9°C
Olympijský hrdina Dostál na soustředění: Trenér vařil, máma ho učila lyžovat
Na letní olympiádě v brazilském Riu vybojoval kajakář Josef Dostál (23) jako jediný Čech dvě medaile – stříbrnou a bronzovou. Strhla se kolem něj mediální bouře, tak se odjel schovat do italského Livigna. A aby si měl s kým povídat, vzal si s sebou maminku!
Dvoumetrový obr budí na první pohled respekt, ale když má po svém boku maminku Evu Emingerovou (53), bývalou volejbalovou reprezentantku a nyní jazzovou zpěvačku, lépe se mu polykají tréninkové dávky.
„Když je volno, zajdeme na jídlo a na kafíčko, občas padne nějakej ten Aperol,“ přiznává Dostál , který byl loni v prosinci vyhlášen druhým nejlepším sportovcem Česka.
I když má po svém boku maminku, hlídá si zdravou stravu. „Vaří mi trenér. S mamkou by to bylo určitě chutnější. Jestli zdravější, to nevím…,“ směje se. Do Livigna vyrazil prý hlavně kvůli běžkám a posilovně. I tak se ale občas dostane na sjezdovku.
„Hlavně když je volno, byl jsem asi třikrát. Na běžkách jsem jezdil asi milionkrát,“ vypráví kajakář. Zatímco v posilovně na něj dohlíží trenér, na sjezdovce maminka. „Mám takový specifický způsob, mamka mě dost opravuje,“ vysvětluje.
V Livignu potkává i jiné vrcholové sportovce. Jezdí tam veslař Ondřej Synek, rychlobruslařka Martina Sáblíková nebo cyklista či cyklokrosař Zdeněk Štybar. „Často sem jezdí na vodu i Polky. To jsou holky, které mají často větší záda, než my. Tak se jim raději vyhýbáme,“ směje se Dostál.
V Livignu prý potkal i slavné cyklisty Contadora a Sagana . „No… Minule brečeli, když jsem je přejdížděl do kopce,“ vtipkuje olympijský medailista, který prý kolo bytostně nenávidí. „Když má člověk 110 kilo, dost se nadře. I ta mamka mě předjede. Ale jsou tu krásný kopce,“ rozplývá se nad rájem v Itálii.
V létě využívá v Livignu i devítikilometrové jezero Lago di Livigno. „Naštěstí bylo v zimě zamrzlé. Když tu trénuju, trenér jezdí na člunu, má megafon a ze dvou metrů mi to láduje přímo do ucha,“ popisuje se smíchem letní tréninky. Na druhou stranu mu prý kouč dělá záchranou loď, kdyby se vykoupal.
V zimě kajak nechává doma. I když už viděl, jak se s ním dá jezdit na sněhu. „Je to ale dost nebezpečné a dost o záda. Stačí pár nešťastných pohybů a člověk si ublíží,“ vysvětluje Dostál.
Líbí se mu ale jiný extrém. V Livignu je totiž obrovská freeridová zóna, a tak se dá jezdit i mimo sjezdovky. „Samozřejmě ne nějakým lesem. Ale někde na louce, kde je metr a půl sněhu, tak je to úžané,“ líčí kajakář.
