ale je toho na mě hodně. Chvilkami ujedu a vyskočím na svěřence. Ale to patří k práci. Když jim budu něco vyčítat nebo na ně zvýším hlas, není to kvůli tomu, že si na nich chci léčit svoje ego. Chci, aby měli dobré výsledky.“

Oba jste naopak docela veselí lidé. Kdo z vás dvou je větší vtipálek?
Sáblíková: „Já to nejsem.“
Novák. „Já nevím. Mám tolik starostí, že snad ani vtipem neoplývám, ne?“
Sáblíková: „Někdy.“
Novák: „Vedu svůj tým k tomu, aby se koncentrovali nejen na sport, ale uměli se v životě rozptýlit. I když se o mně vykládá, že jsem kruťas, nemyslím si to. Zažili se mnou i krásné chvilky, kdy poznali, že nejsem jen ten tvrdý člověk, který jde za svým cílem. Protože mou metou není jít za svým cílem, ale to, aby moji svěřenci dosahovali co možná nejlepších výsledků. A pak se z toho těším někde v koutku.“

Martina vám dává spoustu příležitostí k těšení se, avšak čím vás dokáže naštvat?
Novák: „Nikdy mě nenaštvala až za hranice možností, ale má chvilky, kdy je skoro až drzá. Ale dobře, to patří k tomu, aby se postavila na start. Když vidí soupeřku, není jen ta puťka, která si řekne: Uvidíme. Prostě jde do toho s drzostí porazit ji. A někdy si to takhle vybije i na mně.“
Sáblíková: „Někdy jsem hodně drzá. A jindy jsem na něj i hodná.“
Novák: „Nejhodnější na mě je, když jí teče voda do bot. Chce vyhrát a cítí, že to není přesně takové, jaké by to s jejím tělem nebo výkonností na ledě mělo být. Vždycky přijde a říká: Dělej se mnou něco, chci vyhrát.“

Znáte se už jedenáct let. Kdy se z vás však stali přátelé? Na začátku asi těžko, když vám, Martino, bylo jedenáct.
Sáblíková: „Poprvé jsem Petra viděla u nás, když jsem šla našim dát dobrou noc. Říkala jsem si: Co tady dělá ten pán? A šla jsem pryč.“
Novák: „Byla děcko, viděla starýho chlapa, měla z něj respekt, takže přátelství vzniklo až postupem času. Až když jsme jeden ve druhého začali mít důvěru.“



Kdybyste měli vybrat, co je vůbec nejsilnější vlastností toho druhého?
Novák: „Nechceš začít?“
Sáblíková: „Ne.“
Novák: „Povídej.“
Sáblíková: „Je beran, jde za tím, co chce dokázat, dělá všechno pro to, aby byl úspěch.“
Novák: „Dělám rychlobruslení hodně dlouho nejen jako závodník, ale i jako trenér. Silnou stránku hledám v lidech tím, že už jim na začátku naznačuju, co bych od nich chtěl, aby splnili, jak by se měli chovat a co všechno by je vedlo k tomu, aby mohli na pódiu stát. Takže nejen Martina, ale i moji ostatní svěřenci mají silnou stránku: svůj mozek a srdíčko. Jen málo sportovců dokáže dát sportu sto procent, což je přitom bezpodmínečně nutné k tomu, aby mohli na stupních vítězů stát.“

A co je nejhorší vlastnost?
Sáblíková: „To se neříká.“
Novák: „Nemám v týmu nejhorší vlastnost, závidět lidem úspěch, peníze. Mockrát jim připomínám: Stůjte oběma nohama na zemi. Dej, bude ti dáno, přej, bude ti přáno. Vědí, o čem je život. Přejou druhým úspěch, a proto ho mohou mít.“



Trávíte spolu většinu roku na soustředěních i závodech, ale máte vedle sebe i domy. Kdo z vás je větší pečlivka při péči o ně, když jste náhodou na chvíli v Česku?
Sáblíková: „Petr je hodně velká pečlivka, co se týká zalévání zahrady. Komanduje mě celé léto, že jsem zapomněla pustit vodu. Co se týká věcí, které nezvládnu, udělá je s chutí, radostí, baví ho to. Umí na baráku všechno. A vypadá to skvěle.“

Petře, jsou pro vás manuální práce a kutění odreagováním?
Novák: „Chvilku mě to baví, ale když pak mám dělat všechno, někdy už Martině vyčítám: Nemám čas. Jdeš po zahradě, vodu si pusť, stromky ti uschnou, přitom to stálo peníze a kus práce, než jsme je zasázeli. Někdy na ni takhle vyjedu. Ale do jejího baráku jí nekecám, je to její království. To dodržuju i u sebe.“

Co tím myslíte?
Novák: „Nebudu druhým dělat otroka. Ve smyslu, že kdyby někdo honem přišel, musí být uklizeno. Ne, to je moje království. Když někdo přijde, nemusí mi tam uklízet. Jestliže ze sebe shodím kalhoty a nechám je ležet na zemi, tak tam leží. I když samozřejmě určité zásady jsou.“
Sáblíková: „Když jsou to jen kalhoty, je to dobrý.“

Řekli o sobě „Petr na bruslích v rychlejším tempu dlouho nestál, ale technicky by to vypadalo docela dobře, rychlostně nevím. Kolo by pod čtyřicet vteřin v tréninku zajel. Věřila bych, že na padesát metrů by mě porazil.“ Martina Sáblíková „Martina stojí oběma nohama na zemi, není nafoukanec, neříká: Já jsem mistr světa, všichni kolem mě musíte chodit po špičkách. Je to obyčejná, normální holka.“ Petr Novák