Po olympijském zlatu na 3000 metrů, prvním v kariéře Martiny Sáblíkové, byl kouč Petr Novák dojatý. Po nečekaném bronzu na 1500 metrů plakal ještě víc. „Po druhém zlatu jsem měl asi vlhké oči, ale neměl jsem čas brečet,“ říkal po triumfu na 5000 metrů.
Zatímco jeho svěřenka po něm padala únavou, kouč přijal roli toho, kdo za ni slavil.
Vyčerpaná, ale šťastná. Martina Sáblíková, v pozadí kouč Petr Novák • Foto Barbora Reichová (Sport)
|
Sáblíková: Bylo to na krev, dojela jsem srdcem » |
Martina Sáblíková má druhé zlato • Foto Barbora Reichová (Sport)
|
Martina Sáblíková to dokázala: Má druhé zlato! » |
| Legendární rychlobruslař Koss: Martina je unikátní » |
„Nesmírně bych chtěl Martinu ocenit. Nedělali jsme si žádná zadní vrátka, přijeli jsme sem uspět a snad jsme uspěli. Každý říká, že se musí dát do výkonu sto procent, já tvrdím, že sto deset, což jsou morálně-volní vlastnosti v posledních dvou kolech. Martina udržela techniku až do konce, i když pak ani nemohla zamávat divákům. Chci jí poděkovat, byl to její výkon.“
Viděl jste ji už takhle zničenou?
„Martina už zapomněla na ty chvíle, kdy jsem ji sbíral, jel za ní a nadzvedával ji, aby neupadla. Ona o sobě nevěděla. Ani neví, co prožívala. Rozhodně si kolikrát hrábla tak, že byla v bezvědomí. Ale tenhle závod byl důležitější, olympijský. A ona ho musela dotáhnout do konce. Musela vyhrát.“
Přitom ji postihlo nachlazení, večer před závodem jí nebylo nejlépe.
„Bavili jsme se o tom, ale ona mi říkala: Já chci vyhrát. Rozumíš? Chci pětku vyhrát kvůli čtvrtému místu v Turíně. Vím, že už mám zlato, ale chci tu pětku vyhrát. Nakonec to byl hodně těžký boj.“
Zkuste popsat, co asi prožívala po závodě, v němž nemohla ani přes bolest polevit, aby neprohrála?
„Po pěti kilometrech máte chuť omdlít, je vám na zvracení. Únava organismu je tak obrovská, že vás mozek sotva drží při životě. Ale člověk se raduje z vítězství a je rád, že si hrábnul. Pak má dobrý pocit z udělané práce. Když jste grogy, odvedl jste práci na sto procent. Kdyby Martina nebyla grogy, tak by tam bývala ještě byla rezerva.“
Byl to nejtěžší závod na Hrách? Všichni čekali, že vaše svěřenka musí získat zlato.
„Bylo vidět, že se ostatní pokoušejí o náš skalp. Čas byl suprový, na dráhu s pomalým ledem je to hodně dobrý výkon. Ve vyšší nadmořské výšce v Salt Lake City nebo Calgary by padaly světové rekordy.“
Bylo něco, čeho jste se před závodem bál?
„Aby se nestalo někde něco s materiálem. Mockrát se přihodilo, že se třeba na startu rozsypaly brusle. Proto je kontrolovala Martina i já. Snažili jsme se nic nepodcenit. Necelou hodinu před startem jsme ještě přebrušovali brusle, protože se mi nezdálo, že jsou ostré.“
Petr Novák a zlaté brusle Martiny Sáblíkové • Foto ČTK
Neobával jste se třeba toho, aby se Martině nestalo něco podobného jako Nizozemci Svenu Kramerovi? Byl jasným favoritem závodu na 10 000 metrů, vedl, jenže pak na pokyn kouče nezměnil dráhu a byl diskvalifikován.
„Ne. Martina ví, co má dělat. Nekecám jí do toho. Mockrát jsem chtěl, ale spletl jsem dráhu, proto to nechávám na ní. Kramer taky najížděl správně. Je mi líto, že se to stalo, a je mi líto jeho trenéra Kemkerse, který ho navedl. Pro něj je to tragédie. Přeju mu, aby se z toho rychle dostal. Jsme lidi, ne stroje. Navíc i stroje se někdy pokazí. Chtěl bych mu vzkázat, že mu držím palce, aby se z toho rychle vymotal. Ještě jsou další olympiády, další závody. Cítím s ním.“
Co byste na jeho místě dělal vy?
„Nevím. Je to sport, takové věci se stávají. Martina třeba mohla upadnout. Co pak naděláte? Nic.“
Ale nestalo se to, vy teď můžete slavit. Ovšem k úspěchu patří i tlak. Martina nyní bude všude žádoucí. Ustojí to?
„Jestliže ustála olympijský tlak, ustojí i tohle. Zkuste si představit, že byste byli na jejím místě a všichni mluvili o tom, že jste favorit na zlatou medaili. Větší tlak být nemůže. Martina vyhrávala čtyři roky a sportovec musí jednou prohrát. Jsem rád, že to nebylo zrovna teď.“
